Kůrovcová kalamita
Ačkoli jako hlavní viník současné situace, kdy nám smrkové lesy doslova mizí před očima, bývá často označován kůrovec, ve skutečnosti je bezprecedentní rozsah probíhající kalamity spíše důsledkem tří jiných faktorů:
— dlouhodobě nevhodného způsobu hospodaření v lesích
— postupného zhoršování stavu lesních půd
— probíhající klimatické změny
Právě kombinace těchto příčin výrazně snížila zdravotní kondici našich lesů, a tedy i jejich schopnost se kůrovci bránit. (Svůj podíl na rychlém rozvoji kalamity ovšem měly i další faktory, např. značná rozdrobenost vlastnické struktury lesů v ČR či nepružný systém veřejných zakázek.)
Důsledek? Ve letech 2016–2020 bylo v ČR vytěženo přes 146 000 ha mrtvých jehličnanů, což odpovídá ploše obdélníku o rozměrech cca 56 x 26 km (viz grafika). Na severní Moravě a ve Slezsku byla situace nejhorší v letech 2016–2018, poté se kůrovcová kalamita a s ní související těžba přesunuly na Vysočinu a jižní Moravu.
Takto intenzivní těžba nemá pouze velký dopad na lesní ekosystém, ale i další vážné důsledky: např. akutní nedostatek pracovních sil a techniky potřebné k vytěžení a asanaci kůrovcového dříví nebo pád ceny dříví na tuzemském trhu. Tento propad znamenal pro vlastníky lesů obrovské ztráty, v mnoha případech jim značně zkomplikoval další investice do sazenic a prací spojených s obnovou lesa a zvýšil jejich závislost na dotacích.
Kromě toho se kalamita negativně promítá i do celkového množství emisí ČR. Zatímco zdravý les napomáhá zachycování uhlíku z atmosféry a ukládá jej na dlouho ve dřevě, dnes se u nás děje pravý opak: uschlé stromy jsou vytěženy a často spáleny, a i když zůstanou na místě (např. v bezzásahových zónách), dochází k uvolňování CO2 do atmosféry při jejich rozkladu. Ani půda na vzniklých holinách už nedokáže mnoho uhlíku zadržet. Jinými slovy: místo zachytávání uhlíku jsou dnes naše lesy významným producentem emisí (cca 10 % veškerých emisí ČR).
Co s tím?
Odpověď není jednoduchá, protože les plní různé funkce a slouží jak přírodě, tak člověku. V hospodářských lesích nejsou dlouhodobě udržitelné ani smrkové plantáže optimalizované na co nejvyšší produkci, ani romantická představa veřejnosti o ochraně lesa, která ignoruje ekonomické hledisko. Vzhledem k probíhajícím klimatickým a dalším změnám je už zřejmé, že máme-li tu do budoucna lesy mít a mít z nich dlouhodobě i nějaký zisk, musíme hospodařit jinak než dosud, což ovšem zdaleka není pouze otázka know-how (co dělat jinak), ale také jak řešit finanční, legislativní a další překážky, na které lesníci při hospodaření a obnově lesa narážejí. A pak je tu také otázka, jak zlepšit komunikaci mezi lesníky, politiky, novináři, stakeholdery a veřejností – jak toto téma vyzdvihnout a ukázat jeho důležitost.
Obnova lesa
Především je potřeba vědět, které druhy jsou u nás perspektivní a které ne: s tím, jak se v ČR otepluje, se například výrazně posunula oblast, kde je vhodné pěstovat smrk – zatímco ještě v 60. letech to bylo kolem 650 m n. m. (např. na Vysočině), dnes je to již cca 900 m n. m. a tento trend bude s nárůstem průměrné roční teploty pokračovat dál (od roku 1961 stoupla v ČR už o 2 °C). Jinak řečeno: ať uděláme cokoli, smrkové lesy z našeho území v budoucnu z velké části zmizí. Jejich místo nahradí ve vyšších polohách směsi jedle s bukem (a dalšími dřevinami), v nižších polohách směsi dubů s dalšími listnatými dřevinami. Takové lesy budou teplejší klima snášet lépe.
Mnoho stromů ovšem nelze jen tak vysázet na holinu: zatímco smrk většinou dokáže růst i na plném slunci, buky nebo jedle pro růst semenáčků potřebují zastínění vyšších stromů. Pro obnovu lesa na pasekách je proto vhodné použít tzv. pionýrské dřeviny (bříza, jeřáb, vrba, topol…). Ty zde snadno vyrostou, a i když jejich dřevo není z hospodářského hlediska zvlášť cenné, vytvářejí mikroklima, do nějž lze později úspěšně vysázet hodnotné cílové dřeviny (jedle, buky nebo i smrky). Využití různých dřevin zároveň zvyšuje pestrost druhové skladby lesa, což – jak dnes už víme – prokazatelně zlepšuje stabilitu jejich produkce oproti monokulturám i odolnost celého ekosystému vůči projevům klimatické změny.
Nezbytnou podmínkou pro revitalizaci lesa je také přiměřený stav zvěře, zejm. spárkaté (srny, jeleni aj.), která je dnes v ČR značně přemnožená a způsobuje rozsáhlé škody. Jsou-li vysazené stromky prakticky zlikvidovány zvěří, je obnova lesa nejen velmi pracná a zdlouhavá, ale prudce rostou i náklady s ní spojené.
Současné znění zákona o myslivosti však neumožňuje množství zvěře potřebám lesa efektivně přizpůsobovat, a je tedy nutná novelizace.
Také je důležité si uvědomit, že na rozdíl od zemědělců „běží lesníci běh na mnohem delší trať“ a prostředky vynaložené na obnovu a hospodaření se jim vrátí nejdříve za několik desítek let, až les vyroste. Klíčová je tedy pomoc dotačních programů státu. Zároveň však bude nutné tyto dotace nastavit tak, aby jednoznačně motivovaly k šetrnějšímu přístupu a podpořily druhovou a věkovou pestrost v lesích. Získat podporu by mělo být jednodušší než dnes, současně ale podmíněné splněním minima „zásad dobré praxe“. Rozhodnutí, která děláme o podobě lesů dnes, budou naši krajinu ovlivňovat ještě v příštím století.
Hospodaření v lese
Zatímco dříve lesníkům stačilo pokračovat v postupech prověřených předchozími generacemi, v době klimatických změn musí počítat s velkou mírou nejistoty. Máme tu podmínky, které zde dříve nebyly, přibývá extrémních projevů počasí jako vichřice, delší období sucha apod. Na to se nikdy zcela připravit nelze, avšak zmírnit dopady (i nákladnost) těchto událostí možné je, např. posílením odolnosti lesa pomocí jeho přirozených stabilizačních mechanismů, zejm. druhově a věkově pestré skladby lesa a mykorhizní symbiózy.
Různé druhy stromů se značně liší v citlivosti na stresové faktory. Zjednodušeně řečeno: čím více druhů v lese je, tím větší je i šance, že se v případě neobvyklé sezóny (např. sucha) najdou ty, které ji zvládnou lépe, a nebude tak ohrožen celý les, nanejvýš jeho část. Také na stromy různého věku a vzrůstu mají stresory odlišný dopad: např. ve smrku se kůrovec šíří tím snáze, čím více na určité ploše těchto stromů je a čím jsou starší. Stromu též může pomáhat, má-li vhodného souseda – jiný druh stromu (tzv. facilitace).
Další velkou podporou pro les vystavený stresu je „spolupráce“ kořenů rostlin a dřevin s podhoubím mykorhizních hub. Ta stromům umožňuje efektivněji čerpat důležité minerály a vodu z půdy (a podílí se tak i na zpomalování vysychání půdního profilu). Významně zvyšuje i odolnost kořenů před průnikem patogenních organismů a účastní se dalších funkcí podporujících přirozenou obranyschopnost stromu. Tento složitý systém vztahů ovšem funguje jen při zachování porostní kontinuity – pokud je les beze zbytku smýcen a holá plocha uměle zalesněna, musí se tato symbióza budovat znovu a vysazené stromky se nemají o co opřít.
Těžba dřeva
Dnes je na našem území běžným těžebním zásahem tzv. holoseč, kdy se jednorázově smýtí všechny stromy na určité ploše. Něco takového se dá zvládnout rychle a za pomoci těžké techniky (harvestory), místo lesa však zůstane místo téměř bez života. Oproti tomu přírodě blízký, výběrný způsob hospodaření je z hlediska těžby náročnější, je ale také k lesu i jeho ekosystému mnohem šetrnější a těžební zásah ve srovnání s holosečí téměř není vidět (viz obrázek 1).
Dnes již existují příklady takového přírodě blízkého hospodaření v zahraničí i u nás (např. lokalita Klokočná) a ukazují, že dává smysl i ekonomicky. Tento způsob práce s lesem sice klade velký důraz na erudici a vlastní zodpovědnost lesníka, na druhou stranu není svázán „tabulkovými a šablonovitými“ přístupy, které jsou v době klimatických změn málo flexibilní.
Změny potřebné na legislativní úrovni
Stát by měl daleko aktivněji podporovat přechod na odpovědné hospodaření, které povede k větší stabilitě lesů, a využít k tomu efektivní legislativní a dotační nástroje. Koncepce státní lesnické politiky do roku 2035 (z r. 2020) jde v mnoha ohledech dobrým směrem, je však potřeba ji převést do praxe, aby nezůstala jen na papíře. Především je nutné co nejrychleji novelizovat klíčové zákony a vyhlášky, např. stávající lesní zákon či zákon o myslivosti, vytvořit speciální zákon o státním podniku Lesy ČR, který povede k jejich transparentnímu fungování a definuje jejich environmentální a společenskou odpovědnost – a provést další související legislativní kroky. Zákony a vyhlášky bude ovšem zároveň potřeba vytvořit či novelizovat tak, aby zapadaly i do legislativního rámce EU a byly v souladu s její klimatickou politikou (nová Lesnická strategie EU do roku 2030, Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti, balíček opatření Fit for 55 nebo nařízení LULUCF).
Změny potřebné v komunikaci tématu
Uvedené změny v hospodaření s sebou jistě přinesou i nápadné proměny v charakteru lesa, a je tedy potřeba počítat také s tím, že budou narážet na nesouhlas či nepochopení ze strany širší veřejnosti. Bude proto jednoznačně zapotřebí s veřejností co nejvíce komunikovat – jednoduše a srozumitelně vysvětlit, proč jsou tyto změny důležité a nutné, pro přírodu i pro člověka. Ani mnozí policy makeři nebudou mít dost času na to, aby se v tématu mohli dobře zorientovat sami. Klíčová bude též spolupráce s novináři, neboť téma bude většina lidí vnímat primárně skrze média. Jedním z cílů projektu Fakta o klimatu je tyto snahy facilitovat, propojovat zainteresované strany, umožnit jim konstruktivní dialog a dostat téma lesů v době klimatických změn do popředí.
