Daňová podpora pojištění dlouhodobé péče má zelenou

V posledních čtyřech letech věnovali tomuto tématu mnoho času a úsilí vybraní zástupci pojišťoven i externí odborníci na různých platformách ČAP. Cílem bylo promyslet všechny možné varianty a aspekty pojištění dlouhodobé péče tak, abychom mohli přesvědčivě vysvětlovat vládě a zástupcům ministerstva financí, že případná daňová podpora takového produktu by byla oboustranně výhodná. S tématem pojištění dlouhodobé péče jsme trpělivě navštěvovali konference a vedli osvětu v médiích i v odborných debatách. Cílem bylo vysvětlit, že pojišťovny se nesnaží vytlačovat nebo suplovat stát v sociální politice, ale naopak chtějí mobilizovat soukromé finance k tomu, aby po boku těch veřejných umožnily další fungování péče o lidi závislé na pomoci jiných. Pojišťovny zároveň mají ambice zvyšovat kapacity zařízení dlouhodobé péče, aby lidem se ztrátou soběstačnosti bylo kde a jak pomáhat.

Co se tedy konkrétně změnilo od 1. ledna 2024? Stát začal umožňovat odpočítat od základu daně pojistné vyplacené na pojištění dlouhodobé péče pro sebe nebo osobu blízkou, a to až do limitu 48 000 Kč ročně. Tento limit sdílí pojištění dlouhodobé péče spolu se soukromým životním pojištěním, s penzijním spořením a s nově zavedeným dlouhodobým investičním produktem (DIP). Právě ten se stal předmětem vzrušených debat nejen v Poslanecké sněmovně, ale také v médiích a odborných komunitách. O pojištění dlouhodobé péče toho zaznívá pohříchu málo.

Pravidla pro získání podpory

Daňová podpora má i u tohoto produktu své jasné a nepřekročitelné podmínky. Tou hlavní, která toto pojištění do velké míry definuje, je navázání pojistné události na vznik nesoběstačnosti pojištěného, která odpovídá závislosti 3. nebo 4. stupně podle zákona o sociálních službách. Pro vznik pojistné události není tedy přímo podmínkou již přiznaný příspěvek na péči 3. nebo 4. stupně, ale právě vznik závislosti pojištěného. Jestli nechají posouzení závislosti na státním posudkovém lékaři, nebo využijí posudku „svého“ lékaře, je na pojišťovnách. Pokud by však nastala situace, že lékař pojišťovny posoudí klienta striktněji než státní posudkový lékař, pak se pojišťovna musí řídit závěrem státního lékaře. Pojišťovna zároveň může klienta pojistit i pro případ vzniku závislosti nižšího stupně, avšak pojistné připadající na krytí rizika závislosti nižšího stupně nebude uznatelné pro odpočet ze základu daně.Další důležitou otázkou je, kdo může být pojištěným, pokud je odlišný od pojistníka. Vzhledem k tomu, že od počátku úvah nad tímto produktem hrála důležitou roli mezigenerační solidarita, odráží se tento aspekt i v daňové uznatelnosti. Daňově uznatelné je proto i pojištění, kdy pojištěným je pojistníkova osoba blízká. Jakkoliv máme za to, že v případě pojištěné osoby jiné než blízké by tak či tak vyvstala otázka pojistného zájmu, je pochopitelné, že se zákonodárce chtěl jistit proti účelovému pojišťování nesouvisejících osob za účelem čerpání daňové úlevy, aniž by pojistník byl případnou závislostí pojištěného dotčen. Jinak řečeno, současné znění zákona odráží záměr, že pojistné plnění má pomáhat nejen pojištěnému, ale také jeho osobě blízké – pojistníkovi – zvládnout nově nastalou situaci, kdy může být ze dne na den konfrontován s potřebou nepřetržité péče o pojištěného. Pokud tedy například ekonomicky aktivní potomek je pojistníkem a jeho rodič pojištěným, pak to umožní pojistníkovi nevypadnout zcela z pracovní pozice a využít finance z pojistného plnění na zajištění částečné externí péče o svého blízkého.

Zaměstnanecký benefit

Stejně jako v případě soukromého životního pojištění, i na pojištění dlouhodobé péče může přispívat zaměstnavatel, aniž by z příspěvku čili pojistného musel zaměstnanec odvést daň. I v tomto případě jsou příspěvky zaměstnavatele na LTCI součástí společného limitu 50 000 Kč ročně, sdíleného s ostatními produkty zajištění na stáří. Pro zaměstnavatele může být pojištění zajímavé v tom, že pokud osoba blízká jeho zaměstnance bude závislá na externí pomoci, zaměstnanec díky pojistnému krytí bude moct takovou pomoc alespoň částečně zaplatit a nebude muset úplně přerušit pracovní proces. Oproti uvedeným produktům spoření na stáří je daňová podpora pojištění dlouhodobé péče odlišná v tom, že nikdy nevzniká povinnost ji dodatečně vracet v případě, že by bylo pojištění ukončeno dříve. Smyslem pojištění dlouhodobé péče totiž není kumulace prostředků na stáří, ale ochrana pro případ nesoběstačnosti po dobu trvání pojistné ochrany. Jelikož zákonodárce nechtěl limitovat pojišťovny v tom, jestli budou koncipovat pojištění jako obnosové, nebo jako škodové, není daňová uznatelnost produktu vázána na charakteristiku LTCI jakožto životního, nebo neživotního pojištění. Pojistné plnění proto může existovat v obou formách, kdy pojišťovna nemusí nabízet pouze anuitní výplatu financí, ale může například nabídnout zajištění a finanční krytí čerpání sociální služby v domově pro seniory nebo domově se zvláštním režimem nebo náhradu nákladů na takovou péči. V případě obnosového i škodového pojištění je ale podmínkou uznatelnosti krytí pojištěného po celou dobu trvání závislosti 3. nebo 4. stupně, v případě obnosového pojištění formou výplaty měsíční anuity. Oba typy produktu však musí adekvátně chránit pojištěného tak, jako by ho chránilo pojištění životní v tom smyslu, že pojištění nesmí být vypovězeno ze strany pojistitele po dvou měsících od podpisu smlouvy. Stejně tak se na pojistitele vztahují pravidla životního pojištění v tom, že nemá možnost vypovědět smlouvu na základě oznámení pojistné události. Zákon pak dále specifikuje, že pojistitel nemůže mít právo měnit výši pojistného v závislosti na věku nebo zdravotním stavu pojištěného. Pokud by cokoliv z těchto podmínek bylo porušeno, pak nevzniká nárok na daňové zvýhodnění.

Čekání na produkty

Podmínky daňové uznatelnosti tedy celkem jasně vykolíkovaly hřiště, na kterém teď pojišťovny mají bojovat o klienty pojištění dlouhodobé péče. Zatím však poněkud postrádáme obecenstvo. Jak bylo řečeno v úvodu, vedle úprav doplňkového penzijního spoření a „starého“ penzijního pojištění se debaty a spory mezi koalicí a opozicí ve Sněmovně vedly po linii DIPu. 

Daňová podpora nového pojistného produktu tak Sněmovnou projela tak říkajíc jako nůž máslem, což však bylo výsledkem nepodceněné a dlouhodobé komunikace v dřívějších fázích příprav. Odvrácenou stranou mince této hladké jízdy ale je malá pozornost věnovaná tomuto produktu ze strany finančních poradců a distributorů pojištění. Pojišťovny proto teď čeká dvojí práce, a to upravit podmínky stávajících produktů pro daňovou uznatelnost, případně vyvinout produkty zcela nové, a vedle toho správně řídit distribuční kanály tak, aby se tento produkt dostal k lidem. To bude zahrnovat nejen informační kampaň směrem k poradcům a distributorům, ale také citlivé zacházení s motivací prodejců tak, aby pojištění dlouhodobé péče prodávali s odbornou péčí a správně vedeným poradenstvím. Pro všechny zúčastněné musí být zásadní, aby pojištění bylo správně zacílené, dostatečně rozšířené a aby přinášelo klientům jasnou hodnotu. Podle daňových pravidel se totiž bude jednat o produkt bez spořicí složky, jehož cennost klienti poznají většinou až ke konci jeho životního cyklu, pokud vůbec. A zatímco například u havarijního či majetkového pojištění klienti zřídkakdy litují toho, že pojistného krytí nemuseli využít, v oblasti pojištění osob může být sentiment dlouholetého placení za krytí rizika, které se nakonec nematerializuje, poněkud odlišný. Držím pojišťovnám palce a těším se na nové produkty.