Domov funguje od loňského léta. Jaké jsou první reakce klientů a jejich rodin?
Co se ke mně dostane za informace, tak ze strany rodin i samotných klientů jsou reakce velmi pozitivní. Vnímám to jako výsledek toho, že naši klienti jsou centrem naší maximální pozornosti hned od prvního dne v domově, kdy je jim okamžitě věnována veškerá individuální péče. Jediné upozornění, kterého se nám dostalo, jsou drobné individuální požadavky na specifické diety některých klientů a to se daří velmi rychle řešit. Důležité pro nás je, že na přístup personálu máme opravdu jen kladné reakce.
Když jsem tady o víkendu a jsou zde návštěvy ve větším počtu, stává se pravidelně, že mi chtějí lidé dát nějakou tu zpětnou vazbu. Obvykle moc děkují za neskutečný přístup, že si toho moc váží. Jsou nesmírně rádi, že tu jejich blízcí mohou být. Tento náš domov je asi jiný v mnoha ohledech, já zmíním jedno specifikum a tím je skutečný život na zámku.
Váš domov je opravdu jiný i tím, že nabízí život na zámku. Jak je toto klienty vnímáno?
Většina klientů i návštěvníků se na to celé kouká tak, že se jedná o příjemně luxusní, či spíše nevšední prostor. Dojem určitě vytváří také obrazy, knihy, celkové vybavení zasazené do zámeckého života, na to máme krásné ohlasy. V domově máme pro klienty také gramofony, staré gramofonové desky, to lidé rovněž moc oceňují. Děláme si proto i společné poslechové odpoledne, kdy si pouštíme starou hudbu. Toho si moc váží, navíc v takovém prostředí.
Na sociálních sítích je vidět, že organizujete například retro akce…
Snažíme se jít vstříc poptávce, kterou od klientů máme. Klienti jsou zde různí a s odlišnými zájmy. Někdo má rád hudbu, jiní mají rádi historii, další zase preferují tanec. Snažíme se dělat program pro klienty opravdu pestrý. Máme na domově aktivizační pracovnice, které celý záměr nejprve s klienty proberou a až následně dají dohromady všechny potřebné detaily. Od paní z prádelny přes kuchařku až k paní v kavárně. Je to úžasné, jelikož právě ony jsou s klienty hodně v kontaktu. Opakovaně proto nápady velmi rychle zapadnou do celé skládačky. Je to práce celého domova, kompletního personálu, který to baví. Lidem se to líbí, mají do toho chuť, naplňuje je to. Navíc jim to dává rychlou zpětnou vazbu, když potom vidí spokojené klienty.
Otevřeno je teprve půl roku. Jak hodnotíte první měsíce z pohledu provozu?
Start se povedl. Měli jsme obrovské štěstí jak na zaměstnance, tak na klienty. Za mě jsem spokojená a myslím si, že i klienti, rodiny, personál jako takový to vidí podobně. Hned na začátku jsme měli první velkou akci pro rodiny klientů, pro klienty a vlastně i pro personál a pro rodiny personálu. Šlo o loučení s naším prvním společným létem, kdy jsme se poprvé měli možnost všichni setkat a trochu lépe poznat. Bylo to nesmírně hezké, už tehdy jen pár týdnů od otevření domova jsme vycítili domácí atmosféru. Ta je tady s námi stále.
Je složité získat do Chodové Plané dobrý personál?
V tomhle kraji na něj máme veliké štěstí. Jsme jiní a to je pro nás výhoda. Lidi vidí, že se snažíme dělat věci jinak, a to jak směrem ke klientům, tak i k domovu jako takovému a samozřejmě také k personálu. Jsem přesvědčena, že nabízíme to, co nikde jinde v okolí nemají. Vlastně ještě před otevřením jsme měli velkou část personálu obsazenou. Zájem byl veliký a musím doplnit, že i se skromnějšími požadavky, když to srovnáme s Prahou nebo většími městy. Personál přišel z okolí, z Chodové Plané, Mariánských Lázní nebo z Plané. Důležité je teď to, že nám personál neodchází, nemění se nám, což ve zkušebních dobách bývá častý problém. Setkáváme se i s reakcí našich zaměstnanců, že na předchozích pracovištích nebyl přístup vedení zdaleka takový, jak by si představovali. Že nedostali prostor k tomu, realizovat se, že neviděli prostor pro to, dělat práci tak, jak by si sami představovali.
Domov se musí obsazovat postupně, a to jak klienty, tak i personálem. Je to tak?
Obsazujeme pořád v zaběhnutém režimu, kdy máme dva nové klienty na den, aby to bylo komfortní jak pro rodinu, pro personál, tak samozřejmě pro samotného klienta. Někdy se nástup protáhne, když je potřeba řešit něco specifického. Může se jednat například o manželský pár. S klienty probíráme úplně všechno, tedy od toho, jaké jsou jejich představy, jaký mají svůj denní harmonogram, tak i preference v jídle. Velmi brzy je provádíme domovem, aby se hned od začátku cítili v co největším komfortu a bezpečí.
Můžete nám prozradit, odkud klienti přichází?
Máme klienty z Prahy, z Hradce Králové, dojíždějí k nám opravdu i z daleka. Myslím si, že to je díky dobrému jménu společnosti Senlife. Klienti i jejich rodiny znají naše ostatní domovy například v Tmáni nebo v Mělníku. Znají prohlídky našich interiérů a vědí, do čeho jdou. Například na Chodové Plané máme paní, jejíž rodina měla v jednom z našich domovů tchána. Už vědí, co mohou čekat, co chtějí, a vlastně Senlife byl pro ně jasná volba. Lidé si moc dobře uvědomují, že kvalitní péče není zase až tak častá, a tak nemají problém zvolit i vzdálenější lokalitu.
Jak je domov postupně od svého otevření naplňován klienty, řídíte se podle pater domova?
Ano. Když postupně otvíráme patra zámku, tak s každým dalším otevřeným patrem se musí nabrat dostatečný počet personálu. Pohovory probíhají průběžně od začátku otevření domova a my jen čekáme na správný termín nástupu. Velmi důležité a někdy opravdu těžší je najít zdravotní sestry. Ty jsou asi nejproblematičtější na obsazení, protože je jich málo obecně po celém Česku.
Kolem domova mě ale zaujala i netradiční zahrada. Je to něco, co už má Senlife ozkoušené?
Podobně jako se plní postupně náš domov, tak pro naše klienty vylepšujeme i naši zahradu. Nejde jen o pozemek, ale také o realizaci naší další malé zoologické zahrady. Ty mají klienti v naší síti moc rádi. Máme tady už tři alpaky, k tomu například také králíčky. K dispozici jsou i ochočené slepičky a v kavárně máme andulky. A příští rok na jaře by měly přibýt ještě lemuři. Pro ně bude ještě potřeba vybudovat vlastní vytápěný prostor. Zvažujeme ale i další možnosti, protože samozřejmě klienti, rodiny, návštěvníci za námi chodí a nabízejí nová zvířátka. Už jsme například museli s díky
odmítnout kozlíka, což je pro nás už náročné zvířátko.
Když potom přijde večer, kde najdete klienty? U knížky, nebo u televize?
Je to různé, jako jsou různí klienti. Někteří jsou zvyklí na televizi, jiní na naprostý klid. Ale tím, jak máme knihovny rozmístěné po všech chodbách, tak si klienti na ně rychle zvykají, knihy si začali půjčovat a číst. Vidíme také, že si sdílí zkušenosti a jednotlivé příběhy. Jsem ráda, že se nám i toto rozproudilo. Proto nám už rodiny klientů začínají přivážet další knihy, nejen nápady na nová zvířátka a akce. Knih proto už máme tolik, že některé sdílíme s dalšími našimi domovy.
Zmínila jste například Tmaň. Co Chodovou Planou s tímto prostorem spojuje?
Společná je myšlenka, že se obnoví historická památka a přetvoří se v něco tak úžasného, jako je domov pro seniory, kterým nabízíme lidem náš unikátní přístup. Toto je klíčová myšlenka od našeho založení. Pojďme to dělat jinak, pojďme to dělat líp, nabídněme lidem zážitek opravdového domova. Tento přístup potom vnímají i zaměstnanci, nejen klienti a jejich rodiny. Chceme nabízet radost ze života, v našem případě na zámku.
