Taková situace nastala i v rozebraném rozhodnutí Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud se také obecně vyjádřil k novému pojetí podmínek liberace v případě odpovědnosti podle § 2924 občanského zákoníku.
U odpovědnosti za škodu z provozní činnosti jsou liberační důvody vymezeny široce: škůdce se zprostí povinnosti nahradit škodu prokázáním, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Naopak u odpovědnosti za provoz zvlášť nebezpečný jsou liberační důvody vymezeny přísněji, jsou pouze tři, a to vyšší moc, vlastní jednání poškozeného nebo neodvratitelné jednání třetí osoby.Ve sporu pak může hrát klíčovou roli, zda je věc posouzena podle § 2924 občanského zákoníku, nebo podle § 2925 občanského zákoníku, kdy je pro škůdce příznivější, když je jeho odpovědnost posuzována v režimu provozní činnosti.
V případu řešeném v rozhodnutí se žalobce domáhal po žalované jako po provozovateli několika chemických závodů náhrady škody způsobené na lesním půdním fondu a porostech imisemi plynů vypuštěnými do ovzduší. Odvolací soud posoudil nárok podle § 2924 občanského zákoníku s tím, že ve vztahu k některým ze závodů uznal liberační důvod, a proto uznal nárok jen v nižší částce, než jaké se žalobce domáhal.
Než Nejvyšší soud přistoupil k řešení otázky odlišení provozu zvláště nebezpečného dle § 2925 občanského zákoníku od provozní činnosti dle § 2924 občanského zákoníku v tomto konkrétním případě, vyjádřil se obecně k jednomu z liberačních důvodů u odpovědnosti za škodu z provozní činnosti. Oproti předchozí úpravě jsou totiž liberační důvody pro odpovědnost podle § 2924 občanského zákoníku širší, stará úprava umožňovala liberaci u provozní odpovědnosti pouze z důvodu vyšší moci nebo jednání poškozeného. Nově má škůdce možnost se liberovat i tím, že prokáže vynaložení veškeré péče, kterou po něm šlo rozumně požadovat. Při posuzování míry racionality péče je potřeba zohledňovat nejen dodržení povinností vyplývajících provozovateli ze smlouvy nebo z právních předpisů, ale i obecný stav poznání, technologické možnosti v daném odvětví.
Dále už se Nejvyšší soud zabýval posouzením povahy provozu žalované. Podle zákona je provoz zvlášť nebezpečným, nelze-li předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné škody ani při vynaložení řádné péče. O zvlášť nebezpečný provoz jde podle soudu také tam, kde je činnost provozovaná továrním způsobem, a tam, kde se při činnosti využívá nebezpečných látek (výbušniny, chemikálie, jedy, biologicky aktivní materiály apod.). U provozu zvlášť nebezpečného se předpokládá, že ani vynaložení řádné péče nemůže předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné újmy, takže liberace z tohoto důvodu je vyloučena. Právě okolnost, že vynaložení řádné péče nemůže předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné újmy, je kvalifikační podmínkou provozu zvláště nebezpečného, tedy pokud by racionálně očekávatelné postupy a standardy nemohly uspokojivě zabránit vzniku závažné škody.
O továrním způsobu bude podle Nejvyššího soudu možné hovořit u velkých provozů, kde větší množství lidí a strojů produkuje určité výrobky či služby, kde dochází k sériové či pásové výrobě. V posuzovaném případě odvolací soud pochybil, protože neposoudil provozy žalované jako zvláště nebezpečné, ačkoliv žalobkyně na tovární způsob výroby poukazovala a zákonná domněnka nebezpečnosti nebyla vyvrácena. Dalším ze závěrů Nejvyššího soudu bylo, že závažnost škody se nevztahuje pouze k náhlým a masivním účinkům provozu (exploze, jednorázový únik), ale i k pozvolným účinkům provozu, jako tomu bylo v tomto případě.
Rozhodnutí se sice věnovalo především otázce, zda žalovaná odpovídá za škodu způsobenou provozní činností, nebo zda v jejím případě už jde o provoz zvlášť nebezpečný, poskytlo ale i další potvrzení závěrů nově se tvořící judikatury týkající se kritérií liberace v případě odpovědnosti za škodu podle § 2924 občanského zákoníku. Je tedy patrné, že Nejvyšší soud se k možnosti liberace pečlivého provozovatele staví pozitivně.
