• Od kdy běží prekluzivní lhůta pro odstoupení?
• Může pojišťovna odstoupit i po pojistné události?
• Stačí prokázat, že by při pravdivých odpovědích smlouvu uzavřela, ale za jiných podmínek?
V září 2025 se na úřední desce Nejvyššího soudu objevil rozsudek spisová značka 25 Cdo 798/2025, který přináší očekávané odpovědi nebo alespoň náznaky toho, jakým směrem by se mohla rozhodovací praxe vyvíjet.
Počátek běhu lhůty k odstoupení od pojistné smlouvy
Pojistitel může uplatnit právo odstoupit od smlouvy ve dvouměsíční prekluzivní lhůtě. Podle § 2808 občanského zákoníku tato lhůta běží ode dne, kdy pojistitel zjistil nebo musel zjistit zatajení informací ze strany pojistníka či pojištěného.
Nejvyšší soud v novém rozhodnutí vytyčil jasné mantinely. Co vede a co naopak nevede ke spuštění této lhůty? Lhůta se podle Nejvyššího soudu nemůže spustit až v okamžiku, kdy pojistitel získá stoprocentní a nezpochybnitelnou jistotu. To by mohlo vést k umělému prodlužování lhůty, která by tak ztratila smysl. Na druhou stranu ke spuštění lhůty nemůže dojít už v momentě, kdy má pojistitel pouze neověřené podezření nebo slabé podklady.
V projednávaném případě proto Nejvyšší soud uzavřel, že lhůta pro odstoupení od pojistné smlouvy začala běžet okamžikem, kdy pojistitel získal ze SVIPO „podložené a podrobné informace, které jednoznačně prokazovaly nepravdivost údajů uvedených žalobcem před uzavřením pojistné smlouvy“. Nejvyšší soud současně uvedl, že tato lhůta naopak nemohla bez dalšího běžet od „rozhodnutí pojistitele o pozastavení výplaty“.
Ve vztahu k počátku běhu lhůty k odstoupení od pojistné smlouvy se tedy Nejvyšší soud vyjádřil velmi návodně.
Odstoupení od pojistné smlouvy po pojistné události
Dlouhodobě problematickou a nevyjasněnou otázkou je (ne)možnost pojistitele odstoupit od pojistné smlouvy po vzniku pojistné události. To je pro pojistitele zásadní hlavně v situacích, kdy zatajené skutečnosti nejsou příčinou pojistné události, a pojistitel proto nemůže využít možnost odmítnout pojistné plnění.
Soudy do dnešního dne často odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu spisová značka 29 Cdo 2249/99 a na něj navazující rozhodnutí, podle kterých lze od pojistné smlouvy odstoupit pouze do okamžiku vzniku první pojistné události s tím, že následně přichází v úvahu pouze odmítnutí pojistného plnění. Závěr uvedený v citovaném rozsudku ale vychází z právní úpravy pojištění v občanském zákoníku z roku 1964, která byla od právní úpravy občanského zákoníku z roku 2012 značně odlišná.
Posun rozhodovací praxe k odstoupení od pojistné smlouvy po pojistné události je patrný například z rozhodnutí spisová značka 23 Cdo 1735/2014, kde je tato možnost výslovně připuštěna ve vztahu k zákonu o pojistné smlouvě. Ve vztahu k občanskému zákoníku z roku 2012 takové explicitní potvrzení ze strany Nejvyššího soudu chybí. Jelikož je ale právní úprava odstoupení a odmítnutí v těchto dvou zákonech upravená podobně, dává smysl z rozhodnutí spisová značka 23 Cdo 1735/2014 i nadále vycházet.
Možnost odstoupit od pojistné smlouvy i po pojistné události Nejvyšší soud implicitně potvrdil právě v rozhodnutí spisová značka 25 Cdo 798/2025.
Co znamená, že by pojistitel smlouvu neuzavřel?
Podmínkou odstoupení od pojistné smlouvy je v neposlední řadě také to, že by pojistitel při pravdivém a úplném zodpovězení dotazů smlouvu neuzavřel. V praxi se ale poměrně často stává, že by pojistitel i v takovém případě pojistnou smlouvu uzavřel, jen za jiných podmínek (vyšší pojistné, rozšíření výluk a podobně).
V rozhodnutí spisová značka 25 Cdo 798/2025 Nejvyšší soud potvrdil správnost rozhodnutí soudů nižšího stupně, které vycházely z toho, že by pojistitel pojistnou smlouvu buď neuzavřel, nebo uzavřel s diametrálně odlišným obsahem. Přestože tuto možnost Nejvyšší soud nepotvrdil výslovně, považujeme směr, kterým se jeho rozhodovací praxe ubírá, za správný.
