Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 962/2024 přináší zásadní výklad k otázce, která byla v praxi pojišťoven i orgánů činných v trestním řízení dosud spíše otevřená: může být pojistný podvod spáchán i tehdy, pokud pojištěný neuvádí nepravdivé údaje přímo vůči pojišťovně, ale „pouze“ vůči třetí osobě, která zpracovává podklady pro likvidaci pojistné události? Pro pojišťovací praxi tak Nejvyšší soud upřesnil hranice trestní odpovědnosti, čímž posílil ochranu pojistného systému před sofistikovanějšími formami podvodného jednání.
V posuzovaném případu pojištěný po úrazu pádem z trampolíny uplatnil nároky u čtyř pojišťoven. Při lékařských vyšetřeních předstíral sníženou až úplnou nepohyblivost levé horní končetiny, přičemž lékaři vycházeli výlučně jen ze subjektivních obtíží, které pojištěný prezentoval při daných vyšetřeních. Na podkladě lékařských zpráv následně obdržel od pojišťoven pojistné plnění v celkové výši 2 265 000 Kč.
Nižší soudy posoudily jednání pojištěného jako trestný čin pojistného podvodu, kterého se pojištěný dopustil tak, že uvedl nepravdivé údaje v souvislosti s likvidací pojistné události. Nepravdivost tvrzení ohledně rozsahu úrazu a zdravotních obtíží byla potvrzena během vyšetřování policejním videozáznamem, ze kterého vyplývalo, že pojištěný netrpí tvrzenými obtížemi.
Pojištěný proti uvedenému namítal, že se nemohl dopustit pojistného podvodu, když on sám lékařské zprávy pojišťovně neposkytl, ale pojišťovny si je samy vyžádaly od lékařů. Nejvyšší soud se s takovým výkladem neztotožnil a uvedl: „Jestliže si pojistitel v souvislosti s likvidací pojistné události nebo v souvislosti s poskytnutím pojistného plnění vyžádá lékařskou zprávu o zdravotním stavu osoby pojištěného a jestliže je pojištěnému znám tento účel lékařského vyšetření, pak klamavý projev, jímž je spáchán trestný čin pojistného podvodu, může pojištěný učinit i vůči lékaři, který pro pojistitele zpracovává lékařskou zprávu, a nemusí ho učinit vůči pojistiteli.“ Pro naplnění zákonného znaku „uvede“ u trestného činu pojistného podvodu tedy není rozhodné, zda pojištěný předložil lékařskou zprávu pojišťovně osobně, postačí, že při vyšetření vědomě předstíral neexistující poruchu zdraví, a tím vyvolal vznik nepravdivého podkladu pro likvidaci pojistné události.
Lze shrnout, že není rozhodující, kdo lékařskou zprávu fyzicky předložil pojišťovně, rozhodující je souvislost s likvidací pojistné události. Podvodné jednání může probíhat na jakékoli úrovni likvidačního řetězce, nejen v přímé komunikaci s pojišťovnou. Tento výklad potvrdilo i čerstvé usnesení Nejvyššího soudu z prosince 2025 sp. zn. 3 Tdo 653/2025, které dovodilo, že uvedený závěr se neuplatní jen ve vztahu k lékařům, ale i k dalším, třetím osobám podílejícím se na procesu likvidace.
Přestože jde o poměrně čerstvé rozhodnutí, již nyní je zřejmé, že může mít dopad na praxi pojistitelů i na posuzování obdobných případů. Rozšířený výklad pojmu „uvede“ zvyšuje pravděpodobnost, že i sdělení nepravdivých informací třetí osobě podílející se na šetření pojistné události bude kvalifikováno jako pojistný podvod. Tím se rozšiřuje možnost pojistitelů domáhat se náhrady škody v návaznosti na odsouzení, a to v adhezním i následném civilním řízení, přičemž pravomocné odsouzení současně posiluje jejich důkazní postavení při uplatňování majetkových nároků.
