Telefon: +420 728 079 748

E-mail: monika.haidinger@cap.cz

© 2022 Česká asociace pojišťoven

Příliš mnoho srn a prasat

Doba čtení:

Doba čtení

7 min.

Přečteno:

Přečteno

442x

Diskuze:

Diskuze

0

Oblíbenost:

Oblíbenost

100,00%

29. 08. 2023

7 min.

100%

0

Je naše krajina schopná udržet přemnožené stavy zvěře? A co říkají data o počtu nehod?

V posledních měsících se objevily zprávy o ochraně srnčat před senosečí. To zvedlo veřejnou debatu o tom, jestli patřičné zákony jsou dostatečně dodržovány z pohledu výkonu práva myslivosti a uživateli zemědělských pozemků. Proto vznikají různé aktivity na záchranu srnčat před jejich posečením. Samozřejmě nikdo nechce vidět na procházce po čerstvě posekaných loukách zmrzačená či řezačkami usmrcená srnčata. Málo z nás si asi ale nepoloží otázku, zda problém netkví někde jinde, například zda zvěře není příliš ke stavu k obhospodařované krajině nebo jestli je naše krajina správně nastavena nejen ve směru k adaptaci na klimatickou změnu. 

Připravuje se novela zákona o myslivosti?

V rámci chystané novely zákona o myslivosti se už v minulosti zvedla velká diskuze. A rozhodně to nebyla debata o patřičné funkční ochraně mladých srnčat před sečením luk, ale naopak o přemnožení spárkaté zvěře v naší krajině, která zemědělcům a lesníkům dělá významné škody. Ekonomické dopady, ať už se bavíme o asanaci škod, či předcházení škod, jsou pro jednotlivé správce velkou finanční zátěží snižující konkurenceschopnost na straně jedné, stabilitu životního prostředí na straně druhé a odolnost a jistotu bezpečné produkce na straně třetí. Jak se blíží termín předložení mysliveckého zákona do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, tak diskuze nad zákonem o myslivosti opět ožívá.

Zřejmě půjde o tvrdý střed mezi majiteli, správci či nájemci zemědělských a lesních pozemků s myslivci, kdy v ekonomické recesi, v níž se nacházíme, bude každý lesní a zemědělský subjekt hledat veškeré možné úspory v rámci svého podnikání. Řešení minimalizace škod či investice na předcházení škod zvěří je jednou z možností, jak výrazně ušetřit. A nejedná se jen o soukromé subjekty nebo státní podniky, jako jsou Lesy České republiky, ale i o stát, který parodoxně vynakládá stovky miliónů korun v rámci finančních příspěvků na hospodaření v lesích. Jedná se například o zalesnění listnáči a jedlemi (tedy o dřeviny, co nejvíce chutnají zvěři) nebo o stavbu oplocení bránícího okusu vysázených stromků v lesích. To znamená, že stát má v rukách silný nástroj k tomu, aby v případě vhodného a efektivního nastavení mysliveckého zákona a prováděcích vyhlášek nastavil takový systém, jenž by ušetřil budoucí náklady všem subjektům obhospodařujícím krajinu, uspořil finanční prostředky ve státní kase a hlavně zlepšil podmínky pro samoregulační procesy samotné přírody, jež obnovu lesa dokáže zajistit sama, lépe a zadarmo.

Co říkají data?

Bohužel Ministerstvo zemědělství (MZe) k tomu nevyužívá dostatečné informace, kterými dlouhodobě disponuje, a to je přehled o škodách zvěří na lesích a na zemědělských plodinách. Tedy alespoň nejsou taková čísla oficiálně zveřejněna. Proto se můžeme domnívat, že částečně nechává MZe platit různé analýzy sběru dat v rámci např. provozní inventarizace lesů či monitoringu škod zvěří, ale dál s nimi nenakládá. Pak lze tyto investice považovat za zcela zbytečné. Další domněnkou může být skutečnost, že jakmile škody promítne do ekonomického vyčíslení, tak je číslo škod tak vysoké, že ho raději nezveřejňuje a drží ho v tajnosti. Nelze pak na takový sběr dat pohlížet jako na vyhazování peněz daňových poplatníků „z okna“ za jakoby sběr dat, která neefektivně či vůbec nevyužívá?

Každopádně jen škody na lesích jsou odhadovány mezi 7–10 mld. Kč/rok, do nichž jsou započteny například škody na přírůstu na lesích, znehodnoceném přírůstu, trvalé škody na kmenech stromů způsobené poškozením kmene, na přirozeném zmlazení či jsou započítané taky náklady na ochranu kultur a stromů proti škodám zvěří, její opravě a kontrole1. Tato položka ke všemu stoupá, jak se esy v důsledky sucha a šíření kůrovce rozpadají, vznikají holiny, jež se následně obnovují. Přitom nejsou započteny ekologické škody, jelikož přemnožená zvěř negativně ovlivňuje celkový stav ekosystému, tedy bylinnou a druhou skladbu lesů jak z přirozené obnovy lesa, tak i z umělého zalesnění [foto 1], náklady spojené s prodloužením péče o mladé lesní porosty, které kvůli negativnímu vlivu zvěře odrůstají pomalu a lesníci se o takové kultury musí déle starat, a tudíž jim rostou nepřímo náklady v důsledku přemnožené zvěře. Pokud se jedná jen o okus terminálového vrcholu stromků, tak péče o takový mladý les je velmi nákladná, ale ještě více nákladnější je v případě, že kmeny mladých stromků (10 až 40 let) zvěř takzvaně loupe nebo na nich dělá ohryz [foto 2]. A to jsou nevratné škody. Na takových stromech přirůstá již znehodnocené dříví, jelikož v kmeni se šíří hniloba. Do budoucna je strom staticky nestabilní proti větru či suchu a málo odolný proti škůdcům. Takto poškozený les odumírá dřív a hůře se zužitkuje, tudíž vzniká ekologická i ekonomická ztráta. 

Limity pro honitby

Stát se v rámci novely mysliveckého zákona snaží změnit celou řadu věcí pozitivním směrem. Jde například o stanovení plánu lovu spárkaté zvěře na základě vlivu na lesní ekosystém a další evoluční změny v rámci myslivosti. Negativním faktem a asi největší rozbuškou tohoto zákona ovšem je stanovení minimální výměry honitby, která je nyní definována na 500 ha. Jsou snahy ji snížit na 250 ha s argumentem, že vlastníci a správci lovem v menších honitbách ochrání lépe své majetky. Osobně jsem k této změně skeptický, jelikož i mnoho vlastníků, kteří spravují ucelené pozemky nad 1000 ha a více, má vlastní personál a management myslivosti ve své režii, a není schopno dostat stavy zvěře do takových stavů, aby nemuselo stavět oplocenky a další opatření zabraňující škody zvěří. Položme si tedy otázku, když to nedokážou takoví správci a vlastníci lesů, kteří mají vše ve svých rukách v rámci managementu myslivosti (kde lze plánovitě, a tedy jednodušeji dostat stavy zvěře do rovnováhy s úživností lesa plánovitě), je to možné v menších honitbách? Mám už dojem, že velikost honitby se stala politickou otázkou, přičemž se neřeší ten základní problém, jímž je stanovení výše plánu lovu s ohledem škod na ekosystému, důsledné dodržování a kontroly stanoveného odlovu a další opatření, jako je např. zajištění odbytu zvěřiny svázaného s celou řadou další dílčích kroků, které by mělo MZe řešit.

Zvěř v krajině

Pokud se bavíme o přemnožených stavech zvěře, nebavíme se jen o jejich početních stavech, ale i o stavu, obhospodařování a plánování celkové krajiny. Zvěř do lesů, luk a polí každopádně patří. Často zapomínáme na tu drobnou zvěř (zajíc, koroptev, bažant apod.), nicméně je zcela zřejmé, že problém přemnožené zvěře jde ruku v ruce se stavem krajiny. Přemnožená černá zvěř je krásnou ukázkou ve vazbě na pěstování kukuřice pro bioplynové stanice, díky kterému se sekundárně zhoršuje stav půd, zvyšuje větrná a vodní eroze atd. Tedy pokud chceme snížit škody zvěře na krajině, zlepšit zdravotní stav zvěře a zlepšit chov (např. minimalizování usmrcení srnčat sečením), musíme zlepšit stav krajiny, dlouhodobě ji plánovat prostřednictvím pozemkových úprav intravilánu v rámci managementu kolem liniových staveb, vytvářet pestré lesy s dostatečným množstvím krytu (ideálně pěstovat lesy nepasečným způsobem k docílení prostorově a věkově pestrých lesů [foto 3]), opětovně budovat sady, luka a políčka ve velkých komplexech lesů apod. Jde totiž nejen o snížení početních stavů zvěře, ale hlavně o úživnost krajiny. De facto může být zvěře více, než je dnes, pokud se vytvoří taková krajina, která ji bude moci absorbovat způsobem, že pro lesníky a zemědělce budou škody únosné, a tím pádem výraznou ekonomickou zátěží na předcházení a asanaci škod [foto 4].

Zvěř na silnici

Přemnožená spárkatá zvěř ovšem má další negativní až fatální vliv na společnost. A to můžou potvrdit ti, kteří jako účastníci provozu srazili zvěř. V důsledku stavu naší krajiny, početního stavu různých druhů zvěře v různých oblastech v kontextu hustoty silniční a železniční sítě dochází ke stoupající tendenci střetu zvěře s účastníky dopravního provozu [graf 1 a 2]. 

Diskuze nad podobou krajiny

ČAP jde zlepšení krajiny naproti. I proto pořádá 6. 9. 2023 pod záštitou rektora ČZU, prof. Ing. Petra Skleničky, Ph.D., diskusní panel na téma zabývající se stavem krajiny, početními stavy zvěře, dopady na krajinu a možná nastínění nejen legislativních změn, které se zúčastní přední odborníci z oboru.

Jsem rád, že ČAP má zájem o udržitelnou a bezpečnou krajinu a že spolupracuje s vědeckými institucemi a chce přispět k řešení, která budou mít příznivý dopad nejen na naši krajinu, ale i celou naši společnost. Plánování a vůbec změna krajiny je běh na dlouhou trať. Řekl bych, že to je přesahující život několik generací. Co mi dnes založíme, budou sklízet a ocení až další generace. Nedejme jim záminku k tomu, aby nás budoucí generace proklínaly za to, že jsme jim předali stav krajiny, jež již půjde obnovit s velkým fyzickým a finančním nákladem či nepůjde vůbec. 

1.Analýza škod zvěří, Aleš Erber (2019). Dostupné z: https://prosilvabohemica.cz/wp-content/uploads/2019/09/Anal%C3%BDza-%C5%A1kod-zv%C4%9B%C5%99%C3%AD-2019.pdf.

Ohodnotit článek

100,00%

Další články autora

Příliš mnoho srn a prasat

Příliš mnoho srn a prasat

Ing. Aleš Erber

Buďte vždy v obraze Buďte vždy v obraze

Buďte vždy
v obraze

Přihlaste se k odběru našeho časopisu a dostávejte novinky ze světa pojišťovnictví z první ruky. Z odběru je možné kdykoliv se odhlásit.

Zadejte validní email!
Je nutné odsouhlasit podmínky!
Tento email již má přihlášen odběr!