Půl roku ČAP Insurance Talk – rozhovorů o jistotách a nejistotách

A jak vzniklo ČAP Insurance Talk? Začali jsme na Den dětí, natočili 17 dílů, položili 289 otázek, možná víc, ale hlavně slyšeli spoustu zajímavých odpovědí. Třeba od Itala, který umístil regionální centrálu Generali do Prahy, od politického geografa, který mezi zahraničními misemi do politicky nestabilních zemí vytváří systém povodňových map nejen pro pojišťovny, nebo od režiséra, který se rozhodl zaostřit na pocity lidí, kteří způsobili smrtelnou dopravní nehodu.

Nový podcast nejen o pojišťovnictví

Začalo to telefonátem Jana Matouška, výkonného ředitele České asociace pojišťoven a České kanceláře pojistitelů, že by rád přinášel zajímavé pohledy lidí z oboru nebo na obor. A tak jsme si to vyzkoušeli a zjistili, že témat je opravdu hodně. Třeba to, že pojišťovny musejí víc pomáhat státu a taky že nesmějí obtěžovat klienta, ale co nejrychleji zjistit, co klient potřebuje. To velmi brzy potvrdila i Michaela Koller, generální ředitelka Insurance Europe, evropské federace pojišťoven a zajišťoven, podle které se pojišťovny příliš zabývaly cenou, ale krize jim ukázala, že to je špatně. Jenže změny v oboru komplikuje až příliš přísná regulace.

S tím souhlasí i samotný regulátor Tomáš Nidetzký, viceguvernér ČNB, podle kterého je pro ochranu klientů často lepší finanční vzdělávání než sebepřísnější regulace.

Naopak první ombudsmanka České asociace pojišťoven Alena Macková si ochranu spotřebitele chválí. A je ráda, že spory mezi klienty a pojišťovnami čím dál tím častěji nekončí u soudu. Třeba ty, kdy se člověk pojistí proti vichřici. Když mu ale střechu poškodí vítr, který nedosahuje síly vichřice, na náhradu škody nemá nárok. Tady vzdělání určitě pomůže. Tak tedy: vichřice je typ větru, který má ve výšce 10 metrů rychlost 75 až 88 km/h. Ale taky jsem se to naučila až po rozhovoru.

Dvacet minut otázek a odpovědí

Tornádo, které zpustošilo 24. června část jižní Moravy, dosáhlo rychlosti až 322 km/h. A právě to ukázalo, jak se doba změnila. Některé pojišťovny hned večer poslaly na místo své lidi. Martin Diviš, generální ředitel Kooperativy, byl na místě dokonce pár okamžiků předtím, než se tornádo objevilo. Zajímavý mrak si dokonce vyfotil přímo z kokpitu letadla, kterým zrovna letěl ze schůzky v Rakousku. Až v Praze ale zjistil, co z toho mraku vzniklo. V tu chvíli přeřadili v pojišťovnách na vyšší rychlost. Řešení škod díky tomu mnohdy trvalo jen pár dní.

Ani to ale prý není dost dobré. Cílem je vyřešit škodu za 5 minut, tedy podle vize Jiřího Doubravského z Generali České pojišťovny. K tomu pomůžou data, digitalizace a možná i větší důvěra. Pokud totiž jako klienti budeme ochotni pojišťovně o sobě dát co nejvíc informací, ona za to dokáže náš případný problém řešit mnohem rychleji. Nebo nám třeba i pomůže mu předejít.

Živelních událostí stále přibývá. Škodí nejen vítr, ale i voda. Jenže tu dokážou chytří matematici, na rozdíl od tornáda, poměrně dobře odhadnout. Vědí, kde, jak rychle a s jakou silou dokáže ničit. Jen bychom jim museli víc věřit. Podle Ladislava Garassyho, tvůrce povodňových map z Intermap Technologies, klienti vždy řeknou, že u nich povodeň nikdy nebyla. Jenže se změnou klimatu se mění i to, kam voda dokáže dotéct.

Data: svatý grál

Možná stačí začít věřit číslům, datům. Pojišťovny jich mají hodně, ale další důležitá jim nedovolíme použít. Kolika z nás by se líbilo, aby pojišťovna viděla, jak rychle jezdíme autem v obci nebo kolik piv si dáme po večeři? Povinné ručení nebo havarijní pojistka by pak mohla tohle všechno zohlednit a ty ukázněné odměnit. Zatím podle matematika ČAP Petra Jedličky objemy škod z povinného ručení neustále rostou, ale pojistky nemůžou odlišovat opatrné řidiče od těch divočejších.

Podle Martina Žáčka z UNIQA se přístup mění s výměnou generací. Mladší jsou ochotnější sdílet víc dat, a tak budou moci dostávat službu přímo pro ně. Je to prostě o změně mentality, což zdůraznil i další zahraniční host, Alexandros Dardas ze startupu Wibli, podle kterého je ke změně v pojišťovnictví taky potřeba víc odvahy.

Pokud by tohle stačilo, pak je myslím celý obor na dobré cestě. Třeba Luciano Cirina z Generali CEE holdingu se nebál přijít z Itálie a Rakouska do Česka, a dokonce sem umístit centrálu pro celý region. Možná mu k rozhodnutí pomohlo i to, že jde o místo, kde před více než 100 lety pracoval jeden slavný pojišťovák, jen to o něm málokdo ví. Franz Kafka totiž už v době, kdy psal své povídky, pracoval jako likvidátor škod právě u Generali.

Odvaha ale určitě nechybí ani rodině Nepalových, která rodinnou firmu Renomia dostala z malých moravských Hranic do 8 zemí světa. A tipuji, že u tohoto čísla nekončí.

Za hranice sektoru a ještě dál

Vykoukli jsme ale i za zdi pojišťoven. Třeba s Renatou Mrázovou, šéfkou HR společnosti Home Credit, která dlouhá léta pracovala v pojišťovnictví, a to nejen v Česku, nebo s Jiřím Střelickým z ČSOB pojišťovny, který je s bankopojištěním někde na pomezí bank a pojišťoven.

Skvělý pohled ale nabídl i režisér Vít Klusák. Ten se po úspěšném dokumentu V síti pustil do filmu 13 minut, který sleduje osudy viníků dopravních nehod, při kterých byl někdo vážně zraněn, nebo dokonce přišel o život. Jen si říkám, kdo takové rekonstrukce osudových momentů pojistí. Protože prý srážka cyklisty s autem se nedá věrohodně natočit jinak, než že se cyklista s autem opět srazí. Režisér holt musí mít skutečně pevné nervy a kaskadéři dobrou pojistku!