Je všeobecně známou skutečností, že stav znaleckého práva založený normami ze 60. let se stal neudržitelným a za potřebami zaostával již neúnosně. Nedostatky nekritizovala jen sama znalecká profese. Bylo veřejným tajemstvím, že stav znaleckého práva i praxe má negativní důsledky v širším kontextu. Je mimo veškerou pochybnost, že znalecký posudek je důkazním prostředkem s mimořádným významem nejen v soudním procesu civilním, ale i ve všech dalších procesech, ať probíhají před některým z orgánů soudních, či jiných.
Geneze jádra recentní právní úpravy zákona č. 254/2019 Sb. má proto kořeny ve všeobecně známých nedostatcích jak v regulaci statusových otázek znalců včetně odpovědnosti a dohledu, tak i v otázkách spojených se zadáváním, tvorbou a následným použitím znaleckého posudku k jeho vlastnímu účelu, tj. posouzení odborné otázky. Novou právní úpravu provázela velká očekávání, ale záhy se ukázaly první problémy, především statusové, včetně neúnosné výše znalečného. Ukazovalo se stále zřetelněji, že cestou výkladu nepůjde některé z nejpalčivějších otázek nového znaleckého práva řešit, a proto se přistoupilo k řešení legislativnímu. I to bylo logicky jedním z témat odborného fóra.
Ředitel odboru insolvenčního a soudních znalců Ministerstva spravedlnosti Mgr. Čujan detailně představil tzv. technickou novelu zákona č. 254/2019 Sb1. Účastníci vyslechli jak důvody novely, tak přehled hlavních změn.
Další vystupující byla paní předsedkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích Mgr. Martina Flanderová s příspěvkem Znalectví z pohledu soudního manažera. Paní předsedkyně připomenula recentní právní rámec znalecké činnosti. Současně informovala o vzniku pracovní skupiny věnované otázkám zlepšení situace v oblasti znaleckého dokazování
manažerskou cestou, kterou iniciovalo kolegium předsedů krajských soudů. Paní předsedkyně představila i konkrétní instrumenty, které podle jejího názoru mohou eliminovat prodlužování řízení.
S mimořádně zajímavým příspěvkem vystoupil i dr. Karel Šimka, Ph.D., předseda Nejvyššího správního soudu. Hned v úvodu vyjasnil domnělý paradox, že skutečnost, že v řízení před Nejvyšším správním soudem se znalci často neobjevují, neznamená, že by praxe tohoto soudu nezahrnovala hodnocení odborných otázek praxe. Na konkrétních
příkladech demonstroval přesný opak. Šíře jím jen příkladně zmíněných oblastí byla ohromující (zdravotnické otázky ve vztahu k posuzování invalidity, politická situace ve vztahu k žádosti o azyl, oblast energetiky, léčiv, jejich ceny, ale i účinků, celá oblast životního prostředí – vliv stavby na krajinný ráz, hlukové limity atd.). Z pohledu soudce pak demonstroval očekávání soudce ve vztahu ke znalcově posouzení. Zdůraznil přitom význam jazykového vyjádření posudku znalce, což platí i o vysvětlení metody, kterou znalec použil způsobem pro soudce akceptovatelným, protože znalce označil za zprostředkovatele odborných informací pro jiného profesionála – a to soudce. Své závěry opřel o velmi podrobný kvalifikovaný rozbor soudního rozhodování ve dvou oblastech (a to posuzování zdravotního stavu jedince a dále pak posuzování připojení technického zařízení, konkrétně fotovoltaického systému). Na rozhodnutí NSS 2 Ads 17/2017 ve věci invalidního důchodu zcela konkrétně vyjasnil povahu odborné otázky a z ní plynoucí nároky na posudek znalce v obou zmíněných oblastech, tj. jak by měly z pohledu soudce vypadat takové odborné otázky a vyjasnění metody, kterou znalec ke svým závěrům dospěl. Neméně zajímavý byl pak příklad jiné odborné otázky, tj. konkrétně vyhodnocení správnosti postupu revizních techniků při posuzování tzv. výchozí revize fotovoltaické elektrárny a s ní související otázky. Tento příklad, resp. případ z praxe, byl mimořádně zajímavý i proto, že přinesl nesoulad mezi dvěma znaleckými ústavy (konkrétně ČVUT a VUT). Pan předseda Nejvyššího správního soudu učinil z obou příkladů obecné závěry, protože i v takových situacích musel soud rozhodnout: podkladem pro rozhodnutí soudu musí být mj. i zpětná přezkoumatelnost závěrů (mj. proč a jaká data a proč jsou považována za spolehlivá a v druhém případě i jakási předstižná polemika). Pan předseda Nejvyššího správního soudu mj. i přesvědčivě vymezil rámec, který nesmí být znalcem při zpracování posudku překročen (mj. zmínil nepřípustné vybočení z odbornosti při zjišťování skutkového stavu, tj. nemožnost hodnotit důkazy mimo svou odbornost a řešit právní otázky).
Že je téma znaleckého dokazování tématem zasahujícím všechny sféry soudnictví, potvrdil i příspěvek dr. Františka Púryho, Ph.D., předsedy trestního kolegia Nejvyššího soudu, nazvaný Některá úskalí znaleckého dokazování v trestním řízení. Pan předseda trestního kolegia se vyjádřil jak k obecným otázkám, tj. k hranicím skutkové právní otázky a významu znaleckého posudku jakožto samostatného důkazního prostředku, tak i k mezím znaleckého dokazování, a to ve dvou konkrétních případech. Jde o posouzení stavu vylučujícího způsobilost řidiče motorového vozidla po požití drog (a vysvětlil posun soudní praxe ve vztahu k nezbytnosti posudků toxikologa i psychiatra, viz stanovisko č. 2/2020) a náhradu nemajetkové újmy na zdraví vzniklé trestným činem přímé oběti (bolestné a ztížení společenského uplatnění).
Zevrubný byl výklad dr. Púryho i k druhému okruhu případu. Podrobně rozebral význam rozhodnutí č. 15/2020 S. rozh. tr. z hlediska nezbytnosti důkazního podkladu zejm. ve znaleckém posudku, a to v oboru zdravotnictví, v odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví (diagnóza a zjištění odborníka). Zmínil i nález ÚS k metodice Nejvyššího soudu k náhradě újmy na zdraví a její zkoumanou ústavnost (viz Pl ÚS 27/23).
Předseda vrchního soudu v Praze dr. Luboš Dörfl, Ph.D., se po připomenutí povahy a odlišností znaleckého posudku od jiných důkazních prostředků velmi podrobně věnoval hodnocení posudku znalce soudem. Připomněl, že nové znalecké právo postup vypracování, resp. i náležitosti znaleckého posudku nyní precizuje, což je třeba při hodnocení posudku reflektovat (mj. tedy zákonné náležitosti, zákonný postup při vypracování a dále pak relevanci, pravdivost i přesvědčivost posudku). Zdůraznil význam metody zpracování posudku, která např. u znaleckého určování ceny vede ke zcela odlišným výsledkům, a okamžiku rozhodného pro zdroje dat, ze kterých posudek vychází. Přesvědčivě naznačil, jaký okruh otázek by si měl soudce klást, pokud znalecký posudek hodnotí (mj. zda je metoda lege artis přezkoumatelná, vnitřně integrální atd.). Dr. Dörfl se věnoval i dalším klíčovým otázkám hodnocení znaleckého posudku, a to řešení rozporu mezi posudkem a jinými důkazními prostředky a zejména pak řešení rozporu mezi různými znaleckými posudky. Přesvědčivě argumentoval pro procesní postupy, kterými má být rozpor písemně vysvětlen znalci nebo vyjasněn při jejich společném výslechu. To by mělo vést k novému posudku téhož znalce, případně pak posudku reviznímu, resp. superreviznímu, což by mělo předcházet nežádoucímu řetězení posudků. Pan předseda však přesvědčivě došel k závěru, že řetězení posudků nebo superrevizi je možno předejít důsledným postupem od zadání po hodnocení posudku předloženého.
Dr. Ing. Lukáš Křístek z BDO Valuation se zaměřil na doložky posudků, na porovnání postupů v různých typech procesů a na řešení vad posudků. Připomenul režimy § 127a OSŘ a 110a TŘ, resp. rozhodnutí 9As206/2014. V kontextu určování ocenění znalcem zmínil relevanci dat použitých znalcem (a připomněl nález III.ÚS 647/2015). Jako zvláštní postupy při zadávání, resp. i hodnocení zmínil podrobně situace zadání posudku společně protistranami, resp. doplnění posudku na žádost soudu.
Konferenční vystoupení pak uzavřela svým příspěvkem Mgr. Marta Fišnerová z advokátní kanceláře JŠK, která si položila otázku: A bez znalce to nejde? Zdůraznila význam odborného vyjádření vydávaného v listinné podobě orgánem veřejné správy (např. k určení příčiny a ohniska požáru nebo bezpečnosti letu), přičemž lékařská zpráva takovou povahu nemá. Zmínila i dopad rozhodnutí 32 Cdo 3443/2019 ohledně možnosti založit pochybnost o správnosti posudku znalce věrohodným jiným důkazem. Připomněla i postoj NS k otázce nekritického přebírání závěrů znalce soudy (22 Cdo1561/2010) a připojila se k vysloveným argumentům pro odstranění rozporu mezi několika posudky procesním postupem aprobovaným již soudní praxí. Zajímavá byla její analýza vztahu elektronického důkazu a znaleckého posudku z oblasti IT (na příkladu printscreenu e-mailu) a rozebrala k tomu i rozhodnutí NSS 5As343/2018.
1. V době, kdy je tento příspěvek finalizován (11. 7.), byl návrh změn předložen Poslanecké sněmovně ČR (jako sněmovní tisk č. 750).
