Financování hromadných žalob – jaký je legislativní vývoj v EU?

V rámci komplikovaných vyjednávání textace směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 ze dne 25. listopadu 2020 o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES se evropským spoluzákonodárcům v roce 2020 podařilo domluvit když nikoli unifikující, tak alespoň kompromisní verzi tohoto právního rámce. Transpoziční lhůta pro členské státy skončila dne 25. 12. 2022, směrnice nabývá účinnosti půl roku poté.

Snaha o unifikaci a kultivaci hromadných žalob

Vývoj evropského legislativního rámce zakotvujícího pravidla ochrany kolektivních zájmů spotřebitelů však nemusí být nutně u konce. V červenci 2022 byla Výborem Evropského parlamentu pro právní záležitosti (JURI) přijata zpráva z vlastní iniciativy obsahující doporučení Evropské komisi pro navržení směrnice o zavedení společných minimálních standardů na úrovni Unie pro financování hromadných sporů třetími stranami¹ společně s návrhem tohoto předpisu. Zpráva byla následně v září přijata na plenárním zasedání Evropského parlamentu. Dokument tohoto typu sice není právně závazným, Evropská komise nemá povinnost se jím zabývat, ale vysílá určité signály ohledně názorového směrování v Evropském parlamentu.

Zpráva navazuje na z důvodu kvalitního obsahu opakovaně recyklované, opětovně právně nezávazné doporučení Komise ze dne 11. června 2013 o společných zásadách pro prostředky kolektivní právní ochrany týkající se zdržení se jednání a náhrady škody v členských státech v souvislosti s porušením práv přiznaných právem Unie² , které mělo být dle původního záměru pro obsah směrnice určující, protože vymezilo základní principy a mechanismy, jež měly vést k horizontální unifikaci a kultivaci realizace hromadných žalob na evropské úrovni. Tento materiál vycházel z průzkumu právních úprav jednotlivých členských států a přehledně analyzoval fragmentaci a další nedostatky v současnosti aplikovaných režimů, např. spekulativní výběr jurisdikce (forum shopping), znamenající možnost převodu soudního řízení z jednoho členského státu do druhého za účelem získání výhodnějšího právního postavení dotčené strany a/nebo podmínek řízení, včetně podmínek financování třetími stranami komerční povahy.

Doporučení mělo původně sloužit jako podklad legislativního návrhu. V důsledku složitosti vyjednávání, rozdílných postojů a již existujících národních systémů a z toho plynoucího nízkého zájmu jednotlivých členských států o dosažení skutečně horizontálně harmonizované úpravy, která by se neobešla bez značných kompromisů, však aktuální verze návrhu směrnice v podstatě doporučení nebere v potaz. Původně proklamovaný cíl unifikace a odstranění fragmentace národních úprav tak nebyl zcela naplněn.

Investorský princip a zájem spotřebitelů

Ačkoliv zprávě není prozatím věnována přílišná pozornost, stojí za zmínku alespoň okrajové sledování navazujícího vývoje, protože během náročných diskuzí předcházejících přijetí směrnice nebyly všechny okruhy obsažené v doporučení plně zohledněny. Jedním z příkladů je právě problematika vhodné úpravy investorského principu neboli financování sporů kolektivního charakteru třetími stranami, jelikož lze předpokládat nárůst počtu a aktivity subjektů takto businessově orientovaných. Doporučení a navazující zpráva také z této příčiny proklamují úpravu přísnější než v této věci relativně vágní směrnice. I tato absence dostatečně detailní úpravy ve finálním znění směrnice vedla JURI k vypracování zprávy z vlastní iniciativy, jejímž cílem je zabránit nebo minimalizovat zneužívající praktiky při vedení hromadných sporů a zajistit adekvátní dohled obdobně jako stávající systém obezřetnostního dohledu, který se vztahuje na poskytovatele finančních služeb.

Jelikož byla proporcionální úprava financování hromadných žalob zakotvující systém efektivních brzd a protiváh jednou z priorit pojistného sektoru v předchozí fázi evropského legislativního procesu a není o nic méně důležitá u aktuálně připravovaného národního protějšku, je aktivita JURI pojímána jako žádoucí podnět pro důkladnější přístup k této ve směrnici ne úplně dostatečně podchycené problematice. Konkrétnější pravidla jak v žalobách o kolektivním odškodnění spotřebitelů, tak v B2B sporech by přinesla významné výhody jak pro spotřebitele a společnosti, které se spoléhají na dohody o financování a neměly by proto být zatížené přemrštěnými poplatky z případných přiznaných nároků, tak pro podniky, které se financovaným nárokům brání.

Prioritní by i u subjektů v postavení třetích stran financujících spor měl být především zájem zastupovaných spotřebitelů. Konkrétnější, i když orientační hranici nalézáme v doporučení, které uvádí, že minimálně 60 % hrubého vypořádání nebo odškodnění by mělo být vyplaceno žalobcům. Dohody o financování jsou však rozhodně relevantní i z pohledu soudu. Financující subjekty by rovněž musely mít odpovídající kapitálové rezervy na pokrytí svých závazků a nemohly by bezdůvodně přerušit svou finanční podporu, což by narušilo proklamovanou dostupnost práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces dle článku 47 Listiny základních práv EU. Mezi další nezbytná kritéria patří důvěrnost, nezávislost, procesy řádné správy a řízení, transparentnost, kapitálová přiměřenost a dodržování fiduciárních povinností. Proto by bylo v souladu se zprávou a doporučením žádoucí doplnění dostatečných preventivních mechanismů u podmínek financování s důrazem na zamezení možnosti zneužití tohoto institutu komerčně orientovanými oportunistickými subjekty. Legislativní vakuum vzbuzující popsané obavy a nízkou úroveň transparentnosti či naopak rizikovosti střetů zájmů u financování třetími stranami bylo v rámci současného stavu i očekáváním pro futuro žádoucí vyplnit. Jedná se pochopitelně také o podmínku kvalitního dohledu.

Rozdílný postoj členských států

Navzdory původním ambicióznějším očekáváním však byla směrnice modifikována do více obecné podoby, která spíše v rámci režimu minimální harmonizace vytváří rámec pro aplikaci konkrétních národních pravidel členských států nadaných rozsáhlými diskrečními pravomocemi, což se projevuje např. v rozdílném postoji členských států v přístupu k sankcím, zakotvení principu opt-in nebo opt-out či kombinaci obou nebo vymezení či podmínek pro zastupující domácí subjekty, poněvadž směrnice klasifikuje zastupující subjekty na přeshraniční a domácí. O přeshraniční subjekt se jedná za situace, kdy žalobu podává v jiném členském státě, než je stát jeho sídla. O domácí zastupující subjekt se jedná v případě, když je žaloba podaná ve státě sídla zastupujícího subjektu. Na tyto subjekty jsou samozřejmě kladeny určité požadavky. Pro transparentnost a prevenci střetu zájmů a zneužívání sporů je nezbytně nutná promyšlená úprava financování, a to i ve smyslu praktické realizace práva na přístup ke spravedlnosti. Zastupující subjekty by měly vykazovat administrativní a finanční kapacitu k tomu, aby byly schopny odpovídajícím způsobem zastupovat zájmy žalujících.

Kromě jiného směrnice zavádí loser pays principle. Členské státy by měly zajistit, že strana, která prohraje řízení o kolektivní žalobě, nahradí za podmínek platných v příslušných vnitrostátních právních předpisech nezbytné náklady řízení, které vynaložila vítězná strana. Zásada „kdo prohrál, platí“ představuje jednu ze základních procesních záruk pro obě strany kolektivních žalob. Na jedné straně riziko náhrady nákladů žalované straně, je-li žaloba zamítnuta, odrazuje potenciální žalobce od podávání bezdůvodných, nebo dokonce až šikanózních žalob, které mohou být projevem nekalosoutěžního jednání v kontextu konkurenčního boje. Na straně druhé pak skutečnost, že žalovaná strana, která prohraje, bude muset uhradit nezbytné náklady, povzbuzuje k vymáhání opodstatněných kolektivních nároků.

Evropská komise aktuálně věnuje své síly mnohým ambiciózním iniciativám. Pouze v oblasti ochrany spotřebitele se jedná např. o právo na zapomenutí onkologických a dalších pacientů, revizi směrnice o spotřebitelském úvěru, revizi směrnice o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku atd. V rámci končícího mandátu v roce 2024 tak není o agendu nouze. Ke zprávě JURI se prozatím veřejně nevyjádřila a není tak zřejmé, zda závazek další analýzy a případné konzistentní evropské úpravy financování kolektivních žalob třetími stranami přijme za svůj. Nadále také zůstává otevřená úprava obsažená v národním zákonu.