Najde ČR řešení pro oblast dlouhodobé péče?

Tento článek se zabývá problematikou dlouhodobé péče a specifickou oblastí, která je známá jako sociálně-zdravotní pomezí. Ačkoliv tento termín může být pro někoho nový, většina z nás se s ním již setkala, ať už osobně, v rodině, nebo nepřímo při hospitalizaci blízkého v zařízení následné péče (LDN) a následném přesunu pacientů do domovů pro seniory. Sociálně-zdravotní pomezí vidíme i v péči o zdravotně postižené děti či u lidí na sklonku života v paliativní péči, a to jak v domácím prostředí, tak v prostředí nemocnice či v pobytové sociální službě. O sociálně- -zdravotním pomezí se hovoří více jak 20 let. Vždy je těžké nalézt konsenzus mezi různými stranami, které se na dlouhodobou péči dívají častokrát pouze ze svého úhlu pohledu, ale je nutné sledovat hlavní cíl. Dlouhodobě bylo cílem oba systémy více propojit, zvýšit dostupnost sociální i zdravotní péče a tím zvýšit kvalitu péče, ale také snížit administrativní zátěž pro samotné poskytovatele.

Legislativní návrh sociálně-zdravotního pomezí

V současné době připravilo Ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví nový návrh sociálně-zdravotního pomezí, a to tři dny před Štědrým dnem minulého roku, bohužel bez větších odborných diskuzí a bez jasné vize. Logicky tak návrh nenašel většinovou podporu a i přes stovky zásadních připomínek a desítek rozporů byl návrh posunut do dalšího legislativního procesu. Návrh zákona měl sice ambice propojit oba systémy, ale místo toho se spíše zabývá zdravotním sektorem, resp. zdravotními pojišťovnami. Mělo dojít k sjednocení sociální a zdravotní péče, ke zjednodušení systému úhrad z veřejného zdravotního pojištění a systému příspěvku na péči, ale také k lepšímu personálnímu zajištění na obou stranách. Kromě toho, že k většině těchto cílů se nedostáváme ani z 20 %, tak nově se navrhuje zavést personální a materiálně-technické standardy. Tedy stanovení minimálního počtu odborného personálu a vybavení. Proti těmto záměrům asi není co namítat a obecně s nimi lze souhlasit. Žádné zákonné požadavky na personální zajištění (kromě odborné kvalifikace) nebo prostorové vybavení (kromě obecných stavebních předpisů) nemáme. Vyskytují se pouze u projektů z EU. Ale jak se říká, „ďábel se skrývá v detailu“. A ten detail byl v absenci jakýchkoliv přechodných ustanovení, tedy časového prostoru, který umožní oběma sektorům se na nové podmínky adaptovat. Kdyby tato verze prošla, došlo by patrně k masivnímu rušení již současných domovů pro seniory a dalších pobytových sociálních služeb, jelikož ty by nemohly včas své domovy přestavět. Odhadem by bylo nutné ukončit péči o několik tisíc klientů domovů pro seniory prakticky ze dne na den. 

Centrum dlouhodobé péče a ČKP/ČAP upozornily na možné negativní důsledky přijetí této normy sociálně-zdravotního pomezí. K našim připomínkám se mimo veřejný sektor připojily i Asociace poskytovatelů sociálních služeb, Unie zaměstnavatelských svazů a Hospodářská komora. Usilovnou spoluprací s našimi partnery se nám podařilo během necelých 4 měsíců dojednat alespoň částečné zmírnění dopadů předkládané novely. U personálních standardů se jedná o dvouleté přechodné období k lednu 2027. Tento odklad se ale bude bohužel týkat jen poskytovatelů sociálních služeb, kteří zajišťují své služby maximálně ke konci roku 2024. U materiálně-technických standardů se podařilo vyjednat 10letý odklad (k 31. 12. 2036), ale to by mělo platit pouze pro služby, které zahájí svou činnost do konce roku 2025. Také jsme přiměli ministerstva, aby přiznala, že novela s sebou ponese miliardové dopady do obou sektorů.

I přes tyto úspěchy nejsme stále s výsledky úplně spokojeni. Stále trvá připomínka, že změny povedou ke zvýšeným nákladům, které dopadnou primárně na soukromý sektor. U poskytovatelů, které zřizuje stát, kraje i obce, dojde k sanaci z veřejných rozpočtů. Stejně tak jsou ohroženy investice do běžících projektů, které jsou ve fázi stavebního řízení nebo kde se se stavbou již začalo. Zkusme si představit, že stavíme rodinný dům, který po jeho kolaudaci musíte přestavět, jinak vám stavební úřad zakáže takový dům obývat. Stejná situace by mohla nastat i v těchto případech.

Návrh zákonů i přes stále trvající rozpory byl nyní zaslán na jednání vlády. Je s podivem, že tento návrh nebyl podroben standardnímu jednání Legislativní rady vlády včetně všech komisí. Návrh obsahuje řadu nejasností i z hlediska dopadů do veřejného a soukromého sektoru. V současné době nikdo neví, jak přesně budou nastaveny materiálně-technické nebo personální standardy, které chtějí předkladatelé vydat v prováděcí vyhlášce až po schválení zákona. Poslední den v dubnu se k návrhu dostala i vláda ČR a jednání o tomto návrhu bylo přerušeno. Tento časový prostor jsme opět využili pro další diskuzi a předložili jsme i návrh legislativního řešení, jak zmírnit dopady a nejistotu. Následující jednání, které proběhlo 7. května, nakonec materiál poslalo dále do legislativního procesu. Uvidíme tedy, jakým způsobem bude probíhat jednání ve Sněmovně.

Proč je tak důležité hledat efektivní řešení dlouhodobé péče?

Ve veřejném i odborném prostoru se řeší demografické dopady stárnutí obyvatel v souvislosti s řešením starobních důchodů, ale dle mého názoru je daleko důležitější, ale i složitější se zabývat tím, jak stát zajistí péči o seniory a také jejich rodinné příslušníky, kteří se o své blízké budou chtít starat. V evropském kontextu se odhaduje, že počet osob s potřebou dlouhodobé péče se do roku 2050 zvýší na 38,1 milionu obyvatel (ze současných 30,8 mil. obyvatel). Vzhledem k výraznému prodloužení střední délky života se také předpokládá, že počet osob ve věku 65 let a více se v příštích 30 letech zvýší o 41 % na 130,1 milionu v rámci EU. Pokud se podíváme na předpokládané veřejné výdaje na tuto oblast v rámci EU, tak ty mají do roku 2050 vzrůst z 1,7 % na 2,5–3,4 % HDP. 

V naší zemi se již nyní nedostává sociální služby více jak 117 tis. potenciálním klientům a každým rokem se neuspokojená poptávka zvyšuje cca o 20 %. Pokud se podíváme na pobytové služby pro seniory, tak neuspokojená poptávka se týká necelých 78 tis. lůžek. Současné náklady sociálních služeb se pohybují okolo 70 mld. Kč a skokově narůstají každý rok (za posledních 5 let o necelých 20 mld. Kč a o necelých 7 mld. Kč se zvýšila přímá dotace ze státního rozpočtu). Pokud si tato čísla dáme do kontextu s demografickými predikcemi, jsou možné scénáře ještě horší. V následujících 15 letech se zdvojnásobí počet seniorů, kteří budou potřebovat péči. Abychom tuto krizi péče zastavili, budeme potřebovat do roku 2050 vybudovat min. dalších 70 tis. lůžek. Současné a plánované náklady při započítání minimálních investic (bez inflace) se zvýší o necelých 270 miliard korun ročně. Kromě finančních zdrojů bude nutné zajistit nové zaměstnance, kterých bude nutné přijmout více jak 120 tis. To jsou jen některé výzvy, se kterými se budeme muset poprat. Komerční pojišťovny systému mohou pomoci např. i nově vznikajícím pojištěním na péči, u kterého se předpokládá, že např. za 10 let mohou generovat až 40 miliard na vyplaceném pojistném. Výdaje na dlouhodobou péči se v jednotlivých zemích EU také značně liší. V roce 2018 se celkové výdaje pohybovaly od 3,9 % HDP v Nizozemsku až po pouhých 0,01 % HDP v Bulharsku. U nás se tyto výdaje pohybovaly okolo 1,5 % HDP, což je stejně jako v Rakousku. 

Výrazný podíl na poskytování dlouhodobé péče má neformální péče. Odhaduje se, že v EU-27 se jí věnuje 33–39 miliard hodin ročně, což odpovídá 16,5–19,5 milionu pracovníků na plný úvazek. Ekonomická hodnota času stráveného neformální péčí se odhaduje na 2,7 % HDP EU-27, což v roce 2018 představovalo 368 miliard EUR.

Inspirace v zahraničí

Ačkoliv zdravotně-sociální pomezí mělo být prvním krůčkem pro nalezení řešení demografických dopadů do dlouhodobé péče, systémového řešení jsme se nedočkali a budeme muset alespoň zmírňovat škody, které jsou nejvíce ohrožující pro soukromý sektor. V budoucnu bude nutné otevřít téma spoluúčasti klientů, kdy ČR je jednou ze zemí s nejnižší spoluúčastí v rámci EU-27. Bude nutné reformovat příspěvek na péči, který je v současné době nepojistnou sociální dávkou, která jako taková do 15 let může být zcela neúnosná pro státní rozpočet. Možným vzorem pro nás může být např. Německo se svým státním pojištěním na péči, které by se vhodně mohlo kombinovat se soukromým pojištěním. Nutné budou také investice do nových technologií, kdy nám inspirací může být Dánsko, které se zaměřuje na asistivní a asistenční technologie a realizuje jeden z největších evropských veletrhů těchto technologií. Součástí reforem by měl být i daňový systém, reformy v oblasti trhu práce a průmyslu 4.0. 

Pokud se tedy budeme chtít poctivě vypořádat s demografickými dopady do dlouhodobé péče, stojí před námi ještě mnoho práce. Doufejme, že veřejný sektor si vezme příklad z pojistného trhu, který je opět o několik kroků napřed.