Povodně nás v roce 2002 zasáhly v době vrcholícího období letních dovolených. Mnoho lidí, kteří byli povodněmi postiženi, bylo mimo domov a ochrana majetku pro ně byla velmi složitá. Pršelo ve velké části České republiky, poměrně rychle se tak naplnila koryta většiny řek, na mnoha místech se voda vylila z břehů, zasáhla okolní území a samozřejmě majetek, jak občanů, tak firem a municipalit či státu apod. Na dovolené bylo samozřejmě i hodně zaměstnanců pojišťoven, včetně likvidátorů. Povolat je zpět do práce – to byla také velmi důležitá zkušenost, která přispěla k lepšímu nastavení procesů pro likvidaci takto významných událostí. „Na nohou“ byla v té době celá země a snažila se pomoci – ať přímo, či nepřímo – lidem v zasažených územích. Viděli jsme obrovskou vlnu solidarity, která (společně se zkušenostmi nabranými právě z boje s rizikem povodní) vedla k významným změnám v chování lidí, firem i státních institucí a k úpravám krajiny.
Povodeň v roce 2002 v číslech:- 16 lidských obětí, |
Podíváme-li se na rozsah povodní, pak podle dat ČAP přišly pojišťovny na 36,7 mld. Kč na pojistných plněních (v dnešních cenách by to bylo více než 60 mld. Kč). Pro porovnání – účet za povodně v roce 1997 dosáhl 10 mld. Kč, v roce 2010 to byly necelé 2 mld. Kč. Loňské tornádo na Moravě stálo pojišťovny 3,5 mld. Kč.
V roce 2002 zasáhla povodeň území v okolí větších a velkých řek, a to nejen na jejich horních či středních tocích, ale významně také na tocích dolních, kde často ani nepršelo. Šlo ale o to, že se u soutoků některých řek voda v podstatě nevešla do svého koryta a rozlila se do okolní nížiny. Můžeme připomenout například území na jihu Prahy, tedy soutok Vltavy a Berounky s následnými škodami v Praze, nebo oblast v okolí soutoku Labe a Ohře, kde se nahromadila voda z dešťů z velké části Čech.
Nový přístup k rizikům
Už rok 1997 pojišťovnám ukázal, že to, jak oceňují majetek a jak formulují pojistné podmínky, není úplně dobře nastaveno. Klienti byli zmateni, jak a zda vůbec kryje jejich pojištění riziko povodní. Tyto povodně na Moravě vedly ve svém důsledku dokonce ke krachu pojišťovny Morava. Do roku 2002 pojišťovny revidovaly smlouvy, takže v otázce, zda a jak je povodeň kryta, zásadní problém nebyl. Zjistilo se ovšem, že rizikové modely neukazují reálný dopad.
Drtivou většinu škod zaplatily zajišťovny (tj. pojišťovny si koupily dobré pojistné krytí pro toto riziko), škody platily nejen u nás, ale i v sousedním Německu. Na povodně v Čechách, které přišly pouhých pět let po katastrofě moravské, zareagovaly tyto zahraniční zajišťovny velmi významně, a to výrazným zdražením a také omezením svého krytí.
Vzhledem k obrovskému rozsahu následků a i v souvislosti se změnami podmínek zajišťoven se pojišťovny na českém trhu rozhodly společně masivně investovat do detailnějšího zmapování povrchu České republiky a do stanovení povodňových zón na základě matematických modelů rozlivu vody z řek. Pojišťovny na základě těchto dat a informací následně zaktualizovaly pojistné smlouvy ve svých portfoliích a změnily způsob stanovení pojistného a pojistných částek u sjednávání nových smluv. Velký důraz přitom kladly právě na správné ocenění rizika povodní.
V rámci ČAP vznikla společná iniciativa implementace povodňových map. Ve spolupráci se společností Intermap byl připraven model, který se stal základem pro rizikové ocenění všech pojišťoven v pojištění majetku, a to nejen u domů a bytů, ale také u pojištění podnikatelského majetku. Tento model byl zásadní pro zlepšení portfolia pojistných smluv a řízení rizik pojišťoven, které se pak promítlo do zajišťovacích modelů (jak zajišťovacích makléřů, tak zajišťoven) a vedlo ke snižování cen zajistného. V oblasti zajištění je určitě důležité zmínit i model zajistného makléře Aon, který byl pro český trh klíčový.
Model musel procházet během uplynulého dvacetiletého období řadou aktualizací a neustále se vylepšuje, protože na mnoha místech se nově stavěla zábranná opatření, která velmi zásadně začala chránit majetek před případnými budoucími povodněmi.
Investice do nových systémů se vyplatily – zajišťovny začaly tyto změny postupně odměňovat slevami u svých cen s tím, jak pojišťovny pokročily v jejich implementaci. Porovnáme-li Českou republiku s jinými zeměmi, můžeme směle říci, že jsme na špici vyhodnocování povodňového rizika a že jsme získali minimálně desetiletý náskok oproti téměř celému světu. Nový systém regulace pojišťoven Solvency II sice později posunul výrazně vpřed i další země, ale Česko se stále drží na vrcholu.
Rostoucí význam povodňových map
Změny v pojistných podmínkách, které reflektovaly nový pohled na riziko povodní, samozřejmě vyvolaly potřebu intenzivní a jasné komunikace s obchodními zástupci a s klienty, tak aby těmto změnám dobře rozuměli. Současně probíhala také technologická změna, když pojišťovny potřebná data převedly obchodníkům do systémů pro sjednávání pojištění a kalkulace začaly probíhat výhradně elektronicky s online nebo částečnou online komunikací se servery pojišťoven.
Vliv povodní na vnitřní procesy v pojišťovnách byl samozřejmě významný. Tyto události podnítily diskuse a následné upřesnění a stanovení plánů a postupů pro likvidaci kalamitních škod, promítly se také do změn v cenových politikách, do stanovení pojistného obecně i pro konkrétní riziko a lze říci, že takto přispěly ke kultivaci pojistného trhu.
Klienti chtěli být proti povodním pojištěni, a tak se sami velmi aktivně zajímali o protipovodňová opatření v obcích a takto fakticky podpořili diskusi a změny v těchto opatřeních na úrovni obcí. Mnoho měst a vesnic investovalo, na základě zkušeností z roku 2002, do ochrany majetku velké prostředky. Většina těchto změn je také plně zahrnuta v matematickém modelu používaném pojišťovnami.
Tato opatření provedená státem a obcemi vedou k výraznému snížení škod z povodní po celé délce toků všech větších řek a je zjevné, že systém informování a případná instalace mobilních protipovodňových zábran pomáhají škody z povodní omezit. V poslední době se proto potýkáme spíše s tzv. bleskovými povodněmi či záplavami, které působí velké, ale současně velmi lokální škody. Jedná se především o bleskové povodně na malých tocích nebo o situace, kdy se hrne voda z polí, což je nepochybně aktuální téma pro diskusi – jak těmto situacím zamezit a jak ochránit majetek lidí a firem. To už je ale spíše věc koncepční práce s krajinou, zábrany vody v krajině a také jiného způsobu užívání polí zemědělci.
Vrátíme-li se k pojišťovnám, tak dnes je už standardem u každé smlouvy stanovení rizikové povodňové zóny a adekvátního pojistného, případně částečné nebo úplné vyloučení rizika povodně a záplavy na základě matematického modelu ČAP. Klienti se také často ptají, proč má v mapách ČAP jejich pozemek přiřazenu konkrétní rizikovou povodňovou zónu, a porovnávají ji se svým pohledem na danou lokalitu nebo s mapami obcí. Je velmi dobře, že klienti chtějí znát rizikovost svého majetku.
Tyto mapy se využívají rovněž u korporátních klientů. U nich se často provádí kontrola přímo na místě, kde se detailně zkoumá, zda klient má zavedena nějaká svá zábranná opatření, nebo například to, jestli se na větším pozemku nevyskytují v jeho různých částech rozdílná rizika.
Kromě změn v pojištění občanského majetku se důsledky povodní z roku 2002 promítly rovněž do pojištění průmyslových rizik nebo obecného majetku. Jednak se významně zvýšila spoluúčast a také skončilo neomezené povodňové krytí pro firmy. Povodňový limit dostal svou (nezanedbatelnou) cenu a začaly se tedy vyplácet investice firem do jejich vlastních zábranných opatření. Řada korporátních klientů se totiž v návaznosti na vzniklé škody snažila minimalizovat rizika, předcházet budoucím škodám a souvisejícím ztrátám z přerušení provozu (např. přesun původně uložených elektrocentrál v přízemí do vyšších pater apod.).
Dnes také fungují různé systémy včasného varování před příchozí povodní nebo před velkým deštěm, kroupami a dalšími přírodními katastrofami. Tyto systémy provozují pro občany státní orgány, ale své klienty rovněž informuje většina pojišťoven, a to formou cílených SMS. Ti se tak mohou včas dozvědět o potenciálním riziku a díky tomu přijmout potřebné kroky k ochraně svého majetku.
Věřím, že dnes by byla reakce na podobnou situaci mnohem rychlejší, minimálně pokud jde o informovanost a také o organizaci zábranných a záchranných činností i o následnou likvidaci, a že by i celkové škody na majetku byly, ve srovnání s povodněmi v roce 2002, nižší.
