Bankopojištění budí pozornost regulátorů

Bankopojištěním se v širším smyslu rozumí prodej pojištění prostřednictvím banky (ať už v roli zprostředkovatele, nebo pojistníka u skupinového pojištění). Může jít o pojištění bez vazby na bankovní produkt, často je však navržené a distribuované společně s konkrétním produktem banky (např. se spotřebitelskou půjčkou nebo s platební kartou). 

Dobře fungující bankopojištění přináší výhody všem třem stranám: klient si pojistí riziko spojené s daným bankovním produktem (např. riziko, že nebude schopen splácet úvěr) již při jeho pořízení a bez přebytečné administrativy, banka získává dodatečný příjem ve formě provize za prodej pojištění a pojišťovna zvyšuje svůj záběr na trhu o zákazníky banky. V praxi však bohužel nastávají případy, kdy je bankopojištění nastaveno nevyváženě a pro klienta není výhodné. Proto je v současné době bankopojištění ve středu pozornosti evropských dohledových orgánů. 

Z tematického přezkumu, který zrealizovala EIOPA v období let 2018–2020 na vzorku 174 pojišťoven a 145 bank¹, vyplývá, že v rámci Evropského hospodářského prostoru (EHP) existuje výrazná různorodost produktů, obchodních modelů a národních právních rámců bankopojištění. EIOPA se v přezkumu zaměřila na tři produkty credit protection insurance (CPI), a to pojištění spotřebitelských úvěrů, pojištění hypoték a pojištění úvěru z kreditních karet, a nasbírala a zveřejnila zajímavé informace, které v další části článku využijeme. 

Heterogenitu CPI produktů můžeme ilustrovat například na placení pojistného viz graf č. 1 ukazující rozpad celkového hrubého předepsaného pojistného za všechny účastníky přezkumu mezi běžné a jednorázové). Jak je patrné z grafu, pojištění hypoték je v rámci EHP nejčastěji placeno běžným pojistným. Téměř vyrovnaný objem běžného a jednorázového pojistného je u pojištění spotřebitelských úvěrů. Pojištění kreditních karet je ze zřejmých důvodů placeno jedině běžně. V rámci jednotlivých zemí EHP je však způsob placení CPI produktů značně variabilní. V Estonsku, Finsku, Francii, Irsku, Litvě a Maltě byly u zúčastněných pojišťoven v nabídce pouze běžně placené produkty CPI. V České republice, Řecku, Maďarsku, Lotyšsku, Portugalsku, Rumunsku, Švédsku a Slovensku běžný způsob placení pojistného převládal. Naopak v případě Německa, Španělska, Chorvatska, Itálie, Lucemburska, Polska, Portugalska a Slovinska převládalo v případě výše zmíněných CPI jednorázově placené pojistné. 

Jistá diverzifikace produktů je zřejmá i v případě typů pojistného krytí. 75 % zkoumaných pojišťoven kryje riziko smrti jako součást standardního pojištění pro všechny 3 typy produktů CPI. Přibližně 30 % pojišťoven zahrnuje do standardního pojištění další rizika, jako je úraz, nemoc, ztráta soběstačnosti a invalidita. Pojištění pro případ nezaměstnanosti poskytuje v rámci standardního pojištění 20 % pojišťoven u pojištění k hypotékám, 30 % pojišťoven u pojištění ke spotřebitelským úvěrům a 45 % pojišťoven u pojištění ke kreditním kartám. Pouze 3 % pojišťoven nabízí také pojištění pro případ požáru. 

Zkoumané CPI produkty měly v 66 % zkoumaných pojišťoven podobu skupinového pojištění, kde banka hrála v 90 % případů roli distributora, pojistníka a nezřídka i oprávněné osoby. Zajímavé je, že 24 pojišťoven účastnících se přezkumu v posledních 5 letech přešlo z prodeje skupinových CPI pojištění na individuální pojištění, a to z důvodu posílení práv konečného zákazníka. V České republice, Řecku a Maďarsku bylo u zúčastněných pojišťoven běžné, že v rámci skupinového pojištění úvěru se cena neměnila v závislosti na profilu jednotlivého klienta, zatímco ve Španělsku, Chorvatsku, Francii, Itálii a Litvě byla výše placeného pojistného upravena podle věku, zdraví a zaměstnání spotřebitele. Modely spolupráce mezi bankou a pojišťovnou lze rozlišit na čtyři hlavní schémata, a to joint venture, neexkluzivní spolupráce, strategická aliance a jeden finanční holding (viz graf č. 2). Nejhojněji zastoupeným modelem, až 33 %, je ve zkoumaném vzorku strategická aliance, pro kterou je typická domluva mezi bankou a pojišťovnou o exkluzivním prodeji pouze těch produktů, které nabízí daná pojišťovna. Na druhou stranu pro model neexkluzivní spolupráce, který je ve vzorku zastoupen až 24 %, je typický prodej jakýchkoli produktů bez vázanosti na jednu pojišťovnu či banku. V celkovém výčtu až 63 % pojišťoven z přezkumu má úzké vazby se svým bankovním partnerem, což znamená, že existuje významný zájem dosáhnout společných cílů. V Belgii, Španělsku, Francii, Irsku a Itálii je nejčastějším bankopojistným modelem spolupráce banky a pojišťovny v rámci jednoho finančního holdingu. 
EIOPA v tematickém přezkumu upozorňuje na rizika nízké value for money u CPI produktů z pohledu klienta, a to zejména v souvislosti s vysokými provizemi, nízkým škodním poměrem a konflikty zájmů. Vysoké provize těchto produktů jsme rozebírali v článku „Zákaz provizí se nekoná, ale bude potřeba je obhájit“ v minulém čísle Pojistného obzoru. 

Problematický nízký škodní poměr těchto produktů je zobrazen na grafech č. 3, 4 a 5. Během tříletého období 2018–2020 byl pro pojištění hypoték kolem 26 %, pro pojištění spotřebitelských úvěrů přibližně 18 % a pro pojištění kreditních karet pouze 8 % z celkového předepsaného pojistného. Zbývajících 74 % až 92 % předepsaného pojistného zůstalo k pokrytí nákladů pojišťoven a bank a generaci zisku. Spolu s poměrně vysokým počtem zamítnutých žádostí o výplatu pojistného plnění (20–30 %) poukazuje podle EIOPA tato situace na případy nevhodného prodeje, kdy nejsou spotřebitelé schopni pojištění efektivně použít. Příčinou může být částečně i vysoký počet výluk a nedostatečné či nevhodné krytí nabízené těmito produkty. 

EIOPA dále upozorňuje na značný konflikt zájmů v důsledku propojení mezi pojišťovnami a bankami, který může vést k nevhodným praktikám prodeje bankopojištění a riziku poškození spotřebitelů. Pojišťovny, které jsou ve strategickém spojení s bankou nebo jsou součástí stejného finančního holdingu, platí těmto bankám vyšší provize ve srovnání s neexkluzivní distribucí bankopojištění. Jakýkoli nesoulad mezi zájmy bank a pojišťoven na jedné straně a zájmy spotřebitelů na druhé straně může mít za následek špatné prodejní praktiky, a tedy i nízkou value for money pro spotřebitele. 

Jak jsme popsali v článku, bankopojištění v Evropě je specifickým modelem distribuce pojištění, která nabízí různorodé formy produktů konečným zákazníkům. Správně navržené a řízené bankopojištění má potenciál poskytovat vhodnou pojistnou ochranu pro klienta a je obchodně zajímavé pro pojišťovnu i pro banku. V pestrém spektru různých produktů se však v Evropě často objevují případy, kdy banka realizuje vysoké zisky na úkor klientů, jejichž bankopojištění je nevhodně navržené či příliš drahé. Proto lze očekávat zvýšenou pozornost národních dohledových orgánů včetně České republiky.