Dřevo je surovina budoucnosti. Nahraďme ho všude tam, kde to půjde.

Na dubnové konferenci České asociace pojišťoven ke klimatickým změnám z Vašich úst zaznělo, že by se mělo dřevo stát pro Českou republiku strategickou surovinou. Proč?

Dřevo je ekologická a trvale obnovitelná surovina, která vzniká díky růstu stromů. Dřevo vlastně roste tím, jak stromy každoročně přirůstají, vážou CO2 z atmosféry a za to nám dávají kyslík. Pokud se stromy pokácí a vyrobí se z nich papír, oblečení, nábytek nebo dřevostavba, tak CO2 je fixován na dlouhou dobu v konkrétním výrobku, dokud se nespálí a plyn se nevrátí zpět do atmosféry. Využitelnost dřeva je z dnešního pohledu až magická. Průmysl ve využití a zpracování dřeva předběhl dnešní dobu, protože většina společnosti neví nebo často ani netuší, co vše již dnes lze vyrobit ze dřeva. A ekonomiku postavenou na této surovině vidím jako zcela zelenou.

Dřevo je tedy surovina budoucnosti v kontextu celosvětové udržitelné ekonomiky podporující zároveň zachování či návrat biodiverzity, ochranu půd i stabilní klima na planetě. Dokonce jsem přesvědčen o tom, že pokud lidstvo na planetě Zemi nenahradí v blízké budoucnosti neobnovitelné suroviny tam, kde může, obnovitelným dřevem, nemá budoucnost.

Dosud jsme přednosti dřeva nedocenili a spíše jej podceňujeme a to je strašná chyba, protože průmysl ve využití dřeva se neskutečně posunul za několik málo let. Je obrovsky dynamický. Hranice využitelnosti dřeva se stále posouvají. Například obor dřevostaveb ve stavebnictví je zcela digitalizovaný a nyní se přesouvá do robotizace. Nachází se již v průmyslu 4.0 a já ho vidím za několik let v průmyslu 7.0.

Z celého kontextu pak lze říct, že pokud chceme aktivně chránit klima a stát se udržitelnými, je třeba nahradit plasty, ocel a beton dřevem všude tam, kde se jen dá. Ve vyspělých státech to vědí. Pokud chceme být světovou a vyspělou zemí světa, tento trend nám nesmí uniknout. Naše zem k tomu má skvělé předpoklady, a to jak ekologické, tak i technické.

Co konkrétně bychom pro to měli udělat?

Dát právě dřevu přednost před neobnovitelnými materiály. Nyní se využívá na dřevostavby v ČR přibližně 120 tis. m³, což je strašně málo, když poslední roky se těží přes 30 mil. m³ . Když si vezmeme, že jen 1 m³ dřevěného výrobku pojme 1 t CO2 , lze na ně pohlížet jako na banky na CO2 , kam se uložily z atmosféry. Dnes už 80 % vyprodukovaného plastu, který škodí přírodě i lidskému zdraví, lze nahradit neškodným dřevem nebo lze nahradit do velké míry suroviny ve stavebnictví, které vyprodukuje cca 38 % veškerého oxidu uhličitého. Takže chtít více využívat dřevo.

Dokážou dřevostavby konkurovat z hlediska odolnosti zděným stavbám? A je možné ze dřeva postavit i něco jiného než rodinný dům?

Rozhodně! Dokonce dřevostavby jsou odolnější než betonové a ocelové stavby, a to především tehdy, kdy v rámci dřevostaveb se využívá CLT technologie (cross laminated timber), což znamená křížené lepené dřevo. Jedná se o kolmo na sebe lepené vrstvy masivního dřeva. Díky tomu se dřevo stává odolnější než třeba ocel a můžou se stavět výškové budovy. V ČR jsou dvě firmy, které vyrábí či v blízké době budou vyrábět CLT. Jedna z nich je Stora Enso, jež dokončuje fabriku na CLT výrobu ve Žďárci nad Doubravou.

Paradoxem je, že stavební úřad jim halu na výrobu CLT panelů, z nichž budou panely vyrábět i pro dřevěné mrakodrapy, nepovolil. Takže museli konstrukci haly postavit z betonu. To je bohužel náš dosavadní svět.

Co lze vše postavit ze dřeva, demonstrativně dokazují mrakodrapy, jako je stavba HoHo ve Vídni vysoká 84 m, norský Mjøstårnet s výškou 85,4 m či švédský A Heart of Wood (Srdce ze dřeva). Nyní dokonce ve švýcarském městě Winterthur poblíž Curychu roste nejvyšší dřevěný mrakodrap na světě o plánované výšce 100 m, pokud někdo nepřijde s vyšší stavbou. V ČR ale nemáme ambice stavět tak vysoké stavby. Nám by stačily dřevostavby se 6 až 8 podlažími. Ale zatím nemůžeme ani to. Maximum je 12 m. Protipožární předpisy máme ze 70. let minulého stolí, což nás strašně brzdí v rozvoji a využití domácího dřeva. Diskuze o změně ale již probíhají.

V jaké kondici jsou podle Vás české lesy? A jak je podle Vás realizován národní lesnický program z roku 2013?

Tak samozřejmě nic moc. Dlouhodobě se lesy potýkají s redistribucí srážek, extrémními suchy a horky, teplými večery, což dává skvělé životní podmínky rozvoji podkorního hmyzu. Ten se nachází v ráji smrkových monokultur. Taktéž dnešní lesy trpí dopady exhalací z minulosti, proto jsou výrazně oslabené, degradací půdy z opakovaného pěstování jehličnatých porostů a přemnoženou zvěří, která sežere každý sedmý vysazený stromek nebo trvale poškodí kmen. Vlastníky lesů a lesy samotné to pak stojí každoročně mnoho miliard korun a ke všemu roste nestabilní les. Dnes jsou lokálně dříve zelené hvozdy vykáceny. Les o výšce 10 m tam poroste až za 10 let. Obdobně vzrostlý les, jak jsme ho znali dříve, doroste až za 40 až 50 let. Aktuálně lesy mají největší problémy se stále pokračující kůrovcovou kalamitou na Vysočině, v severních Čechách a v jižních Čechách. Národní lesní program II z roku 2013 je jen dokument jako mnoho před ním a mnoho po něm. Papír snese vše. Pokud vládní dokumenty nenaplňují ani státní podniky, je v našem státě něco shnilého. Věřím ale, že ekologická i ekonomická krize napomůže k jinému myšlení i k přístupu k přírodě a lesů obzvláště.

Proč pár metrů za hranicemi, například v sousedním Rakousku, jsou lesy na první pohled jiné – zdravější?

Ovlivňuje to mnoho faktorů vzešlých z minulosti, jiná druhová skladba. Musíme si totiž uvědomit, že ČR má nejvíce změněnou přirozenou druhovou skladbu lesa ze všech okolních států. Dalšími faktory jsou: vývoj po 90. letech v rámci nešťastné transformace státních lesů, nízká mzda lesních dělníků, ačkoliv správci a vlastníci lesů měli vysoké zisky, a samozřejmě do nemalé míry školství. Do velké míry to ovlivnil jiný systém státní správy lesů, odlišně nastavený systém řízení u státních lesů, jiný přístup samotných drobných soukromých vlastníků lesů, kdy řada z nich ani neví, že mají les nebo kde jsou jeho hranice. Další příčinou bezpochyby je, že dřevo putuje tam a sem přes celou republiku. Více jak 50 % kulatiny jde pak za hranice. My jsme si do velké míry kůrovce rozeseli po celé republice, když jsme převáželi dříví s broukem místo toho, aby se dříví zpracovalo v daném regionu a v ČR. Dokonce v exportu dříví jsme jedni z „nejlepších“ na světě, když vyvážíme nejvíce kulatiny i dřeva s nízkou přidanou hodnotou v přepočtu na obyvatele. Hrůzostrašné prvenství!

Máme podle Vás lesů dostatek? A jak ovlivňuje ekosystém a vodohospodářskou funkci krajiny intenzivní těžba, která probíhá kvůli kůrovci?

Řekl bych, že ploch určených k plnění funkcí máme dostatek, dokonce nejvíce za 250 let. Spíše jsou naše lesy, tedy ty zbývající, co brouci ještě „nesežrali“, příliš husté. Stromy rostou hodně vedle sebe, což tvoří staticky i ekologicky nestabilní lesní ekosystémy. Slovo intenzivní bych rozhodně nepoužil. V rámci neplánované (nahodilé) těžby zpracující nemocné stromy vznikají velkoplošné holiny. Ano, tyto dočasně holé plochy, kde do pár let poroste nový les, mají velký vliv na malý cyklus vody, retenci vody v krajině, vsak vody do půdy apod. Problém pak vidím ve zhutněných lesních cestách a linkách, odkud se voda žene po přívalových deštích do údolí, kde může způsobit lokální záplavy a poškodit celé vesnice. Také často nefunguje v minulosti fungující systém různých rybníčků, mokřadů apod., byť v terénu jsou dodnes patrné.

Jak by podle Vás měl vypadat les, který je odolný vůči klimatickým změnám?

Nelze říci jasnou šablonu, protože máme opravdu škálu různých stanovišť v rámci různých nadmořských výšek. Ale pokud bych měl paušalizovat, tak jednoduše řečeno: měl by být pestrý. Čím více dřevin s různou výškou, věkem a prostorovou diferenciací, tím to bude lepší. Je to i náš cíl, ke kterému bychom měli inklinovat.

Můžeme zodpovědným lesním hospodařením předcházet klimatickým změnám? A jak?

Rozhodně ano. Činí se tak včasnými a optimálně silnými těžebními přírodě blízkými zásahy. V lese se totiž netěží jen za účelem obnovy lesa, ale především, a dokonce i častěji, kvůli výchově lesa. Těžbou zelených stromů, kdy stromy jednotlivě vybíráme, porosty těžbou probíráme, les i druhově usměrňujeme. Redukcí vytěžených jedinců dáváte větší a lepší životní prostor ponechaným stromům, jež se stávají odolnějšími, stabilnějšími a zároveň rychleji přirůstají. Čím více budou odolné jednotlivé stromy, tím více bude odolný celý les. Šetrnou těžbou vytváříme i podmínky pro přirozenou obnovu lesa ze semínek. Za pomoci více či méně intenzivní těžby les usměrňujeme do větší prostorové diferenciace, kdy se soustřeďujeme na stromy, jimž odstraňujeme konkurenční stromy. Pokud má strom dostatečný prostor, přírůstkem do výšky se mu prodlužuje koruna, která je motorem celého stromu. Díky tomu má větší kořenový systém, je stabilnější a má více zásobních látek.

V pojišťovnictví se často skloňují rizika. Mezi ně patří i rizika povodní či záplav. Dokáže nám i v tomto lesní porost pomoci?

V tomto směru vidím synergetické cesty, jak si vzájemně můžeme pomoci. Jde ovšem o komplexní, dlouhodobá a sofistikovaná opatření, která začínají ve vzdělání a končí osvětou u veřejnosti.

Co konkrétně byste poradil vlastníkům lesů a zemědělské půdy, aby předcházeli zmiňovaným rizikům souvisejícím s klimatickými změnami?

Aby naslouchali a věřili moderní vědě a vědeckým výsledkům, aplikovali je v praxi a věřili, že co je v přírodě ekologické, je i z dlouhodobého hlediska vysoce ekonomické. Více si pomáhali, komunikovali a rozuměli. Měli vlastní televizní pořad, aby veřejnost lépe pochopila, co znamená práce těchto lidí, co dělají pro naši krajinu, přírodu a náš venkov. To chybí, alespoň ve veřejnoprávní televizi.

A co podle Vás mohou pro lepší lesy udělat pojišťovny?

Spolupracovat a podpořit vědu a výzkum, pomoci nám v marketingu a PR, co se týče obeznámení s příklady dobré práce, a zpropagovat celkový „dřevěný cyklus“, tedy koloběh dřeva od semínka až po hotový výrobek, protože to je to zásadní sdělení, co potřebujeme, aby celosvětová společnost pochopila a planeta se tak stala udržitelnou, přirozeně podporující biodiverzitu a stabilní klima.

Osobně nevím, kde jsou hranice toho, v čem by byly pojišťovny ochotny pomoci. Nicméně jsou témata, kde by nám pojišťovny mohly pomoci, ať to je předcházení lesním požárům, snížení škod zvěří na lesních porostech, změna přístupu k lesům či k propagaci dřeva a dřevěného cyklu. S vedením České asociace pojišťoven komunikuji, řešíme to. Proto věřím, že v blízké době budou již viditelné výsledky.

Lesníci i pojišťovny poukazují na situaci ohledně přemnožené zvěře. V lesích ničí porosty, na silnicích způsobují častější nehody. Jak lze motivovat myslivce k lovu zvěře a co říkáte na návrat vlků do české krajiny?

Škody způsobené zvěří jsou jedním z největších problémů našich lesů. Na jednom ze spravovaných majetků, kde nemáme ucelené lesy, abychom založili honitbu a sami si regulovali početní stav zvěře na námi únosnou míru, chci prosadit myšlenku, že budeme finančně odměňovat myslivce za splnění plánu lovu pro dané myslivecké sdružení a samotné lovce, kteří budou lovit více. Musíme si totiž uvědomit, že lov zvěře je poměrně časově náročný koníček, který stojí i nemalé peníze. Mnoho myslivců chodí normálně do práce apod. Takže chceme odměnit ty, kteří zvýší úsilí a investují více času do lovu. Domnívám se, že je efektivnější vydat se cestou motivace než hledat restriktivní nástroje, které jsou pro nás všechny nepříjemné, zdlouhavé a pro cílený efekt málo účinné, a to alespoň z krátkodobého hlediska. Vlky já osobně vítám. Nicméně cítím, že do budoucna bude nutná profesionální regulace této šelmy.

Děkujeme za rozhovor.