Férové jednání s klienty stále není úplnou samozřejmostí, myslí si Jan Frait, viceguvernér ČNB

Jaké jsou aktuální dohledové priority ČNB?

Prioritou číslo jedna v oblasti dohledu v pojišťovnictví pro nás zůstává finanční zdraví pojišťoven, přičemž klademe velký důraz na to, aby dokázaly včas identifikovat a snižovat rizika s potenciálně výrazným negativním dopadem. V obezřetnostním dohledu posuzujeme, zda strategie, kapitálová vybavenost, nastavení řídicího a kontrolního systému a taktéž kvalita systému řízení rizik pojišťoven zajišťují adekvátní krytí rizik, kterým pojišťovna je anebo může být vystavena, zda jsou zárukou dlouhodobého stabilního fungování pojišťovny a rovněž zda garantují dostatečnou ochranu pojistníků. Stále většího významu nabývá také dohled odborné péče, a to nejen v pojišťovnictví. Zde se zaměřujeme hlavně na řešení nedostatků systémovějšího charakteru, samozřejmě při zohlednění sektorových specifik. Více než v minulosti se také věnujeme prevenci legalizace výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, jakkoli v pojišťovnictví je toto riziko méně relevantní.

Co konkrétně řešíte v případě dohledu obezřetnosti?

Za klíčový považujeme funkční a efektivní řídicí a kontrolní systém včetně všech jeho složek s důrazem na systém řízení rizik a dodržování principů corporate governance v rámci jednotlivých institucí. To, že se v dohledu primárně zaměřujeme právě na to, aby měly pojišťovny robustně nastavený systém rizik, je odrazem velkých šoků, kterými světová ekonomika opakovaně prochází, a reflektuje to i nárůst geopolitických a makroekonomických rizik. I proto je důležité, aby pojišťovny v měnícím se prostředí dokázaly správně identifikovat nová rizika a byly připraveny je odpovídajícím způsobem a v souladu se svým rizikovým apetitem řídit. Těmto rizikům a nejistotám by měl odpovídat i jejich obezřetný přístup k nastavování sazeb pojistného.

A jak vypadá dohled odborné péče?

Našimi aktuálními prioritami v dohledu odborné péče jsou nyní zejména dohled nad produktem a jeho řízení. Pro tuto oblast je přitom specifické, že právní úprava není založena na striktních, přesně vymezených pravidlech, ale na principech procesů produktového řízení. Zde je důležité si uvědomit, že smyslem těchto principů je posílení hodnotového zaměření pojistných produktů směrem k zákazníkům, pro které jsou určeny. Naším cílem z pozice dohledového orgánu proto není stanovovat konkrétní parametry produktů, omezovat produktové inovace, určovat konkrétní smluvní nastavení, natož schvalovat jednotlivé produkty.

Zohledňujete při výkonu dohledu nad finančním trhem aktuální ekonomickou situaci a z ní vyplývající rizika?

Samozřejmě, že zohledňujeme aktuální makroekonomické prostředí a zároveň vážíme i rizika, která mohou vyvstat v delším časovém horizontu. Například v současné ekonomické situaci se zaměřujeme zejména na dopady výkyvů úrokových sazeb a inflace. Míra sladění úrokově citlivých aktiv a závazků je klíčová pro určení dopadu jejich přecenění při pohybech úrokových křivek na kapitálovou pozici pojišťovny. Pro řadu pojišťoven je to přitom jeden z hlavních rizikových faktorů. Šok do inflace působí na ziskovost pojišťoven skrze nárůst nákladů na pojistná plnění i provozních nákladů a má rovněž dopad na ocenění závazků pojišťoven. Schopnost promítnout tyto vlivy do cen pojistného nových i stávajících smluv pro ně přitom může představovat velkou výzvu s ohledem na silnou konkurenci v sektoru (zejména v oblasti autopojištění) a zhoršenou finanční situaci některých klientů. Když se na to podíváme z pohledu klienta, inflační vývoj mu zvyšuje hodnotu pojištěného majetku, což otevírá otázku vzniku možného podpojištění. Na tu industrie aktivně reaguje, což my z hlediska ochrany klienta vítáme. Zhoršená finanční situace části klientů může vést zároveň ke snížení zájmu o nové obchody nebo ke zvýšení stornovosti. Další pokračování nepříliš příznivého ekonomického vývoje z posledních let by mohlo vést v životním i v neživotním pojištění ke snížení propojištěnosti zákazníků, a tím i ke zvýšení rizika jejich přímého ohrožení v případě nenadálých událostí. V rámci dohledu všechna výše uvedená rizika vyhodnocujeme, a to zejména skrze analýzy pravidelného kvantitativního a kvalitativního reportingu, zátěžového testování a také specificky zaměřených dohledových šetření.

Je podle Vás pojišťovnictví stabilní sektor? Dokážou pojišťovny odolávat vnějším vlivům a jsou dostatečně kapitálově vybavené?

Tato otázka má více dimenzí. Z pohledu robustnosti kapitálového vybavení vnímáme pojišťovací sektor dlouhodobě jako velmi stabilní. Nic na tom nezměnil ani současný makroekonomický vývoj, ani následky válečného konfliktu na Ukrajině. O tom svědčí hodnota agregátního solventnostního poměru, která zůstává nad úrovní 200 %, tj. vysoko nad regulatorní hranicí 100 %. Stabilitu kapitálové pozice a schopnosti dohlížených pojišťoven odolávat nepříznivým vnějším vlivům prověřujeme také dohledovými zátěžovými testy. Ty provádíme spolu s vybranými pojišťovnami jednou za dva roky již od roku 2011. Testujeme dopady jednak většiny tržních rizik, ale i neživotních a životních upisovacích rizik. Výsledky posledního testu jsme zveřejnili letos v létě. Každoročně prostřednictvím Zprávy o finanční stabilitě publikujeme i výsledky makrozátěžových testů solventnosti. Solventnost také posuzujeme prostřednictvím vyhodnocování vhodnosti systému kapitálového řízení jednotlivých pojišťoven. Zatímco zátěžové testy fungují spíše na bázi univerzálnosti pro všechny pojišťovny, tak interakce s pojišťovnami týkající se nastavení jejich systémů kapitálového řízení jsou naopak specificky zaměřeny na identifikaci rizik a jejich významnosti relevantních pro každou pojišťovnu zvlášť.

Nepomíjíme ani otázku stability sektoru pojišťovnictví jako obchodního odvětví. V posledních letech pozorujeme v českém pojistném sektoru zvýšenou dynamiku, neboť došlo k odchodu některých významných finančních, resp. pojistných skupin z českého trhu, změnili se vlastníci některých pojišťoven a u několika pojišťoven došlo alespoň v symbolické míře k opětovnému propojení Česka a Slovenska. V odvětví ale stále vidím dostatečnou míru konkurence a žádoucí diverzitu.

Jak vnímáte samoregulační iniciativy sektoru? Zohledňuje ČNB dodržování standardů ČAP při dohledové činnosti?

Oceňuji aktivity ČAP v oblasti kultivace pojistného trhu, jejichž součástí je i samoregulace trhu prostřednictvím tzv. samoregulačních standardů. Z informací získaných v dohledové činnosti vidíme, že členské pojišťovny ČAP se cítí samoregulačními standardy zpravidla vázány a často na ně i odkazují. My v rámci své dohledové činnosti vždy přihlížíme i k tomu, zda pojišťovna postupuje také v souladu se samoregulačními standardy, ať už těmi, které jsou obecně platné pro pojistný trh, nebo těmi, kterými se pojišťovna sama zavázala řídit. ČNB sice samoregulační standardy neschvaluje, nicméně považujeme za účelnou probíhající vzájemnou komunikaci mezi ČAP a ČNB při jejich přípravě, kdy jsme doufám opakovaně přispěli našimi doporučeními k obsahu a formě těchto standardů. Z nejnovějších počinů k tématu podpojištění, které rezonuje v kontextu klimatické změny i zvýšené inflace, stojí za zmínku vytvoření kalkulačky pojistných hodnot pojištění nemovitostí, která umožní zájemcům o pojištění získat rámcový přehled o hodnotě jejich nemovitostí v rámci pojištění.

Jak hodnotíte dodržování pravidel odborné péče a ochrany spotřebitele?

Pokud se někdo setká s termínem „odborná péče“ poprvé, může se mu to jevit jako něco neuchopitelného až podezřelého. Po seznámení se s tím, že jde v podstatě o to, aby instituce s klienty jednaly férově, většinou řeknou, že to pokládají za samozřejmost. Z naší dohledové činnosti ale víme, že tomu tak v řadě oblastí v minulosti nebylo a občas stále stoprocentně není. Přitom základem dlouhodobého růstu tržních segmentů je důvěra účastníků v to, že ze vzájemného obchodování budou mít prospěch a na konci nebudou mít pocit, že zaplatili za něco, co nakonec nedostali, nebo dokonce že naletěli. Bez této důvěry by tržní segmenty jako celek nejspíše dlouhodobě živořily. Konat s odbornou péčí je tak v dlouhodobém zájmu institucí a je dobře, že si to stále více uvědomují.

ČNB se této oblasti věnuje intenzivně již více než 10 let. V centru našeho zájmu je především ochrana drobných zákazníků, zatímco ochranou finančních profesionálů a kvalifikovaných investorů se dohled zabývá převážně reaktivně na základě vnějších podnětů. Pozorujeme, že vnímavost pojišťoven k důležitosti dodržování pravidel odborné péče a ochrany spotřebitele má vzestupnou tendenci. Nicméně intenzita tohoto vnímání se u různých pojišťoven liší a nemusí být vždy v souladu s očekáváními dohledu. K pokračující kultivaci pojistného trhu přispívá nejen dohledová činnost ČNB, ale i vzájemná spolupráce ČNB s evropským orgánem dohledu EIOPA, s orgány dohledu z jiných členských států EU a s dalšími institucemi zabývajícími se také jednáním účastníků pojistného trhu (např. s finančním arbitrem nebo s veřejným ochráncem práv). Oblast odborné péče a ochrany spotřebitele bude nepochybně v budoucnosti nosným tématem nejen na poli regulatorním, ale i dohledovém, mj. optikou přijaté retailové investiční strategie na úrovni EU, která zpřesňuje a rozšiřuje požadavky na distribuci především rezervotvorných životních pojištění.

Jak fungují interní kontrolní mechanismy, aby se v rámci dohlídek v pojišťovnách předcházelo nejednotnosti požadavků dohledu?

Dohledové výstupy v oblasti obezřetnosti a odborné péče z povahy věci zůstávají autonomní. Nicméně poznatky z oblasti odborné péče mohou být zároveň významnými vstupy pro oblast dohledu obezřetnosti a naopak. Z tohoto důvodu spolu naše věcně příslušné týmy průběžně komunikují a jejich spolupráce se promítá v přípravě dohledových benchmarků, úředních sdělení a FAQ, ve kterých ČNB vyjadřuje dohledová očekávání pro celý trh. ČNB při posuzování nedostatků aplikuje zásadu proporcionality i oportunity, tj. sleduje například, zda se jedná o nedostatky s dopady na zákazníky, či zda se jedná spíše o formální porušení regulatorních pravidel, a to vždy na základě individuálního posouzení konkrétního procesu v podmínkách konkrétního dohlíženého subjektu. Co se týče kontrol na místě, tady bych poznamenal, že jsou zaměřeny primárně na zjištění faktického stavu a na identifikaci nedostatků, které jsou porušením právních předpisů. Proces implementace nápravných opatření probíhá obvykle ve spolupráci s pojišťovnou a přihlíží se vždy ke konkrétním procesům a okolnostem každého jednotlivého případu.

ČNB udělila v roce 2022 v tomto segmentu pojišťovacích zprostředkovatelů pokuty v celkové výši 1 120 tis. Kč. O čem to podle Vás vypovídá? Jaké byly nejzávažnější příčiny?

Distribuce pojištění představuje velmi významný článek ve vztahu k zákazníkům i k samotným pojišťovnám. Třeba v loňském roce bylo prostřednictvím pojišťovacích zprostředkovatelů uzavřeno téměř 5 mil. pojistných smluv s předepsaným pojistným v hodnotě dosahující téměř 38 mld. Kč. I vzhledem ke své velikosti nás tento segment finančního trhu docela zaměstnává, zejména z hlediska neplnění povinností stanovených právními předpisy. Uložené pokuty se nejčastěji týkaly nepředložení výkazu zprostředkovatele finančních služeb, porušování povinnosti jednat prostřednictvím osob splňujících podmínky odborné způsobilosti, povinnosti jednat s odbornou péčí, neplnění informačních povinností vůči zákazníkům či povinností při poskytování doporučení nebo rady zákazníkům a vyhotovování záznamů z jednání s nimi. Konkrétně výkaz zprostředkovatele finančních služeb předkládali zprostředkovatelé v roce 2022 poprvé, jedná se tak o první pokuty uložené za nesplnění této povinnosti.

Jaký vývoj inflace očekáváte v následujících měsících? Kdy se dostaneme k inflačnímu cíli ČNB? A jaká je podle Vás ideální výše inflace?

Máme teprve září, přičemž s naší novou prognózou seznámíme veřejnost na počátku listopadu. Nicméně předpokládám, že se nebude příliš lišit od té současné. V prvním čtvrtletí příštího roku dojde k prudkému propadu inflace na úroveň blízkou 2% cíli. Podle aktuální prognózy by poblíž této úrovně měla zůstat po celý příští rok, ale tady bych raději vyčkal na novou prognózu. Centrální banky ve vyspělých zemích se obecně shodují na tom, že pokud je inflace měřená tempem růstu spotřebitelských cen, je vhodné ji mít mírně kladnou, tj. kolem 2 % či lehce níže. To by mělo víceméně odpovídat nulové inflaci, jak by ji definovala ekonomická teorie. Pravdou ale je, že něco jako optimální inflace neexistuje. Podstatné je, aby byla inflace nízká a rozumně stabilní. V určitých historických obdobích byla běžná inflace nad 2 % a někdy naopak spíše kolem nuly a ekonomickému rozletu to ani v jednom případě nebránilo. Koneckonců na počátku století jsme se u nás pohybovali několik let pod inflačním cílem a málokdo to vnímal jako problém. Naopak neočekávané inflační šoky podobné tomu, jakému čelíme v posledních dvou letech, sice potěší dlužníky, ale ekonomiku jako celek zpravidla dosti poškodí. V bance vedeme intenzivní diskuzi, proč k tomu došlo a co dělat, aby se hned tak něco podobného nezopakovalo, jakkoli všichni chápeme to, že jde primárně o důsledek pandemie, která se v podobném rozsahu objeví jednou za sto let.

Co je pro Vás nutnou podmínkou pro snížení úrokových sazeb?

Chápu to tak, že se ptáte na měnověpolitické sazby centrální banky, z nichž ta klíčová se nachází od června 2022 na 7% úrovni. Inflace za několik měsíců prudce spadne a sazbu na současné úrovni by pak asi leckdo považoval za nepatřičnou. Odpověď na to, kdy a jak rychle začít měnovou politiku uvolňovat, není ale možné odvozovat od vývoje jednoho či dvou čísel. V mém pohledu je klíčové, aby většina tržních účastníků pochopila novou situaci tak, že prostor pro navyšování cen se zásadně zúžil a zároveň se měnová politika již nevrátí do vysoce uvolněného módu, do kterého se dostala po nástupu globální finanční krize. V podobné situaci jsme se nacházeli již na přelomu století, kdy po měnové krizi v roce 1997 a následně bankovní krizi po určitou dobu převládala zvýšená inflační očekávání a ekonomika zároveň procházela značnou restrukturalizací, jejímž průvodním jevem bývá citelné ochlazení. Inflace se sice následně rychle dostala pod tehdejší cílové úrovně, ale bankovní rada byla při snižování úrokových sazeb dosti opatrná. Po celý rok 2000 se např. sazby nezměnily, a pokud si správně pamatuji, po příchodu do bankovní rady ke konci toho roku jsem byl první, kdo začal pro jejich snižování argumentovat. Považuji za vysoce pravděpodobné, že bankovní rada bude velmi obezřetná i v současné situaci.

Může aktuální situace pomoci nebo naopak zpomalit přijetí eura? Kdy je podle Vás správný moment pro vstup do eurozóny?

Zapojení se do eurozóny a jejích struktur je podle mého názoru politické rozhodnutí, při jehož přijímání nejsou aktuální ekonomické a finanční podmínky příliš podstatné. Eurozóna je tu již čtvrt století, vznikla jako primárně politický projekt a tím také zůstává. Od původní představy o oblasti, v níž bude používána společná měna, se dostala mnohem dále. Její součástí je bankovní unie a centralizovaný dohled nad bankami a také faktická, okolnostmi vynucená, zodpovědnost Evropské centrální banky za udržitelnost veřejných financí členských zemí eurozóny. Proto nemá smysl o přijetí eura diskutovat na základě kupeckých počtů o finančních benefitech. Je třeba vést hlubokou debatu, zda až tak daleko chceme jít, nebo zda si raději namísto široce sdílené zodpovědnosti budeme za určité věci zodpovídat sami, při vědomí rizik s tím spojených.

Měla by se podle Vás měnová politika řídit na celoevropské úrovni?

Se vznikem měnové unie v Evropě byly spojovány velké ekonomické i geopolitické naděje. Ty se ve významné míře nenaplnily. Evropská unie se v globální soutěži dostala spíše na druhou kolej. Namísto snahy o posílení svého významu se léta zabývala interními záležitostmi záchranářského charakteru. Do jaké míry k tomu přispěl i projekt společné měny, by mohlo být předmětem vášnivé debaty, pokud by byla odvaha ji vůbec vést. Stěží se dá ale popřít, že dluhová krize eurozóny v letech 2010 až 2012 měla na evropskou ekonomiku drtivý dopad, z něhož se dodnes úplně nevzpamatovala. Lze argumentovat, že to bylo dáno pouze tím, že tehdejší politické špičky eurozóny se nebyly schopny na účinném řešení dluhové krize dohodnout, a že dnes už taková krize vzniknout nemůže, a pokud by se tak náhodou stalo, tak již máme mechanismy, jak se s ní rychle vypořádat. Zda tomu tak je skutečně, by mělo být klíčovou součástí debaty o přijetí eura. Já si tím jist nejsem.

Děkujeme za rozhovor.