Píše se rok 1991 a titulní stranu Pojistného obzoru zdobí nadpis: Časopis českého a slovenského pojišťovnictví. Nutno poznamenat, že do vzniku komerčního prostředí uplyne ještě několik dlouhých měsíců. Nejdříve totiž musí dojít k přijetí legislativy1 , která vymezila podmínky, za nichž mohou na našem území působit pojišťovny a zajišťovny – včetně těch zahraničních. Toto období nekonečných diskusí a kompenzačních sporů nakonec vyústilo ve dva zákony, pro každou federativní republiku, českou a slovenskou, zvlášť.
Utváření nových pravidel nového trhu
Od počátku panovala idea fungování česko-slovenského pojišťovacího trhu a vytvoření jedné asociace českých a slovenských pojišťoven. V tomto duchu byl konstruován i nový zákon o pojišťovnictví, který respektoval jednotné základní principy, ale obsahoval specifika daná historickým vývojem každé republiky. Například založit státní pojišťovnu mohlo na rozdíl od Slovenska v České republice jen Ministerstvo financí. Oproti tomu například na slovenském trhu mohly pojišťovny podnikat také jako pojišťovací spolky. V Čechách je nahradila družstva.
Přijetí zákona bylo klíčové pro to, aby mohly na území Československa začít legálně fungovat komerční pojišťovny. Avšak překotný běh událostí už od počátku nasvědčoval tomu, že působnost zákona bude pouze dočasná a nahradí ho jiný model, který bude lépe odpovídat zahraničním standardům. Panovaly také názory, že by měl v rámci připravované asociace pojišťoven vzniknout expertní tým, který se bude touto otázkou důsledně zabývat a vypracuje modernizaci zmiňovaného zákona s adaptací na standardní požadavky Evropského společenství.
Zákon o pojišťovnictví na Slovensku nabyl účinnosti 1. března 1991. Čeští zákonodárci zvládli přijetí zákona o měsíc později a ten vstoupil v platnost 28. května 1991. Na dnešní poměry byl zákon velmi úsporný, měl šest částí a 31 paragrafů upravujících primárně právní postavení pojišťoven a zajišťoven, problematiku podnikání v pojišťovnictví a dozor nad pojišťovnictvím. Blíže se tématu věnujeme v navazujícím článku K transformaci pojišťovnictví. Nová legislativa byla přijata s velkou úlevou, zástupci pojišťoven dokonce hovoří o „očekávaném nastolení řádu a odstranění zákonů džungle“. Některé zahraniční pojišťovny totiž začaly na území ČSFR svérázně podnikat už v průběhu roku 1990 a nabízely například pojištění k zájezdům skrze cestovní kanceláře mimo legislativní rámec.
Přijetím novely zákona však vznikly namísto dvou spolupracujících pojišťoven, České státní pojišťovny a Slovenské státní pojišťovny, dva konkurující si subjekty. Z tohoto důvodu bylo nutné přehodnotit formu i nastavení spolupráce, která nově fungovala na základě smlouvy, jež upravovala pouze oblasti likvidace, studijní a ediční činnosti. Další smlouva řešila zahraniční pojištění. Počítalo se také s tím, že další oblasti spolupráce přejdou pod nově vznikající asociaci pojišťoven, která zaujme důležité a významné místo v celém československém pojišťovnictví.
Od počátku panovalo silné přesvědčení, že Česká i Slovenská státní pojišťovna po radikální restrukturalizaci ustojí příchod konkurence. V roce 1991 prošly kupónovou privatizací a můžeme je vídat bez přívlastku státní, ale jako akciové společnosti. První komerční pojišťovnou, která byla založena na našem území po pádu komunismu, je Kooperativa. Stalo se tak 30. října 1990 na valném shromáždění akcionářů nové československé družstevní pojišťovny Kooperativa a. s., jak informuje Pojistný obzor v prvním vydání z roku 1991. Pojišťovna však musela se zahájením své činnosti čekat na nový zákon. Pan Ing. Vladimír Mráz, pozdější prezident České asociace pojišťoven, byl jmenován jejím oblastním ředitelem pro Čechy.
Vznik Československé asociace pojišťoven
Na vzniku asociace pracoval už od roku 1990 speciální výbor pracovníků obou státních pojišťoven v čele s JUDr. Věrou Škopovou a Ing. Eugenem Zádorou. Připravoval například návrh zakladatelské smlouvy včetně stanov, finančního hospodaření a fungování specializovaných komisí. První komise či sekce se podle návrhu měly soustředit na následující oblasti: 1) pojištění a zajištění, 2) legislativu, 3) ekonomiku, 4) vědu, výchovu a publikaci. Členství v jednotlivých sekcích a komisích mělo být čestné a nezastupitelné, určené pro erudované odborníky schopné koncepční práce.
Výbor navrhl také vytvoření asociace jako zájmového sdružení s nejvyšším orgánem v podobě prezidia, jehož součástí byl prezident, náměstek a další alespoň tři členové. Prezídium zároveň mělo zřídit sekretariát, který by zajišťoval běžný chod asociace. Asociace by pak hospodařila s finančními prostředky ze zakladatelského vkladu a členských příspěvků od pojišťoven. Se zahájením činnosti asociace se počítalo od února 1991 a po nabytí účinnosti nového zákona o pojišťovnictví.
Pojistný obzor z května 1991 přináší důležitou zprávu. „Jedným z rozhodujúcich dátumov novodobej histórie českého a slovenského poisťovníctva je 26. apríl 1991. V tento deň schválila Česká národní rada zákon o poisťovníctve pre Českú republiku a v Bratislave bola podpísaná zakladatelská zmluva Česko-slovenskej asociácie poisťovní,“ píše se v úvodu článku Ing. Pavla Chovana, generálního tajemníka nově založené asociace. Zakládajícími členy byly Česká státní pojišťovna, Slovenská pojišťovna, státní podnik, a Kooperativa. Toho času v ČSFR působily 4 pojišťovny, krom zakládajících členů ještě Pojišťovna Otčina, která byla založena 18. prosince 1990. Sídlo asociaci tehdy poskytla Slovenská pojišťovna. Prezidentem asociace se stal JUDr. Vlastimil Uzel. V počátcích svého působení zaměstnávala čtyři pracovníky sekretariátu, kteří se věnovali především nutným úkonům spojeným s registrací a vytvoření interních dokumentů důležitých pro fungování asociace – organizační struktury, odměňování pracovníků, plán činnosti asociace, statuty sekcí.
Mezi klíčové funkce asociace zejména v jejích začátcích patřily legislativní a vzdělávací aktivity. Ve druhém bodě se pozornost upírala ke zřízení tzv. institutu vzdělávání. Důvodem byl masivní nárůst pracovníků v pojišťovnictví, kdy meziročně došlo v roce 1991 k nárůstu o více než 20 procent. Mezi členskými pojišťovnami bylo nutné také vyřešit a nastavit otázky týkající se obchodního tajemství, zásad fungování pojištění v podmínkách tržního mechanismu a zásady informační soustavy asociace. Začala také intenzivní spolupráce s MF ČR a SR na úpravě nových legislativních předpisů.
První setkání prezidia a zástupců dozorových orgánů se uskutečnilo 11. 6. 1992. Hlavním tématem diskuse byla nedokonalost právních předpisů pro správné fungování komerčního trhu pojištění. Zástupci asociace si stěžovali na nedostatečné zapracování připomínek asociace ze strany úřadů k novelizacím zákonů týkajícím se například občanského zákoníku, který upravoval také smluvní vztahy v pojištění nebo účetnictví, tak aby odpovídal mezinárodním standardům. Velkým tématem byl také postup dozorových orgánů vůči nelegálním praktikám některých zejména rakouských pojišťoven.
Brány Československa jsou zcela otevřeny
Důležitým milníkem pro rozvoj konkurence v pojišťovnictví bylo datum 28. května 1992, kdy se český trh otevřel i zahraničním pojišťovnám. Celkem 9 pojišťoven získalo oprávnění působit v Československu a další se na vstup připravovaly. Asociace měla velký zájem o to, aby se nově příchozí subjekty staly jejími členy, a v roce 1992, 23. září, byly přijaty další pojišťovny: EGAP, Nationale Nederlanden, životní pojišťovna, a Slovenská investiční pojišťovna. K uvedenému termínu měla asociace už 8 členů.
Na podzim roku 1992 přijalo v Londýně valné shromáždění CEA (pozn.: předchůdce Insurance Europe) 3 nové přidružené členy, mezi nimi vedle polské a maďarské i Československou asociaci pojišťoven. „V októbri 1992 zasadalo v Londýne valné zhromaždenie CEA (Európský výbor poisťovní), ktoré je federáciou národných asociácií poisťovní v Európe. Na časti rokovania bola prítomná aj trojčlenná delegácia reprezentujúca ČSAP, ktorú viedol jej prezident,“ píše se na začátku rozhovoru s Ing. Pavlem Chovanem, který přiblížil fungování mezinárodní organizace a význam členství pro členské pojišťovny ČSAP.
V příspěvku ze začátku roku 1993 se od Ing. Miluše Zemanové, vedoucí oddělení státního dozoru nad pojišťovnictvím, dozvídáme klíčové pokroky, které v uplynulém období pojistný trh udělal. Mezi důležitými milníky jmenuje otevření trhu bez omezení i pro zahraniční pojišťovny a také zahájení spolupráce s OECD na pomoci československému pojišťovnictví. Za největší úspěch však autorka označila vytvoření kvalifikovaného státního dozoru. „Považuji za úspěch, že se nám podařilo za pomoci špičkových zástupců České pojišťovny přesvědčit vedení ministerstva financí a předložit argumenty o tom, že pojištění a pojišťovnictví nelze pojímat zjednodušeně a problematiku a úskalí rozvoje pojistného trhu podceňovat, ale že jde o specifickou kategorii kapitálového trhu, která je všude ve světě jedním z nejvýznamnějších odvětví ekonomiky,“ píše autorka ve svém příspěvku.
Bratrské dělení aneb konec ČSFR
Rok 1993 je ale ve znamení dělení – republik i asociace. Svědčí o tom i příspěvek JUDr. Jaromíra Malovce, zástupce slovenského státního dozoru, který nepovažuje rozdělení Československa za zásadní komplikace pro český a slovenský trh: „Existencia dvoch samostatných štátnych útvarov nebude znamenať ani prerušenie dobrých priatelských vsťahov s našimi kolegami v Českej republike. Máme rozpracovaných niekolko společných legislatívných úloh s cielom prisposobiť právne úpravy komerčného poisťovníctva podmienkam Európskeho společenstva.“ Za nutný krok to označil i Ing. Pavel Chovan: „Nakoľko asociácia je voľné združenie poisťovní, rozhodnutie väčšiny členov asociácie je rozhodujúce a vyplýva z neho, že zánik ČSAP je nezvratný a mali by sa vytvoriť dve národné asociácie. Toto rozhodnutie prijalo aj prezídium na svojom zasadnutí dňa 16. 6. 1993.“ Konkrétně 3 pojišťovny chtěly zachovat současnou podobu a 8 se přiklonilo k rozdělení asociace.
Ke skutečnému rozdělení asociace však došlo až na sklonku roku 1993, a to z důvodu efektivního dořešení aktuálních otázek. Například bylo nutné dokončit práce na plánovaných seminářích a konferencích.
Toto období pak využily obě asociace k tomu, aby se jako samostatné subjekty registrovaly a vyřešily řadu dalších otázek, jako například samostatné členství v mezinárodních organizacích a v neposlední řadě rozdělení členství pojišťoven v rámci asociací. K tomuto účelu byla zřízena komise, která připravovala rozdělení tak, aby obě samostatné asociace mohly fungovat již od 1. 1. 1994.
Pojistný obzor z roku 1993 přináší zprávu o jednání prezidia k rozdělení členství pojišťoven v asociacích dle jejich sídla. Dalším bodem jednání bylo usnesení, že publikace Pojistný obzor, Zábrana škod a Pojistné rozpravy budou asociace vydávat společně, ale organizace půjde za ČAP. Obě asociace pak měly usednout v redakčních radách a stejným dílem se podílely i na financování publikační činnosti. Posledním z bodů tohoto důležitého jednání bylo zastavení aktivit, které měly vést k založení institutu vzdělávání, jenž byl částečně dotován z programu PHARE. Zda dojde k pozdějšímu založení a vedení vlastního institutu, prezídium nechalo na rozhodnutí jednotlivých asociací.
K založení České asociace pojišťoven došlo 26. října 1993 podpisem zakládající smlouvy představitelů šestnácti pojišťovacích ústavů. S podrobnějšími informacemi o personálním obsazení i zaměření činnosti asociace a první dekádě jejího působení vás seznámíme v dalším vydání Pojistného obzoru.
1.Zákon o pojišťovnictví (zákon č. 185/1991 Sb., o pojišťovnictví).
