| Představujeme inspirativní příběhy zaměstnaců pojišťoven. |
Jeho pracovní den je nabitý schůzkami, interakcí s kolegy, a jak sám říká, také zábavou. Jeho práce ho baví a naplňuje natolik, že by v žádném případě ani po 11 letech neměnil. Začínal jako klasický obchodní zástupce a to mu otevřelo dveře do Allianz, přihlásil se do výběrového řízení na pozici tajemníka generálního manažera. I když neuspěl, ambice mu nescházela a o pár týdnů později se do výběrového řízení přihlásil znovu, tentokrát na juniorní pozici do oddělení projektového řízení. Prošel několikakolovým výběrovým řízením a novou práci dostal. „Tenkrát se na to místo hlásily stovky lidí a po několika dnech museli dokonce inzerát stáhnout,“ vzpomíná Jan Andrijko na své začátky a za tuto příležitost je vděčný i dnes: „Měl jsem štěstí na dobrého učitele, kterým mi byl v začátcích Martin Geba. Vždy mne lákal consulting nebo práce ve velkých mezinárodních společnostech, chtěl jsem se dívat pod ruce těm, kteří opravdu něco umí.“
S odstupem času potvrzuje, že ho ve firmě drželo také to, že každé dva roky rotoval a neměl nouzi o osvěžení a rozvoj. Vystřídal různé pozice, věnoval se především vývoji produktů a oblasti digitalizace, řídil i mezinárodní a strategické projekty zaměřené na podporu a rozvoj obchodu. Stejně jako on se změnila také společnost, do které před více než dekádou nastoupil. „Po studiích byl pro mne střet s pracovní realitou překvapením. Na začátku jsem čekal vyšší sofistikovanost s ohledem na to, co nás učili na vysoké škole. Žádná firma není dokonalá a pojišťovnictví digitalizaci teprve dobíhalo. Za dobu, co zde pracuji, ale vidím, že Allianz ohromně vyspěla. Obrovský krok vidím i v tom, jak firma změnila své procesy a řízení,“ rekapituluje Jan Andrijko, který je absolventem studia ekonomiky a obchodu na Mendelově univerzitě v Brně, studoval také mezinárodní obchod na Carinthia University of Applied Sciences v Rakousku.
„Často myslím na toho Honzu před 10 lety, který neznal rozdíl mezi povinným ručením a havarijním pojištěním a už vůbec by nedokázal vysvětlit, co znamená podpojištěnost,“ uvádí skromně a tuto vzpomínku stále využívá, když přemýšlí o klientské zkušenosti: „Při své práci si vždycky říkám: Vysvětluješ to tomu Honzovi. Mysli na to, že to musíš udělat tak, aby tomu Honza rozuměl,“ uzavírá.
