Pojistný obzor slaví 100 let!

„Potřeba českého odborného listu byla tak naléhavě pociťována, že není domýšlivosti, řekneme-li, že vyplňujeme citelnou mezeru již tím, že prostě opatřujeme tribunu, kde možno otiskovat odborné články. Kromě otiskování vědeckých statí chceme československé asekurační veřejnosti podávati co možno věrný a objektivní obraz poměrů pojišťovnictví domácího i cizího, což nám umožněno bude tím, že máme přislíbeno spolupracovnictví našich nejpřednějších odborníků působících v pojišťovací praxi i mimo ni. Aby bylo čeleno některým nesprávným domněnkám, jež o vzniku našeho listu kolovaly, prohlašujeme, že nejsme mluvčími žádné skupiny a žádného zájmového směru a že žádným způsobem nejsme vázáni,“ stojí úvodem prvního vydání Pojistného obzoru z 1. května 1922.

Stejně jako naše země i Pojistný obzor za svou 100letou historii zaznamenal vývoj až do své současné podoby, kdy je živým odborným čtvrtletníkem českého pojišťovnictví, který mj. přináší rozhovory s významnými oborovými osobnostmi, osvětluje otázky související s legislativním procesem a informuje o domácím i zahraničním pojistném trhu. Splňuje nároky kladené na soudobé vědecké časopisy a je registrován v databázi ASPI, což je automatizovaný systém právních informací, kde si mohou zájemci dohledat nejen kompletní legislativu od roku 1918, ale také aktuální platný stav zákonů anebo odborné právní komentáře.

Toto tradiční periodikum, jež dnes vydává Česká asociace pojišťoven, je určeno zejména odborné veřejnosti, např. zaměstnancům pojišťoven, makléřům, zprostředkovatelům a akademickým pracovníkům. U příležitosti tohoto významného jubilea přineseme čtenářům Pojistné obzoru v průběhu celého roku ohlédnutí za významnými milníky v jeho historii. V tomto čísle podrobněji připomeneme 20., 30. a 40. léta, tedy období jeho vzniku, až po druhou světovou válku. V dalších číslech se pak budeme věnovat Pojistnému obzoru v období ČSSR, bouřlivým „devadesátkám“ a letošní vydání završíme novým tisíciletím a výhledem do budoucna.

Pojišťovny v době vzniku první republiky

Po vzniku samostatné Československé republiky začala nová etapa československého pojišťovnictví. Ruku v ruce s rozvojem poválečné ekonomiky přichází i pojistné potřeby v průmyslu, zemědělství, dopravě, obchodu i u samotných obyvatel nově založeného státu. Trh pojišťoven byl o mnoho rozmanitější, než jak jej známe dnes. Existovalo zde několik stovek nejen českých pojišťoven, ale i zahraničních pojišťoven. Mezi nejsilnější patřily ty, které období války překonaly díky obezřetnosti a dobře promyšlené finanční strategii, například První česká vzájemná pojišťovna založená roku 1827. Tato velmi tradiční vlastenecká pojišťovna měla vynikající pověst i díky pomoci státu v jeho počátcích. Mezi další tradiční domácí pojišťovny patřila Slavia, vzájemně pojišťovací banka. Objevovaly se ale i další, které se specializovaly na různé oblasti pojištění, například Moravsko-slezská vzájemná pojišťovna v Brně, která se zaměřovala na majetkové pojištění pro občany německé národnosti. Další byl například Asekurační spolek průmyslu cukrovarnického, který poskytoval pojištění proti požárním škodám cukrovarů. Mezi nově vznikající pojišťovny patřily například: Lidová pojišťovna „Čechoslavia“, Evropská akciová společnost pro pojišťování nákladů a cestovních zavazadel, Dopravní pojišťovna a další. Až v roce 1922 na základě mírových smluv byla přijata Římská dohoda, kde se upravily poměry mezi soukromými pojišťovnami nástupnických států rakousko-uherské monarchie.

Rakouské vládě se podařilo prosadit, že nástupnické státy musí povolit činnost rakouských pojišťoven na svém území po dobu dalších 10 let.

Podle tehdejších zákonných norem mohla být pojišťovna založena pouze jako akciová společnost nebo vzájemně pojišťující společnost na základě vzájemného ručení členů. Pro její založení bylo potřeba státní povolení a stanovy musely obsahovat pojistné odvětví nebo zmínku o zajištění. Po vzniku samostatné republiky došlo i k úpravě zákonného pojištění. Vláda nařídila například povinné pojištění pro živnostníky, vystěhovalce nebo stavebníky (pojištění proti požáru).

Sféry vlivu na fungování mladičkého státu

Česká vláda se etablovala na mezinárodním i domácím poli, a ačkoliv Kolovratský palác ve Valdštejnské ulici zažil v meziválečném období několik dramatických okamžiků, v porovnání s tím, co nadcházelo, šlo o období stability, zlatou dobu vládnutí a úřadování s úctou k tradičním hodnotám a společenskému pokroku. Rozhodující slovo v nejdůležitějších politických záležitostech mělo tehdy mimoparlamentní uskupení zvané „Pětka“. Její zástupci se dohadovali o hlavních rozhodnutích, pak je společně prosadili v parlamentu. Pětku tvořili představitelé pěti nejsilnějších československých politických stran: agrárníci, lidovci, sociální demokraté, národní socialisté a národní demokraté. Dalším mimoparlamentním uskupením byl tzv. „Hrad“ – neformální politické seskupení kolem T. G. Masaryka. Vliv na české politické scéně měl ovšem i průmysl a banky – například Živnobanka, která měla vliv i na hospodářskou politiku státu.

První republika, první Pojistný obzor

Před vznikem samostatného československého státu většina odborné literatury vycházela především v německém jazyce, ale objevovaly se i pokusy o vydávání těchto publikací v češtině. První vlaštovkou byl časopis Vzájemnost, která však neměla dlouhého trvání. Dalším zajímavým počinem byl časopis Jistota, který se pokoušel vydávat pojišťovací praktik a publicista Vilím Foustek. Bohužel nesehnal dostatek odběratelů, a tak nedokončil ani první ročník vydávání tohoto periodika. Mezi další neúspěšné předchůdce Pojistného obzoru se řadí pokusy Dr. Sládka o vydávání čtrnáctideníku Český ekonomista nebo měsíčník Československé pojišťovnictví Františka Krejčího, který musel ukončit svou existenci po vyhlášení první světové války. Po vzniku československého samostatného státu pestrost v oblasti vydávání publikací s pojistnou tematikou rozhodně nechyběla, ale žádná z nich nenabízela čtenářům komplexní pohled. Někde postrádali ohlasy z praxe, problematiku pojistného práva, jinde chyběly otázky pojistné matematiky nebo techniky. S dramatickým rozvojem hospodářství se objevovaly nové otázky související s krytím rizik, rozmach nastává také ve využívání lékařských věd v pojišťovnictví nebo problematika životního pojištění a další, které vyžadovaly pozornost odborné pojistné obce.

Podnět k vydávání česky psaného časopisu pro oblast pojišťovnictví tak poprvé zazněl v rámci Spolku československých pojistných techniků, který fungoval od roku 1919. Tento spolek krom jiného založil také Jednotu pro vědy pojistné, zájmové sdružení pracovníků pojišťoven, které vydávalo Rozpravy Jednoty pro vědy pojistné, a někteří jeho členové přispívali i do časopisu Aktuárské vědy. V dubnu 1922 bylo pojišťovnické úřednictvo v oběžníku informováno o plánovaném prvním vydání Pojistného obzoru: „Počátkem května vyjde 1. číslo odborné revue Pojistný obzor. Všeobecně pociťovaný nedostatek odborného listu věnovaného otázkám vědy pojistné, jež nestojí ve službách žádné zájmové skupiny nebo směru, bude tím odstraněn. Iniciativa k vydávání listu vyšla svého času ze Spolku pojistných techniků a Jednoty pro vědy pojistné a veškeří čelní činitelé obou uvedených korporací určitě přislíbili svoji součinnost. Redakce tudíž doufá, že list bude reprezentovati odbornou úroveň našeho pojišťovnictví...“

První vydání Pojistného obzoru dokládá dobu, ve které vyšlo. Jednalo se o měsíčník, který vydával Dr. Josef David pod vedením Karla Málka, přednosty revizní komise na ministerstvu financí. Jeho cena činila 8,50 Kčs, za což si tehdy bylo možné koupit například 6 velkých piv. Tato odborná revue vycházela ve formátu A5 v rozsahu 16 stran. Česká asociace pojišťoven uchovává několik celoročních výtisků v knižní vazbě. Zajímavé je, že až do roku 1938 vycházel celoroční obsah v této knižní verzi francouzsky. První vydání ukazuje velmi kvalitní odbornou úroveň, již autoři slibovali. Úvodního článku se chopil špičkový odborník na pojistné právo prof. Dr. K. Hermann-Otavský, který publikoval pojednání „Právní pojem a obsah pojištění odpovědnostního (povinné ručení) podle zákona o smlouvě pojišťovací“. Autor se krom jiného důkladně věnuje rozboru pojmů, ale bude trvat ještě několik let, než se právní a pojišťovací terminologie zakotví v našem jazyce. Pravidelným přispěvatelem je i Karel Málek, který po odborné stránce Pojistný obzor až do začátku 30. let vedl. V prvních vydáních se příležitostně objevuje švabachové písmo a k úsměvu svádí kapitoly věnující se lékařství. Také například 8. číslo, které vyšlo 20. prosince 1922, provázely komplikace. Jak autoři v čísle vysvětlují, „opožděné vydání bylo způsobeno obtížností sazby a zasíláním korektur za hranice, jakož i poměry, jež v poslední době zavládly v knihtiskařství následkem mzdového sporu“. Za zmínku stojí také vydání 126 z roku 1932, kde se v rubrice Právní hlídka rozebírá morální apel na pracovníky pojišťoven, kteří by neměli mít na starosti jen zisk svého pojistného domu a svůj, ale garantovat pojištěnci jeho jasně ve smlouvě vymezené jistoty. Jak je zřejmé, některá témata neztrácí na aktuálnosti ani dnes.

A co bylo dál… Druhá světová válka

Ve dvacátých letech panovala „pojišťovací horečka“ spojená s velkým množstvím působících pojišťoven a rozmachem pojistných produktů – například v letech 1924 se začalo uvažovat o pojištění leteckých rizik. Připravovala se celá řada nových zákonů a daní, kupříkladu zákon o pojistné smlouvě nebo zdanění obohacení z uzavření životního pojištění. Tak jak se po válce přepisovaly hranice, posouvala se i sídla zahraničních pojišťoven. Zaváděly se i nové pojmy jako pojistný zájem, pojistná doba či pojistný matematik. O tom všem bylo možné se v Pojistném obzoru dočíst. Ve třicátých letech byste v něm dokonce našli „barevnou přílohu“, šlo o kartičky s příklady sporných otázek a rozhodnutí Nejvyššího soudu, které si mohli zaměstnanci pojišťoven vystřihnout a používat je v každodenní praxi. Koncem 30. let byla patrná zhoršující se situace na mezinárodní scéně v zahraničních rubrikách a po roce 1939 se celková situace odrazila i v tématech domácích. Ačkoliv autoři Pojistného obzoru své politické názory otevřeně nevyjadřovali, jejich rozpaky nad rasisticky zaměřenými opatřeními byly zřejmé.

V roce 1938 přichází politický zvrat, v Československu skončila éra první republiky a začalo několik měsíců trvající období nazývané druhá republika – Republika česko-slovenská. Po přijetí mnichovské dohody se u českého národa začala rozmáhat nenávist vůči cizincům, morálka lidí se hroutila. Podstoupením pohraničních území Německu, Polsku a Maďarsku byla pozice Československé republiky značně oslabena, což se projevilo i v ekonomické situaci. Země ztratila třetinu svého území, musela být například přeorganizována železniční síť nebo plány na dálniční spoje. Celkem Československo ztratilo asi 40 % svého průmyslu a počet nezaměstnaných se do konce roku 1938 zdvojnásobil, ze 70 na 140 tisíc.

Po vzniku protektorátu Čechy a Morava 16. března 1939 byla země okupovaná nacistickým Německem. Protektorát byl prohlášen za autonomní a formálně tedy měl právo na samosprávu. Svá práva však musel vykonávat ve shodě s politickými, vojenskými a hospodářskými potřebami Německa. Ačkoliv se většina textů Pojistného obzoru ve 40. letech, až na výjimky, válkou nezabývala a řešily se aktuální otázky pojišťovnictví jako například požáry ve mlýnech, výbuchy prachu v továrnách, boj proti srdečním chorobám, ale také povinné ručení při provozu vozidla nebo penzijní novela, přece jen se cenzura na podobě Pojistného obzoru podepsala. V roce 1941 například vychází článek nazvaný Židovské pojistky v předpisech o zajištění židovského majetku. Ještě dramatičtěji vyznívá ovšem článek, který pochází z pera Dr. Josefa Davida, nazvaný Rozum do hrsti. Vyšel 15. června 1942 a byl odsuzujícím nekrologem za říšského protektora Reinharda Heydricha.

Poslední číslo Pojistného obzoru

Číslo 271, které vyšlo 1. září 1944, se stává posledním na několik měsíců: „Výnosem tiskového odboru ministerstva lidové osvěty ze dne 28. VIII. 1944, č. j. 30.731/44, bylo další vydání časopisu Pojistný obzor podle vládního nařízení ze dne 22. VIII. 1944, Sb. č. 177/44 o zmocnění ministrů k mimořádným opatřením k provedení totálního válečného nasazení dočasně zastaveno. Tímto číslem končí tudíž přechodné další vycházení našeho časopisu,“ stojí v jeho vydání bez jediného dalšího slova. V roce 1945 tedy Pojistný obzor nevycházel. O rok později na den přesně od zákazu jeho vycházení se ale vrací opět jako měsíčník, avšak ve zcela nové podobě, o níž se více dočtete v dalším vydání Pojistného obzoru.

Seznam zdrojů:
Archiv Pojistného obzoru
Dějiny pojišťovnictví v Československu