Historická zkušenost a respekt k institucím – jasná výhoda ve srovnání se Španělskem
Často se zaměřujeme na to, co zlepšovat a co se stalo špatně. Je důležité si uvědomit, že naše společnost byla na povodně nepoměrně lépe připravena než v roce 1997, které si vyžádaly 50 obětí a celkové škody v rozsahu 63 miliard Kč bez zohlednění inflace, z toho 10 miliard Kč pojistné plnění1. Povodně z roku 2024 a 1997 byly co do průběhu a srážek srovnatelné, na Jesenicku byly průtoky místně dokonce větší, zatímco v Beskydech byl průběh mírnější. V každém případě je třeba zdůraznit, že zkušenosti a povědomí lidí o povodních značně přispěly k minimalizaci škod i ztrát na životech. Za připomínání rozhodně stojí včasné hlášení ČHMÚ, koordinovaná reakce vodohospodářů v povodí Odry a včasné odpuštění přehrad převážně v beskydské části povodí Odry, které umožnilo udržet odtoky z Beskyd na bezpečných hladinách. Připravenost evakuačních plánů, systému včasného varování, koordinace záchranných složek a v neposlední řadě odpovědný přístup občanů, to všechno vedlo k výsledku, že zemřelo „pouze“ 7 lidí. Při zohlednění kumulativní inflace je vidět pokles celkových škod z 163 mld. Kč (resp. z toho jen 25 mld. Kč pojištěných2) v roce 1997 na celkových 70 mld. Kč3 (resp. z toho 20 mld. Kč pojištěných4) v roce 2024. Vidět je i nárůst propojištěnosti. Investice do modelování a systému včasného varování stejně jako prevence se rozhodně vyplatily. Tento prostý fakt je třeba zdůrazňovat ve světle povodní ve Španělsku, které byly co do plochy povodí, délky toku nebo zalidněnosti regionu srovnatelné s povodněmi u nás, byť intenzita byla ještě větší. K rozsáhlým ztrátám na životech a majetku zřejmě vedlo selhání politického vedení regionu Valencie, které nejprve v roce 2023 dramaticky snížilo rozpočet pro zvládání mimořádných událostí a koordinaci jednotlivých složek záchranného systému (Valencian Emergency Units) a následně podcenilo varování meteorologické služby AEMET, která vydala první výstrahu už 25. října a 29. října ráno ji zvýšila na nejvyšší, červený stupeň. Přesto ještě ve 13:00 vystupoval5 premiér Valencie Carlos Mazón v televizi a uklidňoval obyvatele, aby nepanikařili, že bouře přejde do 18:00. Mezi 18. a 20. hodinou pak došlo k fatálním škodám na životech i majetku. Zkušenost ze Španělska je třeba si připomínat ve světle faktu, že úspory na prevenci v životním prostředí jsou populárním opatřením populistů, protože se neprojeví, dokud nepřijde katastrofa, jejíž dopady měly zmírňovat.
Tlak na výstavbu na nevhodných místech – hazard do budoucna, který by neměl jít na úkor odpovědných
V druhé řadě je třeba zdůraznit nešvar rozsáhlé výstavby v povodňových zónách, na který bylo upozorňováno již před povodní např. ve zprávách NKÚ nebo VÚV. Zde bylo pro novou výstavbu hojně využíváno faktu, že zákon nezakazuje výstavbu v záplavovém území, ale spoléhá zde na budování PPO. Jak ukázala nejnovější povodeň jak u nás, tak ve Španělsku, PPO je vždy budována s určitými omezeními, např. hladinou vody při Q50 nebo Q100. Ve výrocích povodí Odry zjistíme, že technická opatření zafungovala do výše svých projektových předpokladů, což fakticky znamená, že pro Jeseník, Krnov, Opavu nebo Ostravu-Přívoz PPO selhala. Na situace s opakováním nad Q50 je zde pojištění a lze to jistě brát jako přijatelné riziko. Otázkou ale zůstává, jak se změní frekvence opakování s klimatickou změnou. Pokud nám díky nevhodné výstavbě a klimatické změně poroste poměr domů s vyšším rizikem, bude se zhoršovat i cena a tím dostupnost pojištění. Tento scénář již vidíme u požárů v Kalifornii nebo u povodní ve Francii a Velké Británii. Základním poučením z povodní by proto mělo být nerozšiřovat v územních plánech další zastavitelné plochy v záplavových územích. PPO a pojištění by měly být vnímány jako opatření, jak udržet život a podnikání v již zastavěném území, ale ne jako pomůcka, jak se vlámat na dosud nezastavěné plochy.
Build back better – jak upravit procesy, aby prostředky na obnovu byly využity co nejefektivněji
ČAP se aktivně zapojila do oborné diskuze, jak zlepšit proces obnovy po povodni, ať už svou účastí na řadě konferencí, nebo uspořádáním vlastního workshopu za účasti České komory architektů, Člověka v tísni, Státního fondu pro podporu investic a Národní platformy pro snižování rizika katastrof pod patronací Ministerstva životního prostředí. Motivací k uspořádání workshopu bylo efektivní využívání prostředků při obnově zasaženého území, kdy se ukázala řada bílých míst, která v oblasti předcházení katastrofám a obnově po nich přetrvávají. Velký prostor ke zlepšení se ukázal například v koordinaci aktivit mezi složkami státu, samosprávami, profesionálními organizacemi a neziskovým sektorem. Česká republika se již v roce 2015 zavázala k implementaci principů obsažených v dokumentu s názvem Rámec Sendai pro snižování rizik katastrof (2015–2030). Klíčová součást Rámce (konkrétně Priorita 4) se zaměřuje na posílení připravenosti na katastrofy a na „build back better“, tedy následnou obnovu podle principu „znovu a lépe“, který v rámci regenerativního cyklu po katastrofě přispívá k lepší připravenosti na katastrofu příští.
V rámci diskuzí jsme identifikovali tyto oblasti, které chceme dále rozvíjet:
- Sdílení povodňových map ČAP pro státní instituce; naše mapy nyní mapují záplavová území pro zhruba 30 000 km toků, zatímco státní mapy pouze cca 16 000 km toků, díky tomu jsme schopni odhadnout mnohem větší rozsah rizik a přispět k lepšímu a informovanějšímu rozhodování.
- Podílet se na stavebních normách a principech, jak zadávat výběrová řízení, která slouží k obnově nejen veřejné infrastruktury.
- Zpracovat plány povodí a koordinaci výplat podpory obnovy po povodni, tak aby mohla být v rámci obnovy realizována protipovodňová opatření a renaturace koryt.
- Z hlediska pojištění se v řadě případů ukázala nedostatečnost pojistných limitů a tím i krytí, je třeba pracovat na osvětě v této oblasti. ČAP spustila svoji kalkulačku ceny nemovitostí pro účely pojištění.
Spolupráce mezi institucemi státu, bank a pojišťoven – rozvoj a automatizace povodňového modelu
Povodně nám také poskytly velké množství dat o škodách, které mohly být využity pro testování a kalibraci povodňového modelu. V tomto ohledu se osvědčilo i pilotní testování nové funkcionality Risk Asistent, která automaticky provádí jednotlivé kontroly a analýzy s cílem zlepšit kvalitu poskytovaných dat a dále kvantifikuje již dnes dostupné mapové podklady. Risk Asistent spojuje adresní bod s databázemi jako RÚIAN nebo ARES s cílem ověřit a doplnit adresní bod o parcelu, údaje o konstrukci stavby, podlaží, stáří a další nebo v případě ARES o druh podnikání, adres poboček atd. To vede k zásadnímu zpřesnění vstupních dat. Dále umožňuje vyhodnocení různých analytik nad jednotlivými mapovými podklady, např. vzdálenosti k nejbližší vyšší zóně, rozdílu hladin k nejbližší vyšší zóně, zóny bez PPO, zóny s vlivem pluviální povodně (záplavy) a bez vlivu (pouze povodeň, tj. vybřežení toků), vlivu eroze půdy a dalších. Jedním z velmi zajímavých výstupů se ukázala možnost nahlédnout výši průměrné škody nad jednotlivými mapovými podklady. Z tabulky je patrné, že je téměř trojnásobný rozdíl v průměrné škodě v TZ1 s vlivem pluviálu a TZ1 bez pluviálu. Risk Asistent nabízí veliký potenciál pro odpovědi na podobné otázky a hledání souvislostí. Proto očekáváme zásadní zrychlení a podporu v procesech likvidace a úpisu, ale také nové možnosti a zrychlení pro datovou analýzu a tím přínos pro cenotvorbu nebo zajištění.
Závěr
Povodně ukázaly na řadu procesů, které v ČR fungují velmi dobře, zejména předpovědní služba a koordinace bezprostředně před povodní a během ní. Pojišťovny opakovaně prokázaly připravenost a rychlost plnění. Rezervy jsou v dlouhodobých procesech, a to jak v prevenci povodní, zejména renaturace koryt, výstavba přehrad a další PPO, tak v procesu územního plánování a urbanismu. ČAP je v jednání s dalšími relevantními institucemi, ať ohledně sdílení povodňových map, nebo přípravy metodik a stavebních norem.
