Předsednictví v Radě EU: Česku chyběla asertivita a razance

Na konci roku bylo završeno historicky druhé předsednictví ČR v Radě EU. Jak ho hodnotíte v obecné rovině? Vedla si Česká republika lépe než během svého prvního předsednictví v polovině roku 2009? V čem spatřujete rozdíl?

Jednalo se o zcela rozdílná předsednictví v odlišných obdobích. První české předsednictví mělo větší vliv na to, čemu a v jakém rozsahu se agenda Unie věnovala. To do určité míry dnes omezuje Lisabonská smlouva, která předala například vedení Evropské rady či zahraniční politiku do rukou evropských institucí. První předsednictví se také odehrávalo v době, kdy například Evropský parlament měl mnohem omezenější pravomoci. Dnes je naopak významným hráčem při jednání o evropské legislativě. Pochopitelně předsednictví v roce 2009 výrazně negativně poznamenal pád české vlády. Díky zkušenostem z minulého předsednictví vstupovalo Česko do druhého předsednictví o poznání sebevědoměji.

Česko se připravovalo na svou funkci v době, kdy začala válka na Ukrajině. Jak moc to podle Vás ovlivnilo cíle a fungování předsednictví?

Válka na Ukrajině se promítla do českého předsednictví, ostatně podobně jako do běhu celé Evropské unie, zcela zásadním způsobem, stejně jako se s touto situací museli vyrovnat Francouzi, během jejichž předsednictví válka začala. Bylo nutné se vypořádat s celou řadou kroků s válečnou situací bezprostředně spojených, jako například přijetí sankčních balíčků, vypořádání se s uprchlickou vlnou či řešení naprosto kritického stavu na trzích s energiemi.

A pokud byste měl srovnat české a francouzské předsednictví, jak jsme si vedli? Ve kterých bodech se priority Francie, Česka a Švédska prolínaly?  

Francie patří mezi klíčové hráče na poli EU. Je to zakládající země Evropských společenství, země G7. A po odchodu Velké Británie patří spolu s Německem mezi ty, kteří určují další směřování integračního procesu v Evropě. To se jednoznačně promítlo i do priorit francouzského předsednictví a také do razantního způsobu, kterým Francouzi během předsednictví své priority prosazovali. Jakkoliv jsme zemí mnohem menší a v unijních otázkách relativně méně zběhlou, v tomto ohledu bychom se měli od francouzských kolegů něco přiučit.

Priority předsednického tria se ne vždy dařilo sladit, jedná se o rozdílné země s často rozdílným viděním světa. Ale i tak bylo možné najít společné zájmy a priority, například v oblasti řešení migrace, tíživé energetické situace anebo v oblasti budoucího rozvoje jaderné energie v zemích EU.

Využili čeští politici této příležitosti pro přiblížení fungování Evropské unie českým občanům?

Dá se říci, že se stejně jako během minulého předsednictví zvedl zájem o Evropskou unii a evropskou politiku jako takovou, to jsme registrovali i my poslanci Evropského parlamentu a snažili jsme se k tomu přispět také z naší strany. Z pohledu oficiální vládní komunikace ale nemohu říci, že by byl plně využit potenciál ohledně předsednictví a přiblížení vlastního dění v Bruselu. Samozřejmě se o předsednictví více mluvilo ve spojitosti s tím, co se v Bruselu projednává, ale ve většině případů se tyto informace k veřejnosti dostávaly v omezeném rozsahu, ne vždy ve všech souvislostech. A to vnímám jako svého druhu promarněnou příležitost, jak fungování celé Unie lépe podat. Čest patří výjimkám, které se v různých médiích o tuto tematiku zajímaly šířeji a více do hloubky.

Pokud bychom se zaměřili na naplňování obsahových priorit, nakolik se podařilo naplnit usnesení vlády?

Na začátku předsednictví si vláda vytyčila pět hlavních programových priorit, které považovala za zásadní z hlediska zaměření předsednictví. Nakonec se ukázalo, že v řadě těchto bodů nelze očekávat nějaké konkrétní úspěchy. Některé z nich překryla nutnost řešit jiné, mnohem palčivější otázky, například v oblasti energetického trhu. Z pohledu legislativní práce se české předsednictví zařadilo mezi velmi aktivní, bylo uzavřeno velké množství legislativních návrhů. Na druhou stranu zůstává otázkou, zdali tak proaktivní přístup byl nutný. Pochopitelně, v oblasti regulace cen energií bylo potřeba jednat velmi rychle. U dlouhodobějších návrhů to ale tak nutné nebylo. To se například dnes ukazuje v diskusích kolem návrhu na zákaz spalovacích motorů v roce 2035. Dohoda se uzavřela velmi rychle během českého předsednictví, při plném vědomí možných negativních dopadů a dnes vidíme, že sama česká vláda si společně s dalšími státy není jistá, že s takovým rozhodnutím souhlasí. To bohužel není dobrá vizitka.

Během uplynulého půl roku Úřad vlády jako předsedající země pořádal řadu akcí. Jak jste je vnímal? Je možné na ně navázat i po ukončení předsednictví?

Každé předsednictví přiváží do Bruselu spoustu kulturních akcí, je to příležitost, jak prezentovat to nejlepší z dané země. Zde si myslím, že se ukázalo, že zájem o Česko, jeho kulturu apod. rozhodně je.

Zároveň probíhala v České republice celá řada jednání, neformální jednání ministrů EU, summit k Evropskému politickému společenství, návštěva Komise a další. Většina těchto akcí je úzce provázána s výkonem role předsednické země.

Pojistný trh bedlivě sleduje legislativní vývoj směrnic Solventnost II a IRRD. V tomto ohledu je naším zájmem vyvážená aktualizace regulačního rámce s důrazem na proporcionalitu. Dařilo se českému předsednictví uspět i v této oblasti?

Oba návrhy již mají schválený obecný přístup, tedy postoj členských států, a tedy Rada EU má mandát k vyjednávání. V případě Solventnosti II se podařilo dosáhnout dohody už francouzskému vyjednávacímu týmu. U IRRD připadlo vyjednávání českým diplomatům, kteří dosáhli přijetí společné pozice členských zemí. Klíčová v tomto ohledu ale budou vyjednávání s Evropským parlamentem na finální podobě obou předpisů.

V čem se můžeme zlepšit pro další předsednictví?

Jak už jsem zmínil, v lepší komunikaci doma celkově o Evropské unii, předsednictví, jakou roli Češi hrají, a stavět na tom, že je o dění v EU zájem.

Obecně bych se přimlouval za ještě větší vůli se v rámci svého předsednictví zasadit o to, aby se primárně dařilo do evropské agendy promítnout naše národní priority. Často jsme vystupovali jako země, která se snažila o nestrannou moderaci v rámci vyjednávání. Francouzské předsednictví v tomto ohledu bylo pravým opakem, Francouzi prosazovali především své domácí priority. Myslím, že bychom měli umět k roli předsednické země přistoupit s větší razancí, chcete-li, asertivitou.

Jaké výzvy teď aktuálně leží před švédským vedením? A jak hodnotíte prvních několik týdnů pod jejich taktovkou?

Švédsko si na podzim prošlo výměnou vládní koalice a to má vliv i na priority a samotný průběh předsednictví. V řadě ohledů švédští kolegové volí velmi opatrný přístup. Bez ohledu na tuto skutečnost si ale švédské předsednictví vytyčilo cíle, které se pokusí splnit před předáním předsednictví Španělsku. Mezi ně se řadí například téma bezpečnosti, konkurenceschopnost, zelená a energetická transformace a důraz na demokratické hodnoty. Hlavní prioritou pro Švédy zůstává pomoc napadené Ukrajině.