Jak hodnotíte aktuální tempo růstu pojistného trhu? (Pozn. red.: Podle údajů ČAP vývoj pojistného trhu představuje sice stabilní 7% růst, míra inflace však v posledních dvou letech byla nad 10 %, což znamená, že dochází k reálnému poklesu předepsaného pojistného.)
Myslím, že se na to musíme podívat v delším časovém horizontu a v širším kontextu. Pojišťovnictví je obor, který se vyznačuje určitou stálostí, stabilitou a menší závislostí na ekonomické konjunktuře. To znamená, že pojišťovny nemohou rychle měnit svoje příjmy, které se skládají v podstatě z objemu prodaných pojistných smluv, v závislosti na mimořádné inflaci. Ceny v pojišťovnictví prostě nemohou sledovat inflační vývoj bezprostředně stejně rychle. Nicméně jsem optimista. K dorovnávání cen pojištění vůči všeobecné inflaci, která proběhla v minulém a předminulém roce, jistě dojde. Pojištění se vrátí na trajektorii, na kterou jsme zvyklí. V případě autopojištění a pojištění domácnosti k tomu dojde o něco rychleji. Předpokládám, že v následujících letech poroste pojistný trh nejméně stejně rychle jako nominální HDP a pokud možno o něco rychleji s mírně rostoucí propojištěností.
Co konkrétně znamená pro pojišťovny vysoká inflace?
Pojišťovnictví je velice stabilní obor. Pojišťovny se ani náznakem nedostávají do horší finanční kondice. Inflaci zvládají, protože jsou na to geneticky vybaveny. Není to ale nic příznivého, byť se může někomu zdát, že finanční instituce si libují ve vysoké inflaci. Mezi pojišťovnami a bankami jsou ale velké rozdíly. Bankám určitě vysoká inflace vadí méně než pojišťovnám. Banky jsou úzce svázány s vývojem úrokového cyklu a mohou mnohem operativněji zacházet s cenou svého produktu, což je v podstatě cena peněz. Oproti tomu pojišťovny jsou vystaveny škodní inflaci, to znamená, že pokud nedochází k valorizaci pojistné částky, tak vyplacené náhrady případné škody přestávají stačit na pokrytí škody, protože se změnila cenová hladina. Proto jsou pojišťovny nuceny instruovat své klienty, aby revidovali pojistné smlouvy. Musí to ale dělat citlivě, protože jsou tu regulatorní pravidla a musí si zachovat konkurenceschopnost. Pojišťovny by ale měly být i průvodci klientů, aby oni si poradili s tím, že je všechno dražší než dřív.
Co to znamená v oblasti správy rezerv, kde jsou pojišťovny tradičně konzervativní?
Samozřejmě inflace může mít nepříjemný dopad i z hlediska velikosti a struktury rezerv, které pojišťovny musí udržovat, aby mohly pokrývat vzniklé škody. Tím vzniká tlak na vytváření rezerv, ale zase v poměru k vybranému pojistnému. Inflace pojišťovnám rozhodně neprospívá, nicméně vzhledem k řízení rizik a konzervativnosti oboru si pojišťovny s takovou situací umí poradit – jsou na to konstruovány, je to jejich modus vivendi.
Co říkáte na kroky ČNB v tomto směru? Myslíte, že mohla udělat víc?
Pokud si vzpomeneme, tak ČNB začala silně zvyšovat sazby někdy počínaje
rokem 2022, to skončilo v červnu 2022 na úrovni 7 %. Po roce a půl, tedy ke konci roku 2023, můžeme konstatovat, že se inflace víceméně vrátila ke svému cíli. Čili nástroje, se kterými banka operovala, prokázaly svoji funkčnost. Samozřejmě můžeme diskutovat o tom, jestli jejich využití bylo adekvátní co do rychlosti a intenzity. Opakovaně jsem veřejně vyjádřil názor, že si myslím, že do doby před změnou bankovní rady jsme postupovali správně. Můžeme vést polemiku o tom, jestli jsme neměli začít zvyšovat sazby o něco dřív a zda jsme neměli postupovat o něco rychleji, ale to nic nemění na tom, že to zásadní jsme udělali správně a aktuální vývoj to ukázal.
V polovině roku 2022 přišla víceméně nová bankovní rada s novým guvernérem, která řekla, že stabilita sazeb je nejlepší věc. Přitom dle mého názoru měla vyslechnout návrhy odborného aparátu, které doporučovaly sazbu ještě zvyšovat o jeden až dva % body, a už ve čtvrtém kvartále minulého roku se mělo podle těchto doporučení začít snižovat. Vzhledem k tomu, že ekonomika je ve stagnačním módu, jsme téměř jediná země v Evropě, která se horko těžko bude letos blížit k hranici výkonu HDP z roku 2019, měnová politika to měla vzít do úvahy a mohla rychleji přikročit k uvolňování sazeb. Nicméně myslím, že ČNB svoji roli zvládla víceméně dobře, a nakonec se ukázalo, že základní monetární nástroje fungují dle očekávání, se zpožděním zhruba rok až rok a půl.
Kdy můžeme očekávat, že dojde k nastartování ekonomického růstu?
Ano, platí, že to je skutečně naše největší bolest. Momentálně se zdá, že cenovou stabilitu jsme dokázali obnovit, daří se postupně zlepšovat i fiskální stabilita, ale máme problém s ekonomickým růstem. Což má ale široké souvislosti, jsme extrémně závislí na tom, co se děje kolem nás, jsme otevřená průmyslově orientovaná ekonomika. Podle prognóz to vypadá, že tento rok bude ještě hodně slabý, kdy se růst bude potácet na nule, případně bude někde kolem 1 % v plusových hodnotách. Pokud se nic mimořádného nestane, tak příští rok bychom se mohli vrátit k normálnějšímu růstu, který je typický pro naši ekonomiku. Potenciál, který máme, je něco mezi 2 % a 3 %. Nicméně rizik, zejména těch geopolitických, je stále hodně.
Jaké jsou podle Vás největší hrozby pro české pojišťovnictví?
Pojišťovnictví není ostrovem a nelze ho vytrhnout z celkového kontextu společnosti a ekonomiky. V celkovém vývoji hrozeb se dnes mluví o tzv. 5D, tedy velkých trendech, které nově formují svět a které dopadají na ekonomiku a potažmo i na pojišťovnictví. Prvním rizikem je deglobalizace. Svět se změnil, skončila zlatá éra spolupráce zaměřená hlavně na ekonomický růst, roste geopolitické napětí na různých liniích, které v důsledku vede k omezování svobody obchodu. Dalším rizikem je předluženost. Žijeme ve světě, který je zadlužený, a to se nebavíme jen o veřejných dluzích, které jsou mimochodem globálně na úrovni toho, co byly po 2. světové válce, což není typické, protože naše společnost války donedávna nezažila. Ale v globálním měřítku jsou nepřiměřeně zadlužené i podniky a domácnosti vzhledem k tomu, jaká mají aktiva.
Dalším megatrendem je demografie. Populace stárne, což významně dopadá i na pojišťovnictví, protože se bude měnit struktura našich klientů a budou se měnit jejich potřeby, ať už v oblasti životního pojištění, tak v dalších oblastech.
Velmi aktuální je i otázka dekarbonizace. Všichni chceme mít planetu, která přežije. Musíme ji tedy méně zatěžovat exhalacemi, především CO2. Máme tu klimatickou změnu, což je oblast, která dramaticky souvisí s pojišťovnictvím, protože jsme obor, který jako jeden z mála vždy pracoval s přírodními živly, a řešíme následky vyšší moci. Aktuálně to vypadá tak, že následky přírodních katastrof, zejména jejich rozsah a způsobené škody, budou vyšší, což na pojišťovnictví výrazně dopadá. A pak je tu samozřejmě digitalizace.
Ano, digitalizace je momentálně pro pojišťovny velké téma i z pohledu nového zákona o odpovědnosti z provozu vozidla. Drží pojišťovny z Vašeho pohledu krok s nástupem digitálních technologií?
Pojišťovny jsou stále více technologickými společnostmi. Jsou to instituce, které pracují s daty, jichž je čím dál tím víc. Aby s nimi dokázaly efektivně pracovat, musí na to být vybavené a musí do této oblasti investovat nemalé prostředky, s čímž samozřejmě souvisí kyberbezpečnost. Pojišťovny tedy musí digitální pokrok zvládat, ale hlavně musí být schopné naučit ho zvládat svoje klienty, partnery i dodavatele. Dnes už se většina věcí odehrává v digitálním světě. Krásným příkladem je likvidace v oblasti autopojištění. Ještě před několika lety likvidátoři museli klienta navštívit a škodu zdokumentovat. Dnes už sjednání pojistné smlouvy začíná tím, že si sami vyfotíte tachometr, a když se stane pojistná událost, opět vše zdokumentujete mobilním telefonem, ve kterém máte i zbylé doklady, a komunikujete s pojišťovnou napřímo. Tento pokrok bude pokračovat i do dalších oblastí a pojišťovny se tomu prostě musí přizpůsobit.
Kde vidíte bariéry pro rychlejší rozvoj pojišťovnictví v Česku?
Silnou bariérou, která tady vždycky bude, ale může se v čase zmenšovat i zvětšovat, je finanční gramotnost. To znamená, nakolik jsou občané připraveni nést odpovědnost sami za sebe, za svůj život, za svoje rodiny. V tomto ohledu česká mentalita zaostává za vyspělejším světem. Je to vcelku pochopitelné, protože u nás stále doznívá těch 40 let v totalitě, kdy mají lidé pocit, že se o ně stát postará. Dokonce bych řekl, že dochází k určité renesanci této myšlenky v politickém populismu. Ale stát má jen omezené možnosti a může se postarat jen v tom rozsahu, ve kterém od poplatníků vybere daně.
Na odbourání této bariéry musíme pracovat jako společnost, ale samozřejmě i pojišťovny v tom mají nezastupitelnou roli. Jde o edukaci ve smyslu, že život přináší různá rizika, která nemusí být pro jednotlivce zvládnutelná, a k tomu slouží a poskytuje své produkty a služby pojištění. Musíme být schopni naše klienty nebo potenciální klienty získat na svoji stranu a přesvědčit je, že to, co jim chceme nabídnout, potřebují, protože oni to skutečně ve velké většině případů potřebují. Bohužel, když se půjdete lidí na ulici zeptat, co si myslí o pojišťovnách a pojišťovácích, tak to nebudou jen slova chvály a obdivu. Nicméně v posledních deseti letech si obor postupně získává důvěru. Je nutné v tom důsledně pokračovat, protože v konečném důsledku my jako pojišťovny neprodáváme nic jiného než důvěru, která musí být podložená profesionalitou a tím, že když dojde na plnění, tak to bez odkladu uděláme.
Dlouhodobě se nedaří povzbudit růst v oblasti životního pojištění. Napadá Vás, jak Čechy více motivovat k pojištění životních rizik?
Zejména v případě životního pojištění musíme klienty přesvědčit o tom, že to je něco, co potřebují k poklidnému životu, a prodávat jim ho za rozumné ceny. Klienti by měli produktům životního pojištění dobře rozumět. Pokud jsou produkty složité a lidé jim v podstatě nerozumí, pak v ně ani nemohou mít důvěru. Možná kdybychom produkty zjednodušovali a distribuovali je přes různé online platformy, což se určitě v některých případech děje, mohlo by se něco změnit.
Nedělám si ale iluze, že bychom se dostali na úroveň zemí, kde má životní pojištění dlouhou tradici, což je vyvoláno i tím, jak mají nastavené veřejné sociální zabezpečení. Nemůžeme se srovnávat například s anglosaskými zeměmi, kde je model sociálního zabezpečení založen na minimální účasti státu a zbytek si musí člověk zajistit sám, ať už kolektivně přes zaměstnavatele, anebo individuálně, kdy právě velkou roli hrají životní pojišťovny.
Věřím ale, že situace u nás se bude postupně měnit, protože náklady státu v této oblasti rostou a stát nebude schopen pokrývat rozsah, který pokrýval doposud, což vytváří větší prostor pro pojišťovny.
Jak byste zhodnotil své působení v Allianz pojišťovně?
Formálně jsem v Allianz na poloviční úvazek poradcem představenstva, v kontaktu jsem hlavně s generálním ředitelem. Pravidelně se setkáváme jednou týdně a diskutujeme o tom, co přinesl aktuální vývoj. Jsem k dispozici i pro zbytek představenstva, když mají pocit, že bych mohl přispět nějakou zkušeností či znalostí, tak to rád udělám.
|
Jiří Rusnok |
