Regulaci produktů nepotřebujeme, myslí si bývalý šéf finské asociace pojišťoven

Pojišťovnictví bylo dlouhou dobu významně regulováno na úrovni jednotlivých států, v posledních letech však přichází stále víc regulace na evropské úrovni. Ta zahrnuje Solventnost II, PRIIPs, IDD, MIFID, MID, GDPR a další. Pod těmito zkratkami se skrývá řada oblastí, nákladů, ale také dopadů. Jaký je Váš názor na evropské legislativní změny? Které považujete za klíčové a naopak bez kterých by se podle Vás evropský pojistný trh obešel?

Finský trh historicky před vstupem Finska do EU fungoval přísně regulovaným způsobem, podle některých názorů dokonce navazoval na praktiky německého trhu. Vstup do EU znamenal pro trh revoluční liberalizaci. To, co se stalo v posledních deseti až patnácti letech, znamenalo do jisté míry zvrat v tomto vývoji. V minulosti panoval názor, že stačí dbát na solventnost pojistitelů a ponechat trh vlastnímu vývoji, pokud nebudou porušeny obezřetnostní normy.

Mohl bych říci, že stále pevně věřím v Solventnost II. Zbytek zmíněné regulace se týká marketingu a zprostředkování (IDD a MiFID), produktů (PRIIPs, ale zmínil bych i PEPP) a využívání dat (GDPR), zatímco MID se týká spíše odpovědnosti třetích stran v silničním provozu. Chápu, že GDPR je potřeba a také směrnice MID je důležitá. Regulace produktů je ale podle mě něco, co nepotřebujeme – ještě jsem neviděl člověka, jenž by si myslel, že PEPP je na trhu potřeba. V oblasti marketingu a zprostředkování bych raději zůstal na úrovni principů. V naší lokální legislativě máme v této oblasti silný a dobrý princip: pojistná smlouva platí v podobě, v jaké jí klient mohl rozumně porozumět, a důkazní břemeno je obrácené – pojistitel musí prokázat, že klientovi byly všechny relevantní otázky vysvětleny. Když byla tato zásada před poměrně dlouhou dobou zavedena, odvětví se samozřejmě silně bránilo, ale naučili jsme se podle ní pracovat a dnes se nám vlastně velmi líbí.

Posouvá se podle Vás evropská regulace správným směrem? Můžeme očekávat, že jí v budoucnu bude méně, či více? Bude vůbec možné se ve změti překotné regulace vyznat? Nepovede detailní regulace k předepsaným unifikovaným produktům?

Evropská regulace je v současné době vytvořena tak, že obsahuje ustanovení o revizích. To znamená povinnost revidovat směrnice atd. po několika letech od jejich zavedení. Je samozřejmě důležité napravit chyby, které se staly. To však také vytváří dynamiku, kdy se regulace stále podrobněji rozrůstá. Chci říci, že je těžké si představit, že by doložkou o revizi Komise nebo Parlament řekly, že je vše v pořádku a že nemusíme nic dělat. Myslím, že to je jeden z hlavních důvodů, proč můžeme v budoucnu očekávat více a podrobnější regulace. Samozřejmě to není jediný důvod. Např. rostoucí role udržitelnosti, rostoucí potřeba řešit změnu klimatu a zastavit ztrátu biologické rozmanitosti povedou k větší regulaci.

Je samozřejmě snadné říci, že vítaná bude pouze rozumná regulace. Stále však sním o tom, že se v určitém časovém okamžiku budeme moci vrátit k regulaci založené více na principech. Vždyť posílání přehršle dokumentů klientům sotva vede k lepší ochraně spotřebitele.

Myslíte si, že evropská legislativa pomáhá udržet důvěru klientů pojišťoven? A jak by podle Vás měla vypadat „účinná regulace“?

Rozhodně věřím, že Solventnost II skutečně udržuje a zvyšuje důvěru klientů. Kromě toho se objevily návrhy na zavedení systémů záruk a/nebo mechanismů pro vymáhání a řešení problémů na pojistném trhu. Podle mého názoru by tyto poslední prvky situaci ještě zhoršily. Jsou inspirovány vývojem v bankovní oblasti, kde hrají důležitou roli. Podle mého názoru je Solventnost II dostatečná. Solventnost II spouští zásahy dohledu dostatečně brzy, aby pojistitel mohl stále plnit své závazky podle stávajících pojistných smluv.

Již jsem se zmínil o principu, jak finská smluvní legislativa zaručuje zájmy pojistníků. Domnívám se, že představuje dobrou regulaci založenou na principech, a bude tedy sloužit zájmům klientů lépe než podrobná pravidla, jako jsou povinnosti zasílat klientovi obrovské množství dokumentace v předepsaném formátu.

Finanční sektor je velmi rozmanitý, komplexní a díky tomu může být významným hráčem v oblasti řešení klimatických otázek nebo udržitelnosti, což jsou témata, která rezonují na evropské i celostátní úrovni, viz například nedávná konference OSN o změně klimatu. Jaký by měl být podle Vás přínos finančního sektoru v těchto otázkách?

Myslím si, že finanční sektor může a měl by v této oblasti hrát silnou roli, což již dělá. Tento sektor však nemůže jednat sám. Může podpořit pokrok, ale potřebuje pokrok regulace i v jiných oblastech. Komise má možná od tohoto sektoru až příliš vysoká očekávání. To může vyplývat ze skutečnosti, že nástroje EU jsou silné v oblasti finančních služeb, zatímco v jiných oblastech mohou být slabší. Koneckonců, když máte kladivo, pak vše vypadá jako hřebík.

Mým přáním je, aby EU i nadále motivovala sektor k aktivitě v této oblasti. Měla by se však chovat rozhodně i v jiných oblastech. Například přijetí závazku k přísnému uhlíkovému rozpočtu pro nadcházející roky by finančním službám usnadnilo, aby splnily svou část závazku.

Byl jste také předsedou Evropské aktuárské asociace. Může ve zmiňovaných oblastech sehrát významnou roli i pojistná matematika? Existuje něco jako společenská odpovědnost aktuárské profese?

Funkční období prezidenta je vždy jen na jeden rok. U pojistněmatematické profese byla společenská odpovědnost prakticky vždy na prvním místě. Pojistní matematici se zavazují sloužit ve prospěch společnosti místo toho, aby pracovali pouze ve prospěch svého zaměstnavatele.

Po těchto slovech musím dodat, že myšlenka společenské odpovědnosti se mění a vyvíjí i v pojistněmatematickém světě. Změna klimatu je samozřejmě problém, který musí řešit i pojistní matematici, ale myslím si, že pro ně bude „S“ ve zkratce ESG větší výzvou než „E“. V environmentální oblasti koneckonců mluvíme hlavně o tom, co dělá někdo jiný, zatímco sociální oblast je ústředním bodem pojistněmatematické praxe. Tím mám na mysli, že „S“ znamená zabývat se tím, jak rozlišujeme mezi riziky. Rozlišování nesmí v žádném případě znamenat diskriminaci.

Má podle Vás pojistněmatematická věda dostatek dostupných dat? Jsou podle Vás oblasti, kde ještě nebyla tato disciplína plnohodnotně zastoupena, ačkoliv by si to zasloužila?

V dřívějších dobách jsme rozhodně neměli dostatek dat. Dat bylo málo a byla drahá. Také manipulace s daty byla pomalá a nákladná. Proto jsme používali jednoduché zástupné údaje, jako je věk a pohlaví. Exponenciální nárůst množství digitálních dat slibuje lepší analýzu bez použití těchto jednoduchých zástupných ukazatelů. Pokud vše půjde dobře, pojistní matematici a pojišťovny budou v této oblasti postupovat zodpovědně. Znamenalo by to obrovské příležitosti k efektivnějšímu sdílení rizik. Pokud naopak nebudeme jednat zodpovědně, pak bude existovat restriktivní regulace, která by nám bránila ve využití těchto příležitostí.

V rámci srovnání států Evropské unie je Finsko na prvním místě v otázce udržitelného rozvoje (Europe Sustainable Development Report 2021). Jaký je recept k úspěchu Vaší země?

Možná bych měl být skromný. V některých oblastech se nám daří, v jiných ne. Např. naše uhlíková stopa na obyvatele je určitě něco, na co pyšní být nemůžeme. Myslím, že všichni prostě musíme být upřímní vůči svým výzvám a dělat, co je v našich silách, abychom krizi odvrátili. Koneckonců, v případě změny klimatu nebo ztráty biologické rozmanitosti je už po dvanácté.

Jaké otázky aktuálně řeší pojistný trh ve Finsku?

Nemyslím si, že by se naše problémy tolik lišily od jiných zemí. Určitě se od sebe liší systémy sociálního zabezpečení apod. Ale myslím, že v podstatě se vše točí kolem otázky, jak co nejlépe obsloužit naše zákazníky.

Česká asociace pojišťoven letos v Praze hostila konferenci IE na téma mezery v pojistné ochraně. Jak byste je odstraňoval vy?

To může být jedna z oblastí, kde se země od sebe liší, např. v systému sociálního zabezpečení. Myslím, že ve Finsku mají naši občané možná až příliš vysoká očekávání vůči společnosti a možná nechápou, kde mají mezery v pojistné ochraně. Je tedy potřeba zlepšit komunikaci s našimi zákazníky.

V posledních letech jsem poměrně často hovořil o tématu duševního zdraví. Zdá se, že přinejmenším ve Finsku mají jednotlivci problémy, aby zdravotní pojištění do určité míry krylo i psychoterapii. Myslím, že pojišťovny musí lépe porozumět současné vědě o duševním zdraví, aby zlepšily služby poskytované lidem s duševními problémy. Vždyť téměř polovina z nás trpí během života tím či oním onemocněním.

Náš sektor aktivně sleduje medicínský pokrok a vývoj léčebných metod. Dokáže podle Vás adekvátně a dostatečně rychle reagovat změnou výlukových doložek?

Pochybuji, že dokáže reagovat dostatečně rychle a adekvátně, ale myslím si, že to rozhodně potřebuje. Zvládnutí tohoto problému je pro budoucí úspěch odvětví klíčové.

V čele FA působíte úctyhodných téměř 16 let. Kam se podle Vás za tu dobu FA Finance Finland posunula a co považujete za svůj největší úspěch?

Ve skutečnosti jsem v čele nebyl. Byl jsem zástupcem generálního ředitele (před sloučením s bankovní asociací jsem byl generálním ředitelem asociace pojišťoven). Dalo by se říct, že jsem hrdý na lepší pověst sektoru obecně a také na to, jakého respektu se mu v dnešní době v oblasti udržitelnosti dostává.

Jaké jsou Vaše další profesní plány?

Koncem roku 2022 odejdu z Finance Finland do důchodu. Budu pokračovat jako nevýkonný ředitel v jedné z našich pojišťoven. Také budu přepisovat své dvě učebnice o pojišťovnictví.

Děkujeme za rozhovor.