Časopis československého státního pojištění, jímž po svém obnoveném vydání v roce 1946 Pojistný obzor byl, přináší v prvním čísle 46. ročníku s datem 1. ledna 1969 hned několik zajímavých textů. Jedním z nich je článek generálního ředitele České státní pojišťovny. JUDr. Jaroslav Procházka se zde věnuje nové právní úpravě pojišťovnictví v ČSSR. Poměrně nový zákon o pojišťovnictví z roku 1966 si totiž díky novému státoprávnímu uspořádání ČSSR žádal novelizaci. 1. ledna 1969 na základě ústavního zákona o československé federaci vzniká Česká socialistická republika a Slovenská socialistická republika, které jsou členskými státy federativní Československé socialistické republiky.
Dvě republiky – dvě pojišťovny
Vznikají tedy dvě svébytné ekonomiky, česká a slovenská, a po silném nátlaku slovenské strany je děleno také pojišťovnictví. Autor článku si posteskl nad krátkou životností nového zákona a vysvětluje důvody změn a přijetí zákona č. 162/1968 Sb., kterým se mění zákon č. 82/1966 Sb., o pojišťovnictví. „Na podzim roku 1966 při projednávání návrhu nového pojišťovacího zákona ve výborech Národního shromáždění jsme poslancům slibovali a sami jsme věřili, že nový pojišťovací zákon bude mít alespoň takovou životnost jako zákon č. 85/1952 Sb.,o pojišťovnictví, tj. 14 let. Naše sliby se nesplnily a po dvou letech musí být novelizován,“ píše v úvodu. Vznikají tedy dvě státní pojišťovny, což autor označuje právním narušením monopolu. Pozastavuje se nad novými názvy pojišťoven, jejichž volbu nepovažuje za šťastnou. Věnuje se také rozdělení závazků mezi oba subjekty, kdy u zákonodárců převládla shoda nad kritériem dělení podle teritoriality. Zákonodárci dle jeho slov správně kladli důraz na výhodnost pro klienta a dohodu mezi pojišťovnami, kdy bylo možné do vymezené doby libovolně mezi oběma subjekty přejít. Nový zákon upravoval také neméně důležitou pasáž, kterou bylo rozdělení fondů a rezerv. Zde si autor všímá požadavků slovenské strany na vytvoření stejných ekonomických podmínek pro obě pojišťovny, což dle jeho slov není do budoucna možné, protože to popírá existenci dvou samostatných subjektů. Ačkoliv je mírná rivalita mezi Čechy a Slováky citelná i v těchto řádcích, autor upozorňuje na důležitost dialogu a spolupráce mezi těmito entitami. Rozdělení podle něj bude vyžadovat vstřícné řešení řady praktických otázek a vzájemných styků. Zároveň respektuje a chápe důraz na samostatnost a emancipaci slovenské ekonomiky.
Přes 1,3 milionu pojistných událostí
Za povšimnutí stojí také informace o vývoji pojistného trhu v roce 1968, kdy dle slov generálního ředitele pojišťovna vybrala 4 miliardy Kčs pojistného a zároveň vyřídila 1,3 mil. pojistných událostí (pozn.: v roce 2021 české pojišťovny vyřídily 2,6 mil. pojistných událostí a předepsané smluvní pojistné činilo 147 miliard Kč). Ostatně vývoji předepsaného pojistného od roku 1948 do 1967 se věnuje také navazující rozsáhlý článek Ing. Jiřiny Špačkové (viz obrázek 1), který v samotném závěru čtenářům nabízí srovnání vývoje přijatého pojistného v životním pojištění s Dánskem, NSR, Francií, Itálií, Švýcarskem, ale také USA (viz obrázek 2). Autorka zde například komentuje důvody poklesu pojistného u životního pojištění v letech 1948–1954, což bylo dle jejích slov zapříčiněno procesem socializace národního hospodářství, kdy z pojištění odpadla velká část „soukromokapitalistických pracujících“. Velký vliv na tento pokles měla i měnová reforma a absence základny pro pojišťování širších vrstev. K poklesu u neživotního pojištění v roce 1953 došlo dle autorky z toho důvodu, že znárodněný majetek nebyl pojištěn. K růstům v nadcházejících letech dochází zejména zvyšováním sazeb pojistného a zaváděním nových druhů pojištění u jiných zemědělských organizací, než bylo JZD. Zemědělské pojištění v průběhu dalších let dosáhlo znatelného pokroku a v roce 1986 došlo dokonce k zavedení komplexního pojištění úrody plodin, které se stalo důležitým ekonomickým nástrojem pro řízení zemědělství. Tomuto tématu je až do 90. let věnována v Pojistném obzoru řada textů.
Obrázek 1
Obrázek 2
Velké téma: DPP, mladí i ženy
Mnoho z článků v Pojistném obzoru ze 70. let se věnuje DPP – důchodovému pojištění pracujících. Šlo o klíčový pojistný produkt, jehož cílem bylo nadlepšení zákonných důchodů, které mohly sjednávat pro své „kádry“ podniky s dobrým hospodařením. Texty hodnotí uvedení produktu, jeho etablování a najdeme i články, které řeší jeho distribuci. V jednom z nich se dozvídáme, že žádnému z pojistných produktů nebylo věnováno tolik péče. Marketing byl rozdělen do několika fází: akce seznamovací, propagační, uvědomovací, náborová a sdělovací. Krom jiného se zde můžeme dočíst, jakým způsobem bylo pracováno s médii, kdy načasování zveřejnění informace ve zpravodajských formátech nepodléhalo rozhodnutí editora titulu, nýbrž pracovníkům náboru, v dnešních poměrech marketingu.
Socialistická ideologie fandila mládí a patrné je to na řadě textů, které upozorňují na výchovu mladé generace či její uplatnění v pojišťovnictví. Jeden z textů nese název Sociální program nezapomíná na děti pracovníků ČSP a informuje o založení vlastního pionýrského tábora. Další z článků se věnoval například odpovědnosti za škody vzniklé úrazy žáků a učňů. Povinnost pečovat o výchovu totiž padala i na stát a odpovědnost za újmy na zdraví tedy nesl národní výbor. Opomíjeny nejsou ani ženy. Zajímavá zjištění přinesly výsledky sociologického průzkumu pracujících žen v ČSP, který se zaměřoval na možnosti jejich růstu a uplatnění. V několika článcích se dozvídáme nejen podrobnosti o průzkumu jako takovém, ale třeba i to, že většina žen pracuje nejen z existenčních důvodů, ale i kvůli možnosti rozvoje a setkávání se s lidmi. Kvůli péči o rodinu však nemají čas na absolvování školení. Socialismus by podle autorů proto měl vyřešit otázku rozporu mezi pracovní a mateřskou funkcí.
Objevují se ale i nadčasová témata. Například už v roce 1974 se můžeme dočíst o klimatických změnách. Konkrétně článek Ing. Františka Kravjara upozorňuje na fakt, že velkovýroba a socialistická přeměna v rostlinné výrobě spočívající v koncentraci jednotlivých plodin jednoznačně vedou k většímu nebezpečí živelných škod. V roce 1982 vyšel zase článek u příležitosti mezinárodního roku stáří o problematice stárnutí obyvatelstva. Další z textů řeší například otázky amortizace při náhradě škody za poškozené motorové vozidlo. V jiných textech pracovníci pojišťovny hledají odpovědi na otázky, jak zvyšovat efektivnost a rentabilitu obchodní činnosti pojišťovny nebo jak zlepšovat včasnost a kvalitu při vyřizování likvidace pojistných událostí.
Vysoká odbornost zůstává
Pojistný obzor se v době normalizace nestal zbytečným papírem. Ba naopak, míra propagandy byla méně citelná v porovnání s 50. lety. Také odbornost časopisu se drží na velmi kvalitní úrovni. Důkazem jsou právní úvahy například o promlčení a zániku práv v pojištění odpovědnosti za škody. Najdeme zde ale i řadu textů věnujících se makroekonomickým tématům, jedním z nich je například prvotina pana prof. Jaroslava Daňhela o vlivu měnové stability na pojišťovnictví (viz další článek v Pojistném obzoru 03/22). Další z textů například upozorňuje na znepokojivý vývoj v oblasti technického výsledku u pojištění průmyslových rizik proti požárům. Pojistný obzor se nevyhýbá ani zahraničním informacím o pojišťovnictví ve Švýcarsku, námořním pojištění v USA, autopojištění na Floridě atp.
Po celou dobu své existence časopis slouží jako názorová platforma. Kromě příspěvků generálních ředitelů udávajících trend pojišťovnictví v Čechách a na Slovensku se v každém čísle objevují také názory dalších zaměstnanců pojišťoven. Vyzývají například ke stabilizaci kádrů v administrativě, lepšímu honorování důvěrnické sítě nebo zajištění pořádku v sazbách za pojistné. Autoři zároveň neváhají odkazovat na články svých kolegů nebo reagovat na to, co bylo v Pojistném obzoru napsáno. V 80. letech se mezi pravidelnými přispěvateli objevuje ministerstvo financí, které informuje o novinkách v legislativě a novelizaci vyhlášek, a cestu do Pojistného obzoru si hledají i právní výklady nejrůznějších otázek týkajících se úrazového pojištění nebo pojištění odpovědnosti. Velmi zajímavý byl také seriál příspěvků Právnické fakulty J. E. Purkyně v Brně o vývoji pojišťovacího práva v letech 1811–1918.
Velkým tématem je také automobilové pojištění nejen v Čechách, ale i jinde ve světě, kdy jsou diskutovány sazby za pojištění nebo zavedení systému bonus/malus. Řada článků zejména v 80. letech se věnuje také zvyšování bezpečnosti v silničním provozu. Na stránkách Pojistného obzoru se například dočítáme, že Slovenská státní pojišťovna stála za vznikem rozhlasové relace „Pozor, zákruta“, kterou Československý rozhlas vysílal od roku 1966 a Slovenský rozhlas jej vysílá dodnes.
Citelný socialismus
Řada příspěvků zaměstnanců státních pojišťoven, zejména oblastních pracovníků, začíná pochvalnými slovy o splnění plánů. Jinde se dočítáme, že národní pojišťovna je pro české hospodářství tím nejlacinějším a nejméně náročným devizovým zdrojem. Spíše komicky pak působí článek s titulkem Výsledky porady představitelů pojišťoven socialistických zemí v Ulanbátaru nebo text pojednávající o vyhodnocení experimentálního pojištění úrody fenyklu, který byl označen za strategickou plodinu. Až na výjimky propagandou zavánějících textů věnujících se například klíčovým vlastnostem vedoucích pracovníků („Žádný socialistický vedoucí neobstojí bez ustáleného světového názoru, založeného na marxisticko-leninském učení a projevujícího se denně na postojích, které zaujímá k nejrůznějším otázkám vnitropodnikového a veřejného života,“ citujeme z článku docenta Vysoké školy ekonomické v Praze), se socializmus drží v pozadí věcných informací, které Pojistný obzor svým čtenářům až do revoluce přinášel.
Proměny časopisu
V říjnu roku 1970 u příležitosti 25 let od znárodnění pojišťovnictví vyšel Pojistný obzor ve slavnostním vydání, které obnášelo 129 stran tištěného textu o vývoji pojišťovnictví v ČSSR za čtvrtstoletí a jeho dalších perspektivách. 4. číslo 49. ročníku vyšlo v dubnu 1972 s úvodníkem k padesáti letům Pojistného obzoru. Připomíná se zde nejen jeho úctyhodná historie a vývoj, ale jsou vyzdviženy i některé texty posledních let. „Je naší morální povinností, abychom časopis Pojistný obzor nejen rozšiřovali, nýbrž i svými příspěvky podporovali,“ stojí v závěru tohoto článku.
V roce 1973 se Pojistný obzor těší lepšímu papíru a mírně většímu formátu. Cena zůstává a je konstantní po další dvě desetiletí. Předplatné na rok činí 18 Kčs a cena měsíčního výtisku je stanovena na 1,50 Kčs.
K citelnější grafické proměně Pojistného obzoru dochází až v 80. letech, kdy časopis oživují piktogramy charakteristické pro jednotlivé rubriky. Z tohoto období pochází obálka Pojistného obzoru, který právě čtete. Novinkou je také rubrika věnovaná zásadním politickoekonomickým otázkám. Krom nejrůznějších vyznamenání zde najdeme také články odkazující na výsledky sjezdů KSČ či článek popisující Vítězný únor 1948 v dějinách československého pojišťovnictví. Vedoucí redaktorkou Pojistného obzoru v 70. a 80. letech a zároveň autorkou tohoto textu je Marie Dubovská.
Další proměna čeká Pojistný obzor už v roce 1987, kdy dochází k návratu do formátu A4 a opět se mění titulní strana, tentokrát do tmavě modré (viz obrázek 3). Náklad časopisu tehdy činil 4900 výtisků měsíčně. Podle Marie Dubovské nový formát lépe umožňuje publikovat fotografie a výstižné symboly, ačkoliv mnoho jsme jich nedohledali. Zároveň se vyjadřuje i k obsahu Pojistného obzoru, který dle jejích slov prošel v čase citelným vývojem: „Rozhodujícím mezníkem v obsahové náplni Pojistného obzoru bylo osvobození naší vlasti sovětskou armádou a znárodnění soukromého pojišťovnictví v Československu.“ Období od února 1948 bylo dle jejích slov obdobím, kdy se i na stránkách časopisu střetávali přívrženci buržoazní a socialistické koncepce pojištění. Teprve naplnění leninského požadavku vytvořit jednu socialistickou pojišťovnu vtisklo obsahu Pojistného obzoru novou podobu.
Obrázek 3
Na začátku roku 1989 přichází obměna vedení redakce. Ta nově funguje pod vedením Evy Trojanové, která nás bude Pojistným obzorem provázet až do nového tisíciletí. Časopis je doplněn o shrnutí v anglickém nebo francouzském jazyce, což souviselo s jeho členstvím v PIA (Presse Internationale des Assurances). Objevuje se také česko-ruský slovník jako součást časopisu. Novinkou je i seriál článků od lektora Socialistické akademie doc. Ing. M. Stránského, který by se dal charakterizovat jako rady pro jednání každého občana, rodiče, přítele či vedoucího pracovníka ve stresových situacích. Najdeme zde také recenze zajímavých publikací o pojišťovnictví.
Inspirace v zahraničí
Z dnešního pohledu skutečně zajímavá byla rubrika Zahraniční zajímavosti, jež tvořila po několik let nedílnou součást časopisu. Dočítáme se zde například o otevření Lloyd’s vůči zahraničnímu kapitálu, kdy největší zájem o investice projevovali olejoví šejkové z Východu, nebo o univerzálním pojištění rostlin proti všem neovlivnitelným rizikům (šlo o sklizňové dobrovolné pojištění malin, rybízu, ostružin a polních okurek) i o kritice kolektivního oborového pojištění v Norsku. Přejímány jsou také některé příspěvky z časopisu Versicherungswirtschaft věnující se pojišťovnictví ve světě, které patřily k nejčtenějším.
Velmi podnětné jsou také články z rubriky Zahraniční zkušenosti, která rozšiřovala a později zcela pohltila výše uvedenou sekci. Jeden z prvních textů sledoval úroveň mechanizace v pojišťovnictví západního Německa. Šlo o „aplikaci samočinných počítačů“, která zaznamenávala všechny důležité údaje o každém pojištění na magnetickém disku. Technologický pokrok se propisuje i do pojišťovnictví v Česku, proto o několik let později můžeme podobné příspěvky najít jako zkušenosti z tuzemského provozu. Poutavé jsou ale také příspěvky o propojištěnosti obyvatelstva v USA v životním pojištění nebo seriál příspěvků od JUDr. Vladimíra Čelouda, vedoucího redaktora Pojistného obzoru, o pojišťovnictví ve světě.
Humor se nevyhýbá ani pojišťovnictví, proto se příležitostně objevují v 60. a 70. letech vtipy, ačkoliv v porovnání s předchozí dekádou o něco méně. Mnohem úsměvnější jsou však články ze zahraniční pojišťovací praxe. Jeden z nich pojednává o lichých botách, kdy v jistém přístavu v Severní Americe docházelo k častým krádežím bot v rámci přepravy. Dovozce se proto rozhodl zásilku rozdělit na dvě, kdy v polovině byly jen pravé a v druhé jen levé boty. Jenže se ztratily obě. „Náhoda?“ klade si autor otázku. Další z příspěvků pojednává o pojištění věrnosti novomanželky, která byla o 40 let mladší než její choť. Pojišťovna nakonec žádosti nevyhověla z důvodu příliš vysokého rizika. Mladá paní nakonec pojišťovnu žalovala pro urážku na cti: „Zamítnutí tedy znamená, že nemohu zůstat věrnou? To si nenechám líbit!“ vzkázala pojišťovně. Jeden z článků informuje o nezdaru soutěže jedné španělské pojišťovny. Ta se snažila zlepšit ranní docházku vedoucích pracovníků neobvyklým způsobem. Pro celkem 8 členů hospodářského vedení snížila počet rezervovaných bezplatných parkovacích míst na 6. A výsledek? Tři z nich měli po cestě do práce nehodu z důvodu rychlé jízdy a jeden z nich dokonce utrpěl zranění.
Ačkoliv Pojistný obzor přinášel postupem času stále méně zahraničních zpráv, v polovině 70. let se dozvídáme konkrétní kazuistiky u dopravních nehod nebo úrazů, díky převzatým článkům z časopisu Versicherungsrecht o rozhodování soudů ve věcech pojišťovacích na Západě. Počet zahraničních příspěvků narostl po roce 1986, kdy se Pojistný obzor stal členem již výše zmíněného mezinárodního sdružení vydavatelů evropského odborného pojišťovacího tisku PIA a díky tomu získal bohatý zdroj informací ze světové a evropské pojišťovací scény.
Inovace v pojišťovnictví
Jak je patrné z témat Pojistného obzoru v 70. letech, pojišťovnictví reagovalo na řadu novinek souvisejících s modernizací a automatizací. Mnoho z článků se věnuje investiční výstavbě, ke které docházelo na několika úrovních. Krom výstavby podnikových bytů šlo o výstavbu a modernizaci poboček i závodů. To souviselo také s vybavením výpočetní technikou a výstavbou telekomunikačního systému, což fakticky znamenalo výměnu ústředen a náhradu telefonů s rotačními číselnicemi za tlačítkové. Další evolucí prochází i evidence pojistných smluv, když došlo k zavedení poštovního směrovací čísla. Tento unikátní a neměnný identifikátor začala Československá pošta i pojišťovny používat od 1. ledna 1973. Pro evidenci pojištěných se začínají používat také rodná čísla, o důvodech tohoto opatření a pozitivním ohlasu a zkušenostech pracovníků pojišťovny se autor rozepsal v posledním čísle z roku 1974.
Asi největší pozornost je věnována otázce automatizace, tedy zavádění počítačů do práce pojišťoven. V roce 1977 proběhla první velká mezinárodní konference k uvedenému tématu. Další následovaly vždy s odstupem pěti let. Do konce roku 1980 Česká státní pojišťovna počítala ve své koncepci automatizace s využitím počítačů ve všech typech pojištění. Mezi prvními, kdo si novou technologii mohli vyzkoušet, je oddělení DPP, následované v jednotlivých letech dalšími produkty jako pojištění domácností, budov, osob a nakonec i pojištění organizací. V dalších letech se dočítáme o odstraňování chyb způsobených nedostatkem zkušeností s automatizovaným zpracováním údajů nebo řešení poruch počítačů. V roce 1987 pak dochází k nasazení profesionálních personálních počítačů v pojišťovnách, které byly rychlejší a měly větší operační paměť. V souvislosti s využíváním výpočetních technologií přichází i nová rizika, která však mají k těm kybernetickým daleko. Pojišťovny přichází s pojištěním počítačů proti živlům a poškození v souvislosti se špatným používáním.
Pojišťovnictví také reagovalo na vývoj v oblasti zdravotnických rizik. Na konci 80. let nejen česká společnost řešila masivnější šíření viru HIV. Pojišťovny se proto věnovaly dopadům nemoci AIDS na oblast životního pojištění. Podle zahraničních studií totiž mělo dojít k novému vývoji úmrtnosti ve střední generaci, který spočíval ve zlomení dlouhodobého trendu prodlužování střední délky života ve většině zemí světa, píše se v Pojistném obzoru z roku 1989.
Na cestě k volnému trhu
Na konci 80. a začátku 90. let je na stránkách Pojistného obzoru citelná proměna politické konstelace. Ve druhé polovině roku 1989 je protkána naléhavostí řešení otázky přestavby hospodářského mechanismu s dopady na české a slovenské pojišťovnictví. Od začátku roku 1990 se zcela mění tonalita článků s ohledem na události z listopadu 1989. Nejde ani tak o politické výlevy, ale o hledání cesty ke komerčnímu konkurenceschopnému uspořádání pojišťovnictví. Najdeme zde například titulky článků Dokážeme sami zrušit svůj monopol? nebo Československé pojišťovnictví vykročilo k tržním podmínkám.
Zmiňovaný článek Dokážeme sami zrušit monopol? pojednává o tom, že slovo demonopolizace v mnohých pracovnících, kteří si zvykli na pomalé tempo, vzbuzuje přirozené obavy. Názory na demonopolizaci na začátku roku 1990 byly různorodé a většina pracovníků pojišťovny se domnívala, že konkurence je na hony vzdálená. Vývoj aktuálních událostí však nasvědčuje opaku. „Jedině hospodářská soutěž může přinést vyšší kvalitu služeb, lepší uspokojování potřeb zákazníků a celkovou modernizaci pojišťovnictví,“ píše se v textu. Článek také zmiňuje nízkou propojištěnost v tuzemsku, kdy poměr přijatého pojistného v poměru k hrubému domácímu produktu činí ve vyspělých zemích jako USA 9,1 procenta, Japonsko 8,7 procenta a ČS se pohybuje na úrovni 2,7 procenta.
Noticka z prvního čísla roku 1990 naznačuje ideologický převrat ve vedení státní pojišťovny. Dozvídáme se zde, že Pojistný obzor bohužel není schopen reagovat na aktuální společenské události. Nicméně obě pojišťovny (česká i slovenská) nabídly všem civilním účastníkům manifestace 17. listopadu 1989 v Praze, kteří byli zraněni brutálním zásahem bezpečnostních složek, mimořádné plnění bez ohledu na to, zda byli pojištěni.
Také příspěvek prof. Ing. Tučka, CSc., vedoucího pracovníka prognostického ústavu, se dotýká polistopadových událostí. Hodnotí nejen revoluční události, které veřejnost naplňují nejen obavou, ale i nadějí politického převratu. Podle něj budou politické emoce pokračovat a promění se v každodenní chod politické demokracie. Zmiňuje také deklaraci vlády, která se chce věnovat přípravě na přechod na tržní ekonomiku. Podle něj monopol v pojišťovací činnosti vedl k negativním projevům při jednání s pojištěnci, nedostatečné nabídce a nízké kvalifikaci pracovníků pojišťoven. Autor očekává vznik několika malých pojišťoven, které by mohly díky novým příležitostem rychle vyrůst. Podle dalšího článku je důležité vyřešit otázky týkající se kalkulace pojistného, ke kterému po dobu komunistické éry docházelo na základě empirického přístupu založeného na citu a intuici pojistných techniků na úkor matematických modelů, což vedlo k výrazným disproporcím v pojistných tarifech.
Začíná se tvořit nový pojistný trh a výchozí situace československého pojišťovnictví je výrazně lepší než u jiných monopolních podniků ve většině jiných oborů ekonomiky. Je to způsobeno rostoucím tempem výše pojistného v posledních třech desítkách let, celkem uspokojivou nabídkou škály pojistných produktů a zároveň nízkými náklady, které prognostický ústav označil za nižší v porovnání s vyspělými státy. Pojišťovnictví čekají v následujících letech velké výzvy související se zlepšováním kvality služeb, nápravou tarifních deformací, odstraněním strnulých organizačních struktur a férovostí při likvidaci pojistných událostí, která souvisela i s přijímáním úplatků. Zda a za jak dlouho vymýtí tyto nedostatky demonopolizace, ukáže další vývoj, který budeme sledovat v posledním vydání Pojistného obzoru v letošním roce.
Zdroje: Archiv Pojistného obzoru
