Tam, kde komerční sektor ztrácí apetit

Jak hodnotíte vývoj českého exportu?

Z pohledu EGAP velmi dobře. České firmy se opakovaně prosazují i na náročných, vzdálených trzích. Pasují se s nejlepšími na světě a často přitom za sebou zanechávají i lokální producenty. Tak dobré firmy v Česku máme. V prosinci jsem předával jednu z cen na soutěži Exportér roku společnosti SIGMA INVEST (SIGMA GROUP). Až z moravského Lutína odebírá Egypt technologie pro strategický projekt zavlažování a kultivace odlehlých pouštních oblastí. A takto bych mohl pokračovat. Řada firem se nadechuje po hubených letech, kdy exportéry škrtila pandemie a následně dopady ruské agrese na Ukrajině. Teď mnozí exportéři hledají a nacházejí nové trhy a hlavně investují, například do rozšíření svých výrobních kapacit nebo do snižování energetické náročnosti výroby. V roce 2023 pomohl EGAP českým exportérům realizovat vývozní a investiční zakázky za 69 miliard korun. To jsou nejvyšší čísla za deset let a zároveň druhý nejlepší výsledek v celé historii pojišťovny. A je to dáno především chutí českých firem investovat a samozřejmě je to také odrazem rostoucí míry rizika ve světě, kdy se exportéři více chtějí pojišťovat.

Proč by měl stát podporovat export do rizikovějších teritorií? Co už jsou tržně nepojistitelná rizika? A jak přistupujete k diverzifikaci rizika v porovnání s komerčními pojišťovnami?

Každé podnikání má určitou míru rizika. Cílem pojištění je rizika minimalizovat. Státní exportní pojišťovna je vlastně takový doplněk či partner k nabídce komerčního trhu. Tam, kde komerční sektor ztrácí svůj apetit, může jeho nabídku doplnit právě státní pojišťovna. Každý takový obchodní případ samozřejmě prochází náročným procesem schvalování. Vyhodnocován je přitom zevrubně nejen exportér, ale i jeho obchodní partner a také dané teritorium. Například Ukrajina, to je trh s vysokou mírou rizika nesplácení. Před rokem tam neoperovala skoro žádná exportní pojišťovna. Nyní máme fond Ukrajina, ze kterého se pojištění kryje. Zatím jsou to záměrně menší zakázky jako zemědělské stroje a potraviny. Krůček po krůčku budeme ladit parametry podmínek pojištění, přizpůsobovat ho potřebám exportérů, ale také podmínkám daného trhu, který je devastován válkou. Proč? Proč podporovat vývoz na rizikovou Ukrajinu? Chceme zachovat a upevnit obchodní vazby, chceme, aby české firmy měly komfortní startovní pozici při zahájení rekonstrukce země. Na bilionové zakázky čekají exportéři z celého světa – i s jejich pojišťovnami v zádech.

Jak se proměnilo pojišťování obchodu na Ukrajině po vypuknutí války? Dokážou například ukrajinské či ruské společnosti dostát svým závazkům? A jaký je zájem českých firem o pojištění vývozu na Ukrajinu?

Pojišťování na Ukrajinu se po zahájení ruské invaze zastavilo. Do Ruska a Běloruska také a na rozdíl od Ukrajiny tam ani dnes obchodní případy nepojišťujeme. V případě Ruska nás nezajímá tok zboží tam, ale naopak tok peněz sem. Hned po zahájení války se totiž ocitly v ohrožení splátky českým firmám a bankám. Ze zhruba 11 miliard korun pohledávek na začátku roku 2022, jejichž splácení bylo ohroženo válkou, nám dosud klesla angažovanost na aktuálních 3,8 miliardy. To je jedna z nejnižších hodnot v historii EGAPu a nyní tvoří zhruba 4 % z celkové angažovanosti pojišťovny. To je tak dobrý výsledek, že kdybyste mi toto prorokovala v březnu, tak bych vám ani snad nevěřil. A podařilo se nám rozplatit i ruské problémové obchodní případy, kde bylo v minulosti pojištěným vyplaceno pojistné plnění. Z nich se loni podařilo získat přes 420 milionů korun.

Očekáváte, že válka Izraele s Hamásem bude mít dopad na český export, potažmo ekonomiku?

Určitý dopad to mít bude. Ovšem ne z pohledu vývozu do Palestiny, tam za 32 let své existence EGAP nepojistil žádný obchodní případ a tento trh české firmy nevyhledávají. Zato Izrael, to je tradiční partner českých exportérů, především firem v lehkém strojírenství. Dokonce svou bezpečnost Izraelci opírají o české technologie, jako jsou radary a podobně. S naším pojištěním tam Češi v poslední době dodávali například i pivo. Osobně si myslím, že ale rakety ani teroristi český vývoz do Izraele nezastaví. 

Jaké země jsou už tak rizikové, že do nich neposkytujete pojištění ani záruky? A podle čeho se hodnotí jejich rizikovost? 

Pojištění neposkytujeme do zemí s vysokou pravděpodobností značných ztrát – obecně do zemí s externím ratingem na úrovni Ca (stupnice Moody’s), resp. CC (S&P a Fitch) a horší, aktuálně například Libanon, Srí Lanka či Zambie. Řada rizikových zemí ale externím ratingem vůbec nedisponuje, a tudíž je seznam nepojistitelných zemí reálně širší, což posuzujeme individuálně a minimálně jedenkrát za rok aktualizujeme. Zpravidla jde o země dlouhodobě politicky či bezpečnostně nestabilní, například Eritrea, Jemen či Somálsko. Může ovšem jít také o vysoká čistě politická rizika jako v případě například Ruska či Běloruska. Při individuálním posouzení se hodnotí nejen makroekonomická data, ale také politická a sociální rizika, struktura ekonomiky, podnikatelské prostředí, právní vymahatelnost, velikost a rizikovost bankovního sektoru, výše veřejného zadlužení a dluhové služby, struktura platební bilance, platební zkušenosti EGAP a partnerských agentur v rámci OECD apod. Troufnu si říci, že teritoriální analytici v EGAP patří k nejlepším na trhu.

Jak sledujete škodní průběh? V čem se lišíte oproti ostatním pojišťovnám? A máte aktuálně lepší bilanci v porovnání s minulými lety?

Škodní průběh je v EGAP monitorován prostřednictvím procentuálního škodního poměru. EGAP sleduje primárně dva typy škodních poměrů, a to škodní poměr dlouhodobý (historický) a klouzavý (desetiletý). Do výpočtu obou typů vstupují ty samé proměnné, a to především tvorba rezerv, nákladů na pojistná plnění, výnosů ze zaslouženého pojistného či z vymáhání apod. Jednotlivé typy se však liší obdobím úpisu případů, u nichž došlo ke škodám, přičemž dlouhodobý sleduje celou historii EGAP, zatímco klouzavý pouze období posledních například 10 let. Hodnoty obou škodních poměrů se v průběhu posledních let kontinuálně snižují, u klouzavého počátkem roku 2021 dokonce došlo k jeho poklesu pod hranici 100 %, kde se ho od té doby daří udržovat i nadále. 

Spolupracujete s ostatními zahraničními exportními pojišťovnami? 

Samozřejmě, spolupráce s ostatními ECAs (pozn. red.: export credit agency) je přínosná v několika ohledech. Pravidelně se s ostatními zástupci potkáváme na jednáních a konferencích. Proto je pro nás třeba velmi důležité členství v Bernské unii, která sdružuje exportní pojišťovny napříč celým světem. Každoročně pak pořádá několik konferencí s tematickým zaměřením, které jsou vhodnou platformou pro sdílení a výměnu zkušeností. I mimo tyto příležitosti se pravidelně setkáváme na bilaterální úrovni hlavně s partnerskými ECAs, vyměňujeme si zkušenosti, víme, co se děje u sousedů a jaké novinky v pojištění nabízí ostatní exportní pojišťovny. Ale často jsme i my těmi, kdo předává zkušenosti ostatním – například s pojištěním investic v zahraničí. Ne všechny ECAs tuto možnost nabízí. Díky udržování vazeb jsme pak schopni i přeneseně více podpořit české exportéry. Třeba u větších mezinárodních zakázek, na kterých se vedle českých exportérů podílí i zahraniční firmy, si můžeme část rizika nechat zajistit od zahraniční ECA, čímž mimo jiné snížíme naši angažovanost. A funguje to i naopak.

Jak se dostávají české nápady do světa a dá se vůbec nápad pojistit? Daří se exportu malých a středních podniků?

Nápad jako takový coby obchodní případ ještě žádný exportér pojistit nechtěl. Ale velmi dobře se dá pojistit nápad ve smyslu realizace podnikatelského záměru. V portfoliu našich produktů je to typicky pojištění investice. Máte exportující firmu, která ví, jak vylepšit svůj produkt, ale potřebuje peníze na jeho výrobu. A v takovém případě jí může pomoct právě naše pojištění. Výhodou je, že nově k tomu exportér nepotřebuje vývozní kontrakt a při podání žádosti k jejímu posuzování stačí skutečnost, že podíl vývozu na jejích tržbách za poslední účetní období činil minimálně 25 %. Prvním podnikem, který využil tuto novinku, je společnost Semperit Group, která staví poblíž Ostravy novou výrobní halu za přibližně 2,5 miliardy korun. V tomto případě se tedy nejedná o malý či střední podnik. Ale i těm dlouhodobě vycházíme vstříc. Každý rok s nimi podepisujeme řádově vyšší desítky pojistných smluv. Především na malé firmy se soustředí naše spolupráce s Technologickou agenturou České republiky, kdy zjednodušeně říkáme, že společně pomáháme českým nápadům na světové trhy. Každý rok vybíráme nejslibnější tuzemské výzkumné projekty. Ty pak získají pomoc při navazování kontaktů s výrobci, zahraničními zákazníky, s financováním výroby a dodávek do zahraničí. V minulosti takto získal individuální poradenství a taky financování vývozu například táborský výrobce tachografických snímačů Lešikar. Jeho patentovaný vynález napříč Evropou znemožnil podvody s povinnými pauzami profesionálních řidičů.

Jste také spoluautorem knihy Investor 21. století. Jak by se podle Vás měl chovat dobrý investor?

Knížku jsem napsal s Michalem Stupavským a pojednává o chybách, které lidi dělají při investování. Ponaučení z ní spočívá právě v tom, že je třeba být si chyb vědom a umět v nich nalézt ponaučení. Chyby je třeba brát jako příležitost a cestu ke zlepšení. 

Děkujeme za rozhovor.