Telefon: +420 728 079 748

E-mail: monika.haidinger@cap.cz

© 2022 Česká asociace pojišťoven

Co má společného prevence škod a lesní hospodářství?

Doba čtení:

Doba čtení

9 min.

Přečteno:

Přečteno

517x

Diskuze:

Diskuze

0

Oblíbenost:

Oblíbenost

0

01. 04. 2022

9 min.

0

0

Štítky:

Zdálo by se, že pojišťovny stav lesů nemusí zajímat, ale opak je pravdou. Jak vysvětlíme níže, kůrovcová kalamita je spojeným důsledkem špatného hospodaření v lesích a klimatické změny.

Kůrovcová kalamita se propsala i do škod

Lesy mají významnou vodohospodářskou funkci. Jejich absenci jsme viděli například při povodních v Šumvaldu. Silný liják se nezbrzdil v korunách stromů a nevsákl se do lesní půdy, ale naopak všechen stekl po kůrovcových holinách do údolí. Dopad škod výrazně překročil místní historickou zkušenost při obdobných deštích. Přitom hlavní změnou oproti minulosti byl úbytek lesů. Díky kůrovcové kalamitě zmizelo v okolí Šumvaldu skoro 50 % plochy lesa. 

Nové požadavky na ORSA reporting kladou pojišťovnám úkol uplatňovat pohled do budoucnosti. Neměli bychom se pouze opírat o historické škody, ale měli bychom se snažit zohlednit změnu klimatu. Kůrovec, špatný stav lesů a ztráta jejich vodohospodářské funkce jsou jen jedny ze střípků mozaiky, kterou bychom pro pohled do budoucnosti měli postupně skládat. V tomto textu se chceme věnovat stavu našich lesů a připomenout základní lesnické souvislosti, ale i vysvětlit, jak chceme jako ČAP spolupracovat se státem v oblasti prevence lokálních povodňových škod nebo i škod v autopojištění.

Proč umírají české jehličnaté lesy

Hlavní oslabující faktory jsou pro lesy v ČR tři: klimatická změna, degradace půdy a nevhodné hospodaření (Hlásky, 2011; Rotter, 2021), podrobnější vysvětlení jednotlivých příčin je rozebráno v navazujícím článku České lesy v době klimatických změn.

Jak les oslabuje nevhodné hospodaření?

Většina českých lesů sloužila ve 20. století především k produkci dřeva a ostatní funkce lesa se zanedbávaly. Smrky byly vysazovány i do nižších nadmořských výšek, do oblastí, kde je pro ně příliš teplo nebo sucho, mimo takzvané ekologické optimum. Jednotlivé stromy v lese jsou na takových stanovištích mnohem zranitelnější, jak ukazuje přehled kůrovcem zasažených lokalit.

V našich lesích se navíc smrk vysazoval v lepším případě jako dominantní dřevina, v horším případě jako monokultura, vznikaly doslova smrkové plantáže. Odolnost takového lesa je malá, vlastně se jen čeká na škůdce, který využije vhodné podmínky a zlikviduje celý les naráz. Lesy s pestřejší druhovou skladbou bývají odolnější, protože stromy se dokážou dobře doplňovat – mají různou potřebu živin a kořeny různě hluboko, takže si navzájem méně konkurují. Nakonec i kdyby kůrovec ve smíšeném lese zabil všechny smrky, ostatní stromy zůstanou stát, takže les a jeho mikroklima budou fungovat dál. O fenoménu smrkových monokultur a jejich škůdcích v kombinaci s nastupující klimatickou změnou se mluvilo již od 90. let (Moldan, 1993; Kopecká, 1999), ale podle realizovaných výsadeb vidíme, že druhová skladba se měnila velmi pomalu. Vlastně obrat začal až po roce 2015. Otázkou je, zda je tento trend dostatečný. Kůrovcová kalamita nakonec ukázala i neefektivitu správy, viz navazující článek.

Stejnověké lesy a pěstování nahusto

V hospodářsky využívaných lesích najdeme převážně stromy stejného věku. Byly většinou vysázeny naráz ve stejném roce, ještě hůře nahusto, aby rostly za světlem a málo větvily. Stromy pak měly sice málo suků, ale do lesa nepustily světlo a bránily vysemenění další generace. Pokud se mezi nimi přece jen objevily mladší stromy, lesníci nebo zvěř je odstranili. Přitom ale různověké lesy jsou výrazně odolnější – například mladé smrky jsou schopny se proti kůrovci ubránit mnohem lépe než staré, obvykle přežijí kůrovcové kalamity a nedochází pak k plošnému rozpadu lesa a úplné ztrátě lesního mikroklimatu ani degradaci půdy. Les si udrží svoji vodohospodářskou funkci. Podobně si stromy různého stáří dovedou lépe poradit s delším obdobím sucha. Stejnověký les nic takového nedokáže, a tak při napadení kůrovcem nebo po několika suchých letech odchází celý les, často o rozloze desítek hektarů. Podobně pěstování nahusto má za důsledek, že stromy na svou korunu i kořeny mají málo místa, a tedy na svou výšku i méně živin a vody, než by potřebovaly k tomu, aby vyrostly v silné a odolné jedince, viz těžba dřeva v navazujícím článku. Navíc nedostatek světla brání růstu dalších rostlin, včetně symbiotických hub a půdních živočichů, kteří pomáhají stromům trávit dostupné živiny.

Je tedy třeba sázet lesy druhově pestré a udržovat je i věkově různorodé, například v sousedním Německu je již holosečná těžba až na speciální případy zákonem zakázána.

Jak les oslabuje klimatická změna?

Předně je to vyšší průměrná teplota. Lesy, které jsou dnes dospělé, byly vysázeny před 80–100 lety. Během jejich života se klimatická změna začala silně projevovat: v Česku se za posledních 60 let zvýšila průměrná roční teplota o 2 °C. Co to znamená pro naše smrkové lesy? Zatímco kolem roku 1960 byly průměrné roční teploty na území ČR okolo 7 °C, v posledních letech běžně přesahují 9 °C. Ideální teplota pro smrkové lesy je však výrazně nižší – roční průměr do 6 °C. S vyššími teplotami roste i odpar vody.

Dalším stresovým faktorem je častější a delší sucho. Klimatická změna však způsobuje sucha delší a častější. Sucho, jež ČR postihlo v letech 2015–2020, máme v čerstvé paměti a stav lesů u nás hodně ovlivnilo, bylo nejhorší za poslední dva tisíce let. Méně vláhy v půdě ale není jen důsledkem menšího množství srážek. Vyšší teploty v zimě vedou k tomu, že více prší a méně sněží a případný sníh se udrží kratší dobu. Přitom tání nahromaděného sněhu je na jaře pro doplňování vláhy v půdě zcela zásadní, a lze tedy říci, že teplé zimy způsobují sušší jara. Klimatická změna ovlivňuje i rozložení srážek v průběhu roku. Ubývá dní, kdy prší dlouho a mírně, což je typ dešťů, který půda dokáže dobře vstřebávat. Naopak přibývá silných dešťů, kdy většina vody odteče a nevsákne se. Takže i když se průměrné roční srážky z dlouhodobého pohledu významně nemění, mění se množství vody, která v půdě zůstane.

Lepší podmínky pro kůrovce: Vyšší teploty v zimě způsobují, že toto roční období přežívá více kůrovců, v létě zase teplo urychluje vývoj kůrovcových larviček a brouků, takže se v průběhu sezóny stihne vyrojit více generací. Zatímco dříve se během roku narodila 1 či 2 generace kůrovců, v posledních letech jsou ve většině níže položených míst Česka běžné 3 generace (více o kůrovcích níže).

Jinými slovy: optimální místa pro pěstování smrků se s postupující klimatickou změnou posouvají výše. Říkáme tomu posun lesních vegetačních stupňů, který je shrnut v mapě.

Je tedy důležité nejen dbát na pestrost lesů, ale i zohledňovat nastupující klimatickou změnu a posun lesních vegetačních stupňů (LVS). Vždyť lesy vysázené dnes by nám měly vydržet až za rok 2100, v této době se očekává posun LVS o 2 stupně, tedy například že smrk bude mimo své optimum na většině území ČR.

Posledním významným faktorem souvisejícím s činností člověka je okyselování půd. Nejde jen o historickou kontaminaci sírou z elektráren, ale hlavně o úbytek půdních hub a živočichů v důsledku používání chemických hnojiv nebo stále probíhající zamořování reaktivními oxidy dusíku ze spalovacích motorů.

Jak by měl les budoucnosti vypadat

Z výše popsaných problémů tedy plyne, že potřebujeme sázet druhově pestré lesy, v praxi zejména snížit podíl smrků. Při výsadbě by měla být zohledněna postupující klimatická změna a s ní spojený posun vegetačních stupňů. Předně tedy půjde o úpravy pravidel pro finanční podporu zalesňování holin po kůrovci. Zde jsou připraveny nemalé prostředky z NPO a dotací v rámci evropské lesnické strategie. Tyto programy bude nicméně nutné nastavit tak, aby zároveň motivovaly k šetrnějšímu hospodaření (spíše než k opravám asfaltových cest v lesích či plošné výsadbě, jako je tomu často dnes) a podpořily druhovou rozmanitost – získání podpory pro investice do lesního hospodaření by mělo být obecně snadnější, zároveň však podmíněné splněním minima „zásad dobré praxe“. V tomto ohledu bude důležitá i právě projednávaná vyhláška o lesním hospodaření, která mimo jiné definuje platnost LVS, a tedy i možnosti, na jaké stromy lze dotace čerpat.

Následně by mělo probíhat méně intenzivní hospodaření, kdy stromy budou těženy převážně probírkou. Zapojení stromů by mělo být volnější, tak aby se les přirozeně zmlazoval a získal tak i věkovou různorodost (v Německu se dnes mluví o „Dauerwald“, kdy dochází k selektivní těžbě jednotlivých stromů, lesníci se vracejí od harvestorů ke koňům, neboť takový přístup je šetrnější jak k lesu, tak k půdě a v dnešní době výkyvů počasí umožňuje stabilizovat výnosy i díky rozmanitosti sortimentu od jakostních pilařských a dýhárenských výřezů až po dříví palivové). Zde ale narážíme na systém a je třeba, aby postupně došlo ke změnám v jednotlivých zákonech a vyhláškách. Větší detail o potřebné změně lesního hospodaření najdete v navazujícím článku.

Nakonec je třeba zlepšit regulaci zvěře (novela mysliveckého zákona), ta je důležitou podmínkou pro obnovu lesa. Zejména spárkatá zvěř (srny, jeleni, mufloni, daňci), která je dnes v ČR značně přemnožená, způsobuje rozsáhlé škody. To je ostatně vidět i v datech z pojištění aut, kde se v posledních letech významně zvyšují počty nehod se zvěří.

Současný zákon o myslivosti nicméně neumožňuje množství zvěře potřebám lesa efektivně přizpůsobovat, a je tedy nutná jeho novelizace. I v tomto ohledu by nás jako pojišťováky měl stav českých lesů zajímat.

Co můžeme jako pojišťovny udělat

Současnou kůrovcovou kalamitu lze brát jako zdvižený prst, ale i jako příležitost zlepšit hospodaření v našich lesích a získat odolnější druhově i věkově pestřejší lesy s ohledem na budoucí klima. Většina z výše uvedených principů není žádnou převratnou novinkou. Národní lesnický program z roku 2013 (MZE, 2013) počítá s řadou progresivních prvků – nebyl však realizován v praxi. Proto je třeba, aby se i nadále zvyšoval tlak jednotlivých zainteresovaných skupin a aby byl dostatečně zohledněn mimoprodukční význam lesa.

ČAP začala intenzivnější jednání se státem v oblasti sdílení dat o škodách z bleskových povodní. Cílem této snahy je lépe identifikovat rizikové oblasti a zároveň lépe ocenit mimoprodukční především vodohospodářskou funkci lesa i zemědělské půdy.

Nově sbírané informace mohou sloužit k prosazování lepší druhové skladby lesa s ohledem na budoucí klima nebo nepasečného hospodaření zajišťujícího věkovou pestrost. Jak je vysvětleno výše, obojí vede k odolnějšímu lesu a tím i lepší zádrži vody a prevenci povodní.

Podobně je nutné klást důraz na lepší regulaci stavů zvěře, které by se mělo nejprve odrazit ve statistikách střetů aut s lesní zvěří, ale dlouhodobě i v lepším stavu lesů.

Seznam zdrojů:
Hlásny, T., Krokene, P., Liebhold, A. et al. Život s kůrovcem: Dopady, výhledy a řešení. 2019.
Hlásny, T., Zimová, S., Merganičová, K., Štěpánek, P., Modlinger, R., Turčáni, M. Devastating outbreak of bark beetles in the Czech Republic: Drivers, impacts, and management implications. 2021.
Kopecká, V., Buček, A. Modelování možných důsledků globálních klimatických změn. 1999.
Mikita, T., Čermák, P., Trnka, M., Jurečka, F. Modelování podmínek pro pěstování smrku, buku a dubu. 2016.
Moldan, B. Rizika změn klimatu a strategie jejich snížení. Národní klimatický program ČR. 1993.
MZE. Národní lesnický program. 2013.
Rotter, P. Proč lesy ztrácí imunitu a co s tím dělat? 2020.
Rotter, P. et al. Lesníkův průvodce neklidnými časy. 2021.

Štítky:

Další články autora

Buďte vždy v obraze Buďte vždy v obraze

Buďte vždy
v obraze

Přihlaste se k odběru našeho časopisu a dostávejte novinky ze světa pojišťovnictví z první ruky. Z odběru je možné kdykoliv se odhlásit.

Zadejte validní email!
Je nutné odsouhlasit podmínky!
Tento email již má přihlášen odběr!