Globální pojišťovnictví v době vysoké inflace

Fenomén inflace

Inflace je růst cen neboli zmenšování kupní síly peněz. To znamená, že za peněžní jednotku si můžeme koupit méně zboží a služeb. Někteří teoretikové ovšem tvrdí, že nemusí být množství zboží a služeb, které lze koupit za náš disponibilní důchod, menší, jelikož vycházejí z toho, že inflace zvedá také mzdy apod. Je zde ovšem problém časový. Z krátkodobého hlediska jde nesporně o pokles reálných mezd. Relativně málo se reflektuje problém dopadu inflace na úspory. Ten v žádném případě nevyrovnávají zvýšené úrokové sazby. 

Inflaci lze analyzovat ze dvou pohledů. Jednak se na ni lze dívat jako na růst cenové hladiny, jednak jako  na pokles kupní síly peněžní jednotky. Výsledek je v obou případech stejný. Teoretickým problémem je, jak správně inflaci měřit. Pokud je inflace měřena indexem spotřebitelských cen, tak jde o to, které položky zařadit do spotřebního koše a jakou jim dát váhu. Kromě toho se inflace měří dalšími cenovými indexy, jako je deflátor hrubého domácího produktu (HDP) a index cen výrobců. Sleduje se však i index cen stavebních prací atd.

V ekonomii se obvykle rozlišují dva druhy inflace, a to poptávková a nákladová. Podle Holmana se liší podle inflačního impulzu, který je vyvolal. V případě poptávkového inflačního impulzu může jít o zvýšení  spotřeby, investic, státních výdajů nebo i čistého exportu. Holman ale zároveň zdůrazňuje, že samotný inflační impulz k inflaci nestačí, neboť podmínkou je růst peněžní zásoby.¹ Impulzem nákladové inflace je zvýšení nákladů. Může jít o nárůst mezd nebo cen komodit, jako je ropa, zemní plyn, kovy, obilniny atd.

Inflace se ovšem podle Holmana rozběhne až tehdy, když se centrální banka rozhodne jej akomodovat  zvýšením peněžní zásoby.²

Z toho plyne, že úloha centrální banky je klíčová, a to nejen při snižování míry inflace na základě růstu úrokových sazeb tak, aby se inflace vrátila k jí stanovenému cíli (obvykle 2 %).

Inflace se stala hlavním makroekonomickým problémem v roce 2021 a pak zesílila v roce 2022. Na tomto místě je účelné zmínit její tři klíčové příčiny, jak je vyhodnotil Swiss Re Institute (SRI):

1) historicky vysoká fiskální podpora, kterou mnohé vlády poskytly svému národnímu hospodářství v době pandemie. Jednalo se například o udržení příjmů osob, které byly zasaženy útlumem ekonomických aktivit,

2) silný nesoulad mezi nabídkou a poptávkou, jelikož nabídka byla narušena například restrikcemi v oblasti mobility,

3) prudký nárůst cen energií a některých základních komodit, prudce zesílený válkou na Ukrajině.³

Je zřejmé, že fiskální podporu a převis poptávky nad nabídkou lze začlenit pod poptávkovou inflaci, kdežto růst cen energií a komodit pod nákladovou inflaci. Určení příčin a typu inflace je důležité pro zvolení adekvátní politické reakce. Výše uvedené příčiny inflace se týkají období let 2020–2022. Inflační tlaky v roce 2023 však vycházejí podle řady expertů především z bydlení a služeb a jsou značně podmíněny silou pracovního trhu. To je změna oproti minulému roku, kdy inflaci ovlivňovaly poruchy v dodavatelských řetězcích a účinky války na Ukrajině na ceny komodit (energie a potraviny).

Tento výklad potvrzuje i přístup švýcarské banky UBS, která je lídrem tamního bankovního trhu. Ta tvrdí, že vyspělé země zažily od začátku pandemie následující 3 vlny inflace:

• dočasnou inflaci týkající se zboží dlouhodobé spotřeby (vyvolanou fiskálně),

• komoditní inflaci,

• inflaci taženou zisky, resp. vysokým ziskovým rozpětím (maržemi).

Novým prvkem v tomto přehledu oproti např. výkladu SRI z července 2022 je inflace tažená zisky. Ta není  způsobena nerovnováhou mezi nabídkou a poptávkou. Vzniká podle USB tehdy, když podniky přesvědčí klienty, že zvýšení cen je férové (např. s ohledem na vysoké ceny energií), a přitom maskují expanzi ziskového rozpětí. UBS vychází z toho, že zvýšení úrokových sazeb k redukci poptávky by eventuálně ztlumilo inflaci taženou zisky, ale považuje to za příliš tvrdý a neúčelný destruktivní politický přístup. 

Optimální by bylo přesvědčit klienty, aby pasivně neakceptovali zvýšení cen, neboť je to rychlejší a méně destruktivní postup.⁴

I když se doporučuje, aby se do takového procesu zapojila sociální média, je otázkou, zda je to schůdné ekonomické řešení. Nelze účinněji využívat kompetence státu v oblasti cenové kontroly a zvláště kontroly marží?

Jistě lze polemizovat ohledně řešení tohoto typu inflace, ale analytické zacílení UBS se jeví jako správné. Mimo jiné to potvrzuje Mezinárodní měnový fond (MMF) a vůči Evropě zcela natvrdo: „Zvýšené korporátní zisky odpovídaly téměř polovinou za nárůst inflace v Evropě v posledních dvou letech, neboť podniky zvýšily ceny více, než činilo zvýšení nákladů importované energie. Nyní pracovníci tlačí na vzestup mezd, aby získali kompenzaci za ztracenou kupní sílu. Aby byl inflační cíl Evropské centrální banky ve výši 2 % dosažen v roce 2025, podniky by měly akceptovat menší podíl zisku (resp. menší ziskovou marži).“⁵

Z dosavadního výkladu plyne, že inflace přetrvává více než dva roky, ale že její příčiny se mění a že lze dokonce hovořit o vývoji inflace ve fázích. Precizní identifikace příčin pak umožňuje je teoreticky zařadit v zásadě pod poptávkovou či nákladovou inflaci. Jelikož příčiny inflace mají jistou setrvačnost, dochází i k prolínání obou druhů inflace.

Zpřísnění měnové politiky – zvýšení úrokových sazeb – se již projevilo a míra inflace se v roce 2023 oproti roku 2022 snižuje a předpokládá se další dezinflace, tj. snižování míry inflace. Ale neexistují určité faktory, které budou v příštích letech působit ve směru udržování vyšší míry inflace? Je to zadání pro ekonomickou teorii a výzkum a je možno uvést, že již lze určité takové hrozby v literatuře nalézt. Například podle SRI by inflace měla zůstat strukturálně vyšší i pro zbytek této dekády, a to z těchto důvodů:

a) Dekarbonizace zůstane v krátkodobém i střednědobém období čistým inflačním faktorem. Přechod na obnovitelné zdroje energie je v prvotních stadiích nákladný a bude pravděpodobně převládat s rostoucím povědomím o globálním oteplování a obavami spojenými s energetickou bezpečností.

b) Restrukturalizace dodavatelských řetězců vyvolala deglobalizační dynamiku a zvýšené geopolitické napětí vede země k tomu, aby dávaly přednost problematice bezpečnosti a kontroly před náklady.

c) Politici mohou projevit větší toleranci vůči inflaci. Centrální banky by mohly revidovat stávající cíle, jelikož kompromisy ohledně zaměstnanosti a růstu se mohou ukázat jako příliš nákladné. Tolerování vyšších (ale ještě zvládnutelných) úrovní inflace by mohlo umožnit robustnější ekonomickou obnovu.⁶

Tento výčet důvodů není v žádném případě uzavřený. Je nutno vzít v úvahu taktéž předpokládaný demografický vývoj. Stárnutí populace bude vyžadovat větší státní výdaje na zdravotní péči i dlouhodobou péči. To se může projevit i v soukromém pojištění. V USA se vychází z toho, že náklady na zdravotní péči porostou. Soukromé pojišťovny budou muset platit vyšší pojistné plnění, což povede nezbytně ke zvýšení pojistného. Proinflační charakter by mohly mít také přírodní katastrofy, resp. jejich větší počet v příštích letech. I v tomto případě je dopad na pojistné z titulu růstu škodních nákladů zřejmý.⁷

Makroekonomické prostředí s důrazem na inflaci

Toto subtéma lze uvést tezí, že globální ekonomika se ukázala během současného cyklického poklesu jako odolnější, než se očekávalo. Pouze eurozóna mírně překročila hranici recese.

SRI předpokládá, že globální hrubý domácí produkt (HDP) se v roce 2023 zvýší reálně o 2,3 % a stejným tempem poroste i v roce 2024. V této prognóze se ale nepočítá s některými významnými riziky, jejichž materializace by mohla vést k nižší úrovni růstu.

O jaká rizika se jedná?

1) Bankovní sektor v USA čelí problémům následkem rychlého procesu zpřísňování měnové politiky.

2) Snižování míry inflace bylo pozvolnější, než se očekávalo, což naznačuje, že vysoké úrokové sazby mohou přetrvávat delší dobu.

3) Obnova čínské ekonomiky bude mít tentokrát menší vliv na světové hospodářství, jelikož její růst bude tažen především domácí poptávkou a bude více založen na službách než na výrobě.

Základní ekonomická prognóza pro hlavní trhy

I když prognóza dalšího vývoje je zatížena výše uvedenými, ale i dalšími riziky, všeobecně je shoda na tom, že ekonomika USA se bude vyvíjet lépe než ekonomika EU. V Číně bude ekonomický růst výrazně vyšší než v USA a eurozóně a inflace by měla být držena na uzdě. Pokud jde o samotnou eurozónu, je účelné si povšimnout toho, že SRI se dívá na další růst HDP většinou pesimističtěji, než je konsenzus trhu.

Přes skutečnost, že SRI bere v úvahu konsenzus trhu, je nutno upozornit, že MMF se aktuálně (údaje z 25. července 2023) dívá na budoucí vývoj skutečně s větším optimismem. Počítá s růstem globálního HDP o 3 %, a to v roce 2023 i v roce 2024. Tyto údaje se jeví ale jako slabší v historickém porovnání, neboť průměrný reálný růst globálního HDP v období let 2000–2019 činil 3,8 %. Co se týče inflace, MMF odhaduje globální inflaci v roce 2023 ve výši 6,8 % a v roce 2024 ve výši 5,2 %. Porovnáme-li tuto prognózu s výše uvedenou tabulkou, tak je zřejmé, že vývoj inflace na hlavních trzích by mohl být ve sledovaných letech pod globální průměrnou úrovní odhadovanou MMF.⁸

Dynamiku rozvoje světového hospodářství budou nadále podporovat nově se rozvíjející země (emerging countries). Jejich HDP by se měl v roce 2023 reálně zvýšit o 3,8 %. To vyniká ve srovnání s prognózou pro vyspělé země ve výši 1,1 % v roce 2023. Ovšem bez Číny (tj. Čínské lidové republiky) je jejich reálný růst odhadován v roce 2023 na 2,6 % a v roce 2024 na 3,5 %. 

Od inflačního skoku se pozornost tvůrců politik zaměřila na snížení míry inflace až k cíli stanovenému centrálními bankami. V tomto směru je podstatné, aby tato politika byla postupná a bylo možné se vyhnout recesi. Svoji roli hraje například ve většině vyspělých zemí vysoký státní dluh, takže fiskální prostor pro podporu ekonomického růstu je nyní menší. 

Je třeba se ještě vrátit k otázce, proč je inflační výhled pro eurozónu horší než výhled pro USA. Jistě je to dáno více faktory, ale jedna věc je nepopiratelná. Rizika spojená s cenami energií v důsledku války na Ukrajině jsou nadále reálná a tyto ceny by se mohly znovu o něco zvýšit v zimě 2023/2024. USA se mohou ve větší míře než země eurozóny opírat o vlastní energetické zdroje.

Pro globální ekonomický růst budou důležité ještě následující dva aspekty:

• Existuje určité nebezpečí spočívající v tom, že tvůrci politik přeženou opatrnost a budou podporovat měnové restrikce po delší dobu, než se dříve očekávalo.

• Jeví se dosti pravděpodobné, že akumulovaný 18měsíční růst úrokových sazeb, zhoršování úvěrových podmínek a další dopady na bilance podniků budou v příštích čtvrtletích tlumit růst. 

Diferencovaný vývoj míry inflace

Globální prognóza ekonomického vývoje v letech 2023 a 2024 zohledňuje pochopitelně výsledky dosažené v předchozím období. Kromě toho je třeba si uvědomit, že globální výsledky jsou kalkulovány na základě výsledků jednotlivých národních ekonomik a že ekonomická situace jednotlivých zemí světa se liší. Tento aspekt nelze v analytické činnosti pominout. Například v době první globální finanční a ekonomické krize nenastal pokles HDP ve všech členských státech EU, a dokonce 9 členských států nemuselo přijímat žádná opatření ve svých finančních systémech.⁹ Zmíněná diferenciace se týká všech základních ekonomických ukazatelů, ale v tomto článku bude demonstrována na nyní stěžejním globálním problému, kterým je inflace.

Vývoj inflace ve vybraných zemích světa v %

Do výše uvedené tabulky byly zahrnuty vybrané země, u nichž míra inflace v roce 2022 činila 10 a více procent, a země, kde byla vykázána ve stejném roce inflace pod 6 %. Tabulka jasně ukazuje na obrovské rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, přičemž příčiny inflace v dané zemi nelze spojovat jenom s růstem cen energií a komodit. Pokud byla například ve Švýcarsku vykázána v roce 2022 míra inflace ve výši 2,8 %, tak je zřejmé, že se prosadila obezřetná ekonomická politika a pravděpodobně byly docíleny relativně „únosné“ importní ceny. Roli jistě sehrála i struktura tamní ekonomiky. Na druhé straně lze v případě Turecka určitě připustit vliv růstu cen energií a komodit, ale kořeny inflace jsou hlubší a spočívají v naprostém selhání měnové (ekonomické) politiky tamní vlády. 

Výhled vývoje pojišťovnictví

Ucelený pohled na další vývoj světového pojišťovnictví nastínil SRI.¹⁰ Ten připouští, že zpomalení ekonomického růstu i silná inflace znamenají výzvu pro pojistitele, ale předpokládá, že pojišťovací sektor bude v příštích dvou letech odolný. Vzhledem k trvajícím inflačním tlakům budou pokračovat tvrdé tržní podmínky v neživotním pojištění, jelikož pojistitelé vyrovnávají zvýšené škodní náklady vyššími sazbami. Nižší pojistná plnění, jakmile dojde k poklesu míry inflace, a vyšší výnosy z investic citlivých na úrokové sazby by mohly podpořit ziskovost. Likvidita i kapitálová pozice pojistitelů jsou v pořádku a měly by jim umožnit, aby odolali a nebyli otřeseni jakoukoli nestabilitou, jež může ještě nastat. Oproti jiným finančním sektorům jsou pojistitelé podle SRI absorbéry, nikoli násobiteli či rozšiřovateli tržních potíží. 

SRI odhaduje, že globální pojistné (životního a neživotního pojištění) vzroste v roce 2023 reálně o 1,1 % a v roce 2024 o 1,7 % (obojí pod průměrem za posledních deset let ve výši 2,6 %), a to po poklesu o 1,1 % v roce 2022. S ohledem na vířivý růst se odhaduje, že globální pojistné bude v roce 2023 činit 7,1 bilionu USD, což je historicky rekordní výše. V neživotním pojištění by se mělo globální pojistné v roce 2023 zvýšit reálně o 1,4 %, a to po přírůstku o 0,5 % v roce 2022. Toto zlepšení nastane ponejvíce z důvodu zpevňování sazeb v individuálním pojištění i z důvodu pokračující cenové síly v podnikatelských pojištěních. Trh pojištění motorových vozidel by se měl po třech letech poklesu či stagnace vrátit k růstu, který bude také založen na zvyšování pojistných sazeb. Pokles pojistného soukromého zdravotního pojištění z důvodu ukončení podpůrných pandemických politik v USA bude pravděpodobně vyrovnán určitým nárůstem pojistného u jiných typů pojištění.

Ziskovost neživotního byznysu by se měla zlepšit díky větším výnosům z investic a zpomalení inflace, která by měla otupit závažnost nákladů na pojistná plnění. Odhaduje se, že ukazatel ROE v neživotním pojištění vzroste v roce 2023 na 7,8 %, a to z 3,4 % v roce 2022. V roce 2024 by se jeho výše mohla dostat na 9,3 %. Náklady na kapitál se zvyšují zároveň se silnějším výnosem z investování, ale SRI předpokládá, že mezera v ziskovosti se zúží. Přiměřenost rezerv se objevila jako klíčový činitel, jelikož dlouhotrvající období příznivého vývoje mizí z důvodu současných i nedávných šoků z titulu vysoké inflace a pandemie covidu-19. Přes disponování velkými rezervami tempo rozpouštění rezerv v sektoru zpomalilo a existují mnohé nejistoty, jako je opožděné vyřizování pojistných událostí, což může být velký problém v obdobích, kdy vysoká ekonomická a sociální inflace tlačí náklady na pojistná plnění nahoru, obzvláště v USA. Dále lze zmínit, že posun inflace od zboží ke službám by mohl mít dopad na odpovědnostní rizika. 

V životním pojištění SRI očekává v roce 2023 reálný růst globálního pojistného o 0,7 %. Oproti roku 2022 to představuje zlepšení, neboť tehdy trh poklesl reálně o 3,1 %, protože vysoká inflace umenšila úspory klientů a nominální růst pojistného. SRI odhaduje, že globální pojistné životního pojištění v roce 2024 vzroste reálně o 1,5 %, což by bylo nad desetiletým průměrem ve výši 1,3 %. Zahájení vzestupu úrokových sazeb v roce 2022 nesporně podpořilo zisky v pojišťovacím sektoru. V roce 2023 rostoucí mzdy a úrokové sazby ve vyspělých zemích vytvářejí pozitivní předpoklady pro příznivý růst a ziskovost. Prostředí vyšších úrokových sazeb vytváří lepší podmínky pro anuitní byznys a pro ujednání o přenosu penzijního rizika.

Vývoj globálního pojistného v roce 2022

Výhled vývoje globálního pojišťovnictví v letech 2023 a 2024 je založen na klíčovém předpokladu, že tento obor zůstane odolný. Rok 2022 by bylo možno vyhodnotit tak, že pojišťovnictví bylo ekonomickým vývojem, tj. poklesem tempa růstu a vysokou inflací, dotčeno, ale nikoli otřeseno. 

Globální pojistné v roce 2022

Z této tabulky lze vyvodit například tyto závěry:

• Globální pojistné se v roce 2022 reálně snížilo o 1,1 %.

• Reálný přírůstek pojistného byl v roce 2022 docílen pouze v regionu USA a Kanada (+0,6 %) a v Číně (+2,6 %).

• V ostatních sledovaných regionech došlo k poklesu reálného pojistného.

• Největší propad reálného pojistného v roce 2022 byl zaznamenán v EU (–6,8 %).

• EU se v roce 2022 podílela na globálním pojistném 16,7 %. Pokles jejího postavení ve světovém pojišťovnictví je poměrně významný, neboť v roce 2018 činil její podíl na globálním pojistném dle SRI 28,8 %.

• Nad rámec výše uvedeného přehledu lze dodat, že globální hrubý domácí produkt (HDP) se podle odhadu SRI zvýšil v roce 2022 reálně o 3 %. To znamená, že globální pojistný trh neudržel v roce 2022 stejné tempo růstu jako globální HDP. Pozici jednotlivých zemí v žebříčku 10 největších pojistných trhů světa dokumentuje níže uvedená tabulka.

TOP 10 pojistných trhů ve světě v roce 2022

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že:

• USA jsou dlouhodobě největším pojistným trhem ve světě, a to se značným odstupem. Je to dáno ekonomickou vyspělostí této země, ale rovněž tím, že v pojišťovnictví USA hraje významnou roli soukromé zdravotní pojištění. Například skupina UnitedHealth provozující toto pojištění zůstává trvale světovou jedničkou, a to se značným odstupem od dalších soukromých pojišťoven. V roce 2022 vyprodukovala pojistné ve výši 257,2 mld. USD (tj. téměř na úrovni Francie),

 • Čína soustavně upevňuje pozici světové dvojky. V roce 2022 vzrostlo v Číně pojistné reálně o 2,6 %,

• z evropských zemí má nejlepší postavení na globálním pojistném trhu Spojené království. V roce 2022 skončilo na třetím místě. Ovšem pojistné se reálně snížilo o 0,9 %,

• ve všech evropských zemích, jež figurují v globálním žebříčku TOP 10, došlo v roce 2022 k reálnému poklesu pojistného, a to nejvíce v Itálii (–13,4 %) a v Německu (–6,8 %),

• nejvyšší růst pojistného byl vykázán v Indii (+7,7 %), která uzavírá pořadí prvních 10 největších pojistných trhů ve světě.

Nad rámec výše uvedených údajů lze dodat, že Česká republika figuruje v TOP 88 v roce 2022 na 44. místě s pojistným ve výši 8 541 mil. USD.

Vliv inflace na pojištění a možné reakce pojistitelů

Pojistitelé pokládají inflaci vesměs za klíčový problém, protože má dopad například na výnosy z investic, oceňování aktiv a budoucí závazky z pojištění.

Bezprostřední dopad inflace na zisky pojistitelů provozujících neživotní pojištění (majetkové, odpovědnostní a soukromé zdravotní pojištění) je negativní, hlavně z důvodu rostoucích nákladů na pojistná plnění, potřeby doplnit technické rezervy, a to zejména v období stagflace a redukované poptávky. Účinky na zisky pojistitelů provozujících životní pojištění jsou neutrálnější. Většina pojistných produktů životního pojištění (např. rizikové životní pojištění, kapitálové životní pojištění či doživotní penze) nabízí pojistné plnění, které je nominálně fixováno. Inflace tenduje k erozi hodnoty životního pojištění s fixními výplatami pojistného plnění, má negativní vliv na novou produkci a vede často ke zvýšení storen, resp. stornokvóty. Nižší úroveň akciových trhů, zvyšující se úrokové sazby a rozšiřující se kreditní rozpětí mají negativní vliv na rozvahu pojistitelů prostřednictvím ztrát vyplývajících z tržního ocenění.

Ovšem na druhé straně vyšší úrokové sazby mají nesporně pozitivní efekt na čistou současnou hodnotu budoucích závazků.

Je nutné počítat rovněž s tím, že inflace povede zákonitě k následnému vzestupu mezd pracovníků v pojišťovnictví a ke zdražení práce všech osob, s nimiž pojistitelé spolupracují.

Z výše uvedeného plyne, že inflace se projevuje ve všech pojistných odvětvích a typech pojištění, ale s různou intenzitou. V pojištění motorových vozidel se promítá růst cen náhradních dílů, mzdových nákladů v opravnách a působí i inovace v oblasti opravárenských zařízení. Pojistitelé musejí reagovat obvykle úpravou pojistného. V majetkovém pojištění, například pojištění obytných budov, je podobná situace. Ceny stavebních materiálů vzrostly markantně, nemluvě o poruchách v dodavatelských řetězcích a nedostatku některých materiálů, což má přímý vliv na ceny. Jistě je mezi experty všeobecná shoda v tom, že opravdu vysoké ceny energií mají plošný dopad do všech sektorů ekonomiky a ovlivňují též pojištění pro případ přerušení provozu. 

Pokud jde o klienty, ti mají většinou problém pochopit důvod či důvody zvýšení pojistného. Přitom v rámci neživotního pojištění pojistitelé chrání spotřebitele před podpojištěním a využívají k tomu příslušné cenové indexy.

Otázkou je, zda a jak mohou pojistitelé inflaci využít i jako příležitost. V tomto směru jsou v příslušné výzkumné zprávě ženevské asociace obsažena tato doporučení:

• Podobně jako v případě pandemie by pojistitelé mohli využít šok z inflace k prezentaci své hodnoty a odolnosti v časech nejistoty. Pojistitelé pomáhají klientům zůstat odolnými, neboť v době finanční zátěže a volatility se hodnota ochrany stává zjevnější.

• Současně pojistitelé musejí reagovat na problémy v ziskovosti a solventnosti, jež inflace vyvolává. Do celého spektra možných opatření patří úprava pojistného produktu, úprava pojistného a účinnější řízení nákladů.

• Pojistitelé musejí být též schopni zvládnout inflační riziko v zájmu klientů. Musejí vyhodnocovat očekávání klientů a reagovat například změnou konstrukce pojistného produktu.

• Tvůrci politik a regulátoři by měli upravit solventnostní režimy, jež byly vytvořeny v době nízkých úrokových sazeb, s ohledem na novou makroekonomickou realitu. Dá se totiž předpokládat, že po normalizaci úrovně úrokových sazeb vzroste apetyt klientů po ochraně ve formě finančních garancí.¹¹

Tato doporučení jsou sice obecná, ale naznačují směr reakce pojistitelů. Ti v žádném případě nechtějí, aby se snížil jejich pojistný kmen. Proto je zvýšení pojistného vždy pečlivě zvažováno. Přitom je nutno reflektovat specifika jednotlivých typů pojištění a hledat případná jiná řešení. Mezi ně může patřit například zavedení nebo rozšíření spoluúčasti. Lze upravit též předmět pojištění a vypustit ze smlouvy některé pojistné nebezpečí nebo snížit výši pojistného plnění…

Resumé

The inflation has been a great problem for the world economy, individual national economies and for all sectors of economy including insurance industry in almost 3 last years. This article starts with some theoretical aspects of inflation concerning e. g. types and reasons of inflation. Then the analysis of the actual inflation follows with the emphasis on the profit-led inflation. Further the author of the article pays the attention to macroeconomic conditions of the development of the global insurance industry. He presents the relevant 2022 data and also sets outlook for 2023 and 2024 as far as especially the GDP, inflation and premiums are concerned. The author demonstrates that the inflation has a different impact on individual states within the world economy and shows some changes in the position of selected insurance markets in global insurance sector. At the conclusion impacts of inflation on insurance are shortly reviewed and naturally recommendations regarding a proper reaction of insurers on the inflation are mentioned too. 

Klíčová slova

inflace, příčiny inflace, typy inflace, makroekonomické prostředí, pojištění, globální pojišťovnictví, reakce na inflaci

Keywords

inflation, causes of inflation, types of inflation, macroeconomic environment, insurance, global insurance industry, reactions on inflation