Nová a významně se měnící rizika a možné dopady na pojistitele a zajistitele

Pojetí rizika a „emerging risks“

Úvodem je vhodné stručně zmínit alespoň základní teoretické přístupy k riziku a k „emerging risks“. V ekonomii obecně je rizikem nejistota, která se dá měřit počtem pravděpodobnosti. V pojišťovací praxi se pojem riziko chápal (a možná stále chápe) jako:

• předmět ohrožovaný nahodilým nebezpečím (budova, vozidlo, strojní zařízení atd.),
• událost způsobující škodu, tedy zdroj rizika (požár, havárie, úraz atd.) – nejčastější způsob chápání pojmu riziko,
• pravděpodobnost vzniku náhodné události.¹

Při práci například s anglickým textem se lze často setkat s tím, že rizikem se skutečně myslí též budova, která je pojištěna nebo má být pojištěna. Toto široké pojetí by mohlo být matoucí, proto se hledalo právní ukotvení daného pojmu.

Posun v chápání rizika přinesl zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, jehož klíčové části byly sice zrušeny, ale mnohá jeho ustanovení byla převzata do zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Reagovalo se v zásadě na problémy s uplatňováním pojmu riziko v praxi. Pojem pojistné nebezpečí byl vymezen jako možná příčina vzniku pojistné události. To znamená, že za pojistná nebezpečí jsou označovány např. požár, vichřice, vloupání, úraz či nemoc. Pojistným rizikem je pak pravděpodobnost vzniku pojistné události vyvolané pojistným nebezpečím. Nicméně někteří právní experti jsou názoru, že ani zákon o pojistné smlouvě, ani nový občanský zákoník nepracují s těmito pojmy pregnantně a že jsou tyto pojmy zaměňovány. ²

Některá konkrétní rizika týkající se pojišťovny a mající vazbu na solventnost jsou definována v zákoně č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, a to konkrétně v § 3 odst. 7. U řady z nich se klade důraz na riziko ztráty nebo změny ve finanční situaci. Je třeba brát v úvahu, že daná rizika jsou vymezena pro účely zmíněného zákona, tedy mají vztah k solventnostnímu režimu. I když nelze vyloučit jisté výkladové problémy, tak současná situace z hlediska právního uchopení rizika je určitě jasnější než před rokem 2005.

Pokud jde o „emerging risks“, je nutno uvést, že v zahraniční odborné literatuře není tento pojem jednoznačně definován. Vždy je třeba sledovat, jak je v konkrétní studii nebo monografii vymezen a používán. Například Swiss Re Institute (SRI) jimi rozumí nová (tj. nově vznikající) a významně se měnící rizika. Tato rizika je obtížné kvantifikovat, přičemž by mohla mít závažný dopad na společnost a průmysl. Jedna z top globálních zajišťoven – Hannover Re – je specifikuje jako nová nebo budoucí rizika, jejichž nebezpečnostní potenciál nelze spolehlivě určit (není znám) a jejichž implikace je obtížné ocenit. Možná někoho překvapí, že do této definice jsou zahrnuta i budoucí rizika. Jisté vysvětlení vyplývá z článku německé novinářky Hiltrudy Bontrup, která se zamýšlí nad nejistotami v současném světě. Vysvětluje, že utlumení či zastavení výroby v důsledku pandemie, omezení základních lidských práv a globální recese jsou v podstatě nic ve srovnání s tím, co by mohlo přijít v příštích dekádách. Odborníci na katastrofy malují hrůzné scénáře: teroristické útoky, kybernetické útoky, výpadky elektrického proudu trvající po několik dní, rabování, rozsáhlé demonstrace zoufalců v ulicích. K tomu je nutné doplnit budoucí možné dopady na přírodu atd.

Americký rizikový analytik Nassim Nicholas Taleb označuje takové rozhodující události, které lidstvo zcela překvapí a běh světa změní, jako „černé labutě“.³ Teroristický útok na Světové obchodní centrum dne 11. 9. 2001 zničil ve světě pocit jistoty, finanční krize 2007–2008 otřásla globálním finančním systémem apod. Koronavirová krize je ovšem podle Taleba „bílou labutí“. Ty mají definičně stejný globální potenciál rozvratu jako „černé labutě“, ale liší se od nich tím, že jsou předvídatelné. Je účelné dodat, že Banka pro mezinárodní platby začala počátkem roku 2020 používat pojem „zelená labuť“. Jde totiž o to, že změna klimatu a její důsledky, pokud by působily společně, by mohly vyvolat takovou ničící sílu, jakou doposud nikdo nespatřil. 

Světové ekonomické fórum (World Economic Forum – WEF) používá pojem „nová rizika“ a pokládá je za globální rizika, přičemž rozlišuje technologická, krystalizující a zvýšená rizika. Je logické, že technologická rizika jsou výsledkem technologických změn a inovací. Krystalizující rizika jsou v podstatě nová rizika, jež působí mimo hranice běžného poznání. Zvýšená rizika jsou známá rizika, jež je obtížné měřit, a to z důvodu jejich globální dimenze.⁴ Tento přehled definic určitě přibližuje chápání podstaty nových rizik. Na základě výše uvedeného výkladu se lze spíše přiklonit k tomu, že jde o nová i významně se měnící rizika.⁵

Nových rizik je široká škála a stěží je lze vtěsnat do jedné definice. Přesto je účelné zvláště kvůli nezbytným politickým a ekonomickým preventivním opatřením tato rizika rozčlenit do kategorií. Například WEF používá tuto klasifikaci: ekonomická rizika, environmentální rizika, geopolitická rizika, společenská rizika a technologická rizika.⁶

Globální rizika z hlediska závažnosti

Výzkumné instituce věnují pozornost jak novým a významně se měnícím globálním rizikům (dále jen „nová rizika“), tak globálním rizikům, jež jsou relativně známa. Například WEF sestavuje každoročně žebříček globálních rizik dle jejich závažnosti, který je prezentován z krátkodobého a dlouhodobého hlediska v níže uvedené tabulce.

V souvislosti s touto tabulkou je účelné nejdříve upozornit, že uvedené pořadí má vysokou vypovídací schopnost. Pro sestavení této krajiny rizik byly využity názory na vnímání rizik od 1200 expertů z akademického prostředí, byznysu, vlád, mezinárodní komunity a občanské společnosti. Z tabulky vyplývají jasné rozdíly v závažnosti rizik z krátkodobého a dlouhodobého pohledu. Vývoj globálních rizik v příštích 2 letech je nesporně ovlivněn stávající ekonomickou situací, tj. inflací a poklesem reálných mezd. Přírodní katastrofy a extrémní klimatické události jsou stále aktuální a je nutno s nimi počítat v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Zdaleka není vyloučena geoekonomická konfrontace. Z dlouhodobého pohledu se dostává do čela žebříčku klimatická změna, resp. neúspěch při jejím zmírňování, a selhání při adaptaci. Z žebříčku WEF je naprosto zřejmé, že většina výše uvedených rizik se přímo týká pojišťovnictví (např. krize životních nákladů, přírodní katastrofy, geoekonomická konfrontace atd.). 

Nová rizika a pojišťovnictví – souhrnný pohled

V pojišťovnictví sledují a analyzují vývoj globálních rizik výzkumné instituce, jako je například SRI nebo Ženevská asociace (Geneva Association), ale také zajišťovny, jež mají skutečně globální dosah, a významné mezinárodně aktivní pojišťovací skupiny. Například SRI zveřejnil dne 14. června 2023 již 11. zprávu nazývanou SONAR, která odhaluje významně se měnící a nově vznikající rizika (tedy „nová rizika“) vyplývající z dynamických, geopolitických a sociálních změn v dnešním světě. Je v ní zkoumáno 18 nových rizik a trendů při rozčlenění do těchto oblastí:

• demografické a sociální prostředí,
• politické a ekonomické prostředí,
• technologické a přírodní prostředí,
• konkurenční a podnikatelské prostředí.⁷

Jedním z takových rizik je „otevírání“ Arktidy. Jelikož se Arktický oceán a přilehlé území oteplují dvakrát až třikrát rychleji než zbytek zeměkoule, tak led taje a začínají se otevírat nové zkrácené lodní trasy. Nicméně tato oblast je ožehavým místem z hlediska potenciálního geopolitického napětí, což vyvolává obavy ohledně toho, jak zde budou řízeny či kontrolovány ekonomické aktivity a související rizika.

Patrick Raaflaub, hlavní manažer rizik skupiny Swiss Re, je názoru, že větší ekonomické zájmy, klimatická změna a geopolitické napětí činí z Arktidy semeniště pro nově vznikající rizika a kumulaci potenciálních rizik. Celkově je cílem zprávy SONAR zapojit proaktivně klienty pojistitelů a zajistitelů i zainteresované osoby do diskuze o nově vznikajících rizicích. Podle Raaflauba je třeba být připraven, a proto je nutno nalézt nejlepší cesty k jejich prevenci a zmírňování. 

Potenciálně významným rizikem, i když více futuristickým, je dle zprávy SONAR technologie pro řízení slunečního záření, jež by mohla být použita pro ochlazování Země. I když to neřeší klíčovou příčinu globálního oteplování, zejména emise skleníkových plynů, tak by to mohlo pomoci ke snížení globální teploty. Ovšem takové technické postupy, jako je injektování vysoce reflexivních částic do atmosféry s cílem odrazit sluneční světlo zpátky do prostoru, by mohly otevřít, resp. vyvolat, celou řadu nových environmentálních rizik a vytvořit potenciál pro mezinárodní konflikty. Pokud by byl daný záměr realizován a pak náhle ukončen, tak by důsledkem takového řízení slunečního záření mohlo být rychlé zvýšení teploty, jež by přineslo související klimatické efekty. Mohlo by to vést k nárůstu nebo geografickému posunu, pokud jde o extrémní klimatické události, jako jsou sucho nebo hurikány. Otázkou by bylo, jak kompenzovat utrpěné negativní dopady.

Jiné nově vznikající riziko v technologické oblasti by mohlo pocházet ze složitých systémů strojového vzdělávání a umělé inteligence. Tyto dvě oblasti s vysokým dopadem táhnou novou vlnu technologického pokroku. Jelikož používání umělé inteligence se zvyšuje, tak to samé nastává v oblasti možných rizik s ní spojených. Profesionální hackeři mohou nejen pozměnit modely tak, že budou dělat chyby nebo nechají unikat informace, ale mohou také narušit výkon modelu prostřednictvím zkomolených školicích (tréninkových) údajů nebo krádeží a extrahováním modelů strojového vzdělávání. 

Ve zprávě SONAR se rovněž zdůrazňuje, že nástup umělé inteligence zvyšuje příležitosti pro podvod a ztrátu duševního vlastnictví. Může jít například o padělané ratingy bonity nebo kreditní ratingy používané pojistiteli k ocenění rizik klienta. V autopojištění mohou být systémy řízení škodních událostí založené na umělé inteligenci oklamány tak, že „vidí“ masivní škodu, i když ve skutečnosti k žádné škodě nedošlo.  

Pro zájemce o tuto problematiku může být přínosné, že ve zprávě SONAR jsou celkově zkoumána tato nová rizika a trendy:

• rizika spojená s pokrokem v medicíně a jeho vliv na očekávanou délku života,
• přehlédnuté expozice (rizika) v životním a soukromém zdravotním pojištění (trend),
• ptačí chřipka,
• riziko globální dluhové krize,
• rizika spojená s uzavíráním trhů (protekcionismem),
• nová rizika v Arktidě,
• nebezpečí plynoucí z uvolnění jaderného záření,
• rizika a sociální média,
• rizika spojená s kybernetickými útoky,
• rizika plynoucí z řízení slunečního záření,
• rizika v oblasti toxických chemikálií,
• udržitelná recyklace a vznikající odpovědnost,
• digitální platby – rizika poruch v bezhotovostní ekonomice,
• digitální zdvojení – rizika spojená s virtuálním testováním produktu (trend),
• generativní umělá inteligence (trend),
• injekce za účelem snížení váhy (obezity) a dlouhodobá zdravotní rizika (trend),
• všestranná digitalizace v pojišťovně a možná rizika.⁸

Záběr výzkumu SRI je tedy značný a témata jsou nesmírně přitažlivá, což ukazuje na potřebu hlubšího pohledu na vybraná rizika a trendy, resp. na jejich podstatu, dopady a implikace, s tím, že v řadě případů budou autorem tohoto článku doplněny některé informace a statistická data.

Rizika spojená s pokrokem v medicíně a jeho vliv na očekávanou délku života

Autoři z SRI se věnovali mimo jiné též vlivu pokroku v medicíně na očekávanou délku života, resp. dobu dožití.   

Výchozí teze zní takto: „Pokrok v medicíně prodlužuje život, mění očekávanou úmrtnost a vytváří nové příležitosti pro pojištění.“ 

Potenciální dopady jsou vymezeny následovně:

• Nejistoty ohledně výsledku inovací týkajících se odhalování nemocí a diagnostiky, vývoje léků a technologií v oblasti péče atd. činí složitějším přesně predikovat trendy v úmrtnosti a nemocnosti.
• Modelování jednotlivých typů životního a soukromého zdravotního pojištění bude komplikovanější, jelikož inovace v medicíně pozměňují očekávanou délku života.
• Zanedbání lékařské péče a škodní události v oblasti odpovědnosti za výrobek u nových terapií/léčení, které by měly prodloužit dobu života, jsou možné. 

Průměrná očekávaná délka života ve světě se zvýšila za posledních více než 60 let téměř o 23 let. Konkrétně tento ukazatel vzrostl ze 49,4 roku v období 1955–1960 na 72,3 roku v období 2015–2020. 21. století bude tudíž typické stárnutím populace. Počet starších osob v absolutním vyjádření a jako podíl na světové populaci bude dále narůstat. Očekává se, že do roku 2050 bude jedna ze šesti osob ve světě ve věku vyšším než 65 let. V roce 2019 to bylo 1 : 11. Odhaduje se, že globálně počet lidí přes 65 let věku vzroste z 0,7 mld. v roce 2019 na 1,5 mld. v roce 2050, což představuje zvýšení o 120 %. 

Delší očekávaná doba dožití vyplývá ze zlepšení dětské úmrtnosti a celkových zdravotních podmínek společnosti jako celku, včetně lepšího chápání základních rizikových faktorů (lepší životní styl, zlepšení přístupu ke zdravotní péči apod.). 

Pokrok v medicíně pokračuje. Existují nové léčebné postupy například u takových nemocí jako Alzheimer a osteoporóza, které se týkají většinou starších generací. Nicméně, jak lidé stárnou, tak jsou více zranitelní či náchylní ke komorbiditě ⁹, která může existovat v širokém rozsahu, včetně onemocnění pohybové soustavy, demence, plicních nemocí a cukrovky. 

Nemoci spojené se stářím a chronické nemoci mají v současné době značný podíl na poskytování zdravotní péče ve vyspělých zemích. To na mnoha trzích vedlo ke zvýšené potřebě financování/podpory zdravotní péče. Rostoucí náklady na zdravotní péči se mohou také promítnout do vyššího pojistného u příslušných pojištění. 

U životního pojištění se může stát modelování ohledně vyššího věku náročnějším, protože lékařské inovace mění očekávanou délku života. To bude mít vedlejší účinky na řešení v oblasti dlouhověkosti. Například pojišťovací služby v rámci životního a soukromého zdravotního pojištění mohou rovněž zahrnovat opce týkající se financování péče o starší osoby v jejich vlastních domech/bytech spíše než v nemocnicích nebo jiných povolených/certifikovaných zařízeních pro poskytování péče.  

Bude také pokračovat rozvoj nové léčby respektující horší zdravotní stav ve stáří. Vzhledem k jejich typicky křehčí konstituci mohou být starší osoby při zvládání reakce na nové léky či léčebné postupy zranitelnější než jiné věkové skupiny. To vytváří i jistý potenciál pro škody z titulu odpovědnosti za výrobek a zanedbání řádné lékařské péče. To znamená, že odpovědnostní pojistitelé by mohli být více vystaveni příslušným rizikům.

Rizika související s otevíráním Arktidy 

Klimatická změna přivodila „otevírání“ Arktidy tím, že vznikají nové lodní a obchodní trasy. Ekonomický a strategický potenciál tohoto regionu roste. Ale také je zde potenciál pro environmentální rizika a geopolitické napětí. To narušuje spolupráci a správu i řízení a vytváří nová rizika nebo stávající rizika významně mění.

Potenciální dopady jsou SRI vymezeny následovně:

• Poptávka po pojištění týkající se ekonomických aktivit v regionu Arktidy pravděpodobně poroste (obchod – námořní pojištění, rybářství, těžba, turistika atd.).
• Ekonomické a geopolitické nejistoty přinášejí strategická a reputační rizika.
• Potenciál pro narušení podnikatelských aktivit v regionu, včetně jeho druhotných účinků na globální dodavatelské řetězce, se zvyšuje.
• Otevírání Arktidy a tání permafrostu (trvale zmrzlá půda) zvyšuje environmentální rizika, jež by mohla mít dopady na majetek a speciální typy podnikání. Znečištění by mohlo aktivovat odpovědnostní pojištění.
• Uvolnění a migrace patogenů (živých původců nemoci – bakterie, vir, hniloba), dříve zamrzlých v ledu a permafrostu, by mohly být zdrojem nových epidemií/pandemií.
• Spolupráce mezi osmi členy Arktické rady byla přerušena, což vyvolává správní, regulatorní a právní nejistoty. To bude mít vliv také na regulatorní rámec týkající se pojištěných osob a pojistitelů.
  Možnost vojenského konfliktu v regionu vzrostla. Mění se tím krajina rizik pro entity, jež jsou v regionu aktivní, a také pro jejich pojistitele.
• Faktem je, že Arktický oceán a přilehlé oblasti se oteplují dvakrát až třikrát rychleji než zbytek zeměkoule. Tím pádem ledová pokrývka Arktického oceánu více taje a stává se prostupnou. To vede k otevírání nových kratších lodních tras a příležitostí pro turistiku, jak bylo zmíněno. Otevírání Arktidy představuje ale také nové příležitosti pro těžbu (kovů, ropy a plynu) a rybářství.

Rizika vyplývají i z toho, že rostoucí teplota vede k uvolňování metanu a jiných skleníkových plynů, jež byly dříve vázány v půdě a ledu, čímž se dále urychluje globální oteplování. Tání mořské ledové pokrývky a permafrostu ohrožuje základy budov v regionu a vůbec existenci či živobytí. Začínají mizet zdroje potravy z moře i ze zvěřiny a některé domy tamní populace se hroutí.

Růst teploty změní i rizikový profil v tomto regionu. K dopadům patří kromě environmentálních rizik též zvyšování hladiny moře, které ohrozí osídlení a průmyslová zařízení. Mohou být rovněž odhaleny a rozptýleny toxické odpady, které zde byly uskladněny v předchozích dekádách v rámci vojenských, těžebních a jiných „dobrodružství“. Tající led a rozmrazující se permafrost mohou vést k uvolnění infekčních patogenů, tj. nových zdrojů potenciálních epidemií a pandemií. Další hrozbou jsou ničivé požáry a vlny veder, což může mít vliv na kvalitu půdy a potravy a může to změnit skladbu arktických lesů, jež by se mohly stát méně odolnými. 

Bližší vysvětlení si zaslouží funkce a činnost výše zmíněné Arktické rady (dále jen „Rada“). Je jasné, že státy s pobřežím u Arktického oceánu mají své strategické zájmy a vojenské ambice. Jde o tyto státy: Norsko, Švédsko, Finsko, Rusko, USA, Kanadu, Dánsko a Island. V každém případě lze uvítat, že začaly spolupracovat v Radě, která je orgánem pro správu a řízení v regionu. Všechna její rozhodnutí a stanoviska vyžadují souhlas všech osmi států. Rusko předsedá Radě v období 2022 až 2023. Ovšem po invazi Ruska na Ukrajinu deklarovalo ostatních sedm členských států přerušení vztahů s Ruskem.  

Rozhodování je tudíž odloženo či dáno k ledu, což blokuje společné úsilí v oblasti výzkumu, monitorování životního prostředí a vytváření společných standardů pro lodní dopravu a rozvoj odvětví ropy a zemního plynu.

V období 2023–2025 bude předsednictví Rady vykonávat Norsko. Chce navázat na pozitivní výsledky dosažené za více než 25 let a soustředit se na tyto priority: oceány, klima a životní prostředí, udržitelný ekonomický rozvoj a lidé na Severu.¹⁰

Riziko globální dluhové krize – důsledek rostoucích úrokových sazeb

Jde o to, že úrokové sazby rostou v době, kdy úrovně státních dluhů jsou na historickém vrcholu. Vysoká dluhová služba zvyšuje riziko výpadku splátek a může zúžit prostor pro budoucí investice a ekonomický růst. 

Potenciální dopady jsou SRI vymezeny následovně:

• Rostoucí náklady na dluhovou službu mohou zpochybnit vládní finance a mohou odhalit skrytá zranitelná místa vytvořená mezi účastníky finančních trhů, která se vytvořila v prostředí nízkých výnosů a nízké volatility úrokových sazeb.
• Vysoká dluhová zátěž států by mohla vést k redukci investic do infrastruktury a veřejných služeb a na základě toho by mohlo vzniknout potenciálně více selhání v oblasti kritické infrastruktury a zdravotních služeb.
• Pokles veřejných investic zaměřených na růst by mohl vést k vyšší nezaměstnanosti, poklesu produktivity a potenciálně k sociálnímu neklidu. Tento neklid by mohl zasáhnout pojištění úvěru, pojištění kauce, pojištění majetku, pojištění pro případ přerušení provozu a pojištění pro případ politických rizik.
• Současná krize životních nákladů by mohla zhoršit dluhovou krizi oslabením kupní síly spotřebitelů, což by vedlo k poklesu nákupu pojištění a nakonec k poklesu odolnosti celé společnosti (ale i pojišťovny/zajišťovny).
• Závažnost tohoto rizika je vhodné dokumentovat údaji o dluhu některých vyspělých zemí. 

K tomu lze dodat několik zásadních informací:

• V rámci ekonomické governance EU je jedním z klíčových ukazatelů právě poměr celkového státního dluhu k HDP s tím, že limitní hranice je 60 %. Před pandemií bylo dodržování tohoto limitu ostře sledováno a při jeho překročení hrozily sankce
• Je třeba upozornit i na trendy. V roce 2002 činilo hrubé zadlužení EU 60,3 %, v roce 2012 pak 85,1 a v roce 2021 o něco více, a to 87,9 %. Dramatičtější vývoj nastal v USA. V roce 2002 bylo zadlužení na úrovni 55,4 %, v roce 2012 na úrovni 102,7 % a údaj za rok 2022 je obsažen ve výše uvedené tabulce.

Vysoce zadlužené jsou samozřejmě i rozvojové země. Pokud jde o rok 2022, tak nejvyšší zadlužení měly tyto tři státy: Eritrea (163,77 %), Venezuela (157,81 %) a Súdán (127,5 %).  

Uzavírání trhů – když geopolitika polarizuje podnikání

Volné trhy usnadňují globální podnikání pojistitelů a zajistitelů. Další polarizace geopolitických aliancí by mohla vést ke vzájemně se vylučujícím trhům a ztížit globální pojišťovací a zajišťovací byznys.

Potenciální dopady jsou SRI vymezeny následovně:

• Ztráta přístupu na trh z důvodu fragmentace globální ekonomiky do regionálních bloků by měla negativní dopady na pojistné. Protekcionistická opatření by mohla vyústit v nižší růst. Regulatorní nejistota má vliv zvláště na dlouhodobý obchod.
• Komplexita geopolitických aliancí a sankční režimy zvyšují právní riziko a riziko compliance (shoda s právními předpisy) a taktéž náklady pro pojistitele a zajistitele.
• Provozní výzvy zahrnují též potenciální narušení dodavatelských řetězců, hrozbu kybernetických útoků a průmyslovou/obchodní špionáž.
• Portfolia aktiv a pasiv by se mohla dostat v případě vojenského konfliktu pod tlak a mohlo by vzniknout napětí v oblasti řízení likvidity, což by zvýšilo náklady na kapitál. 

Trend k polarizaci ve světovém hospodářství nesporně zesílil v souvislosti s válkou na Ukrajině, což vyvolalo sankce ze strany vyspělých zemí vůči Rusku. Ale problém je hlubší. Jednak jde o snahu Číny se více prosazovat v globálním rámci a vůbec o konkurenční napětí ve vztazích Čína versus USA. Další podstatný aspekt souvisí s protekcionismem. Po první globální finanční a ekonomické krizi 2008 až 2009 se země sdružené ve skupině G20 dohodly na volném obchodu, tedy na stopce pro protekcionismus, kdežto současné geopolitické napětí uvolnilo zábrany a vede k většímu zavádění protekcionistických opatření spojených například s deglobalizací.

Tato tvrzení lze doložit fakty. Například zpráva Světové obchodní organizace (WTO) ze dne 6. prosince 2022 vyplývající z monitoringu světového obchodu dokládá, že obchodní restrikce se rozšiřují v kontextu ekonomické nejistoty způsobené pandemií covidu-19, válkou na Ukrajině a potravinovou krizí. Znepokojující je závěr WTO v tom smyslu, že zavádění restrikcí ze strany členů WTO nabírá na tempu, především co se týče potravin, krmiv a hnojiv. ¹¹

Toxické chemikálie – škody způsobené kontaminací jsou na obzoru

 Pokrok v atributivní vědě ¹² týkající se chemikálií a změna právních předpisů týkajících se životního prostředí mají nyní potenciál spustit majetkové škody nebo škody na zdraví z titulu chemikálií, jež se dostaly do životního prostředí v minulosti.

Potenciální dopady jsou SRI vymezeny následovně:

• Nové vědecké metody a schopnosti kalkulace činí snazším přiřadit (či připsat, přisoudit) chemikálie k jejich zdroji a odhalit dříve neviditelná spojení mezi chemikáliemi, životním prostředím, majetkovou škodou a/nebo škodou na zdraví.
• V kontextu se zpřísňováním legislativy a regulace mohou tato zjištění vést ke škodám v pojištění obecné odpovědnosti, pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou členy orgánů společnosti a managementu i pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.
• Všudypřítomnost a dlouhodobý akumulační potenciál určitých chemikálií vytvářejí takový typ rizika, které lze označit jako dlouho latentní a vedoucí k sériovým škodám (více škod ze stejné příčiny). Mohlo by to mít dopad na zainteresované osoby v řetězci chemický průmysl, distribuce, uživatelé a také na prodejní hodnotu.
   

Tato výzva může vyplynout z vědeckého poznání v příštích letech. Dá se předpokládat, že v EU budou možné problémy řešeny v rámci strategie udržitelnosti týkající se chemikálií. Ovšem chemikálie představují nebezpečí všeobecně. EU udává, že chemikálie jsou regulovány zhruba 40 právními akty EU. Ale 84 % občanů EU se přesto obává vlivu chemikálií obsažených v produktech „pro všední den“ na jejich zdraví.¹³

Generativní umělá inteligence

Rychlý rozvoj generativních ¹⁴ systémů umělé inteligence (artificial intelligence – AI) otevírá příležitosti pro upisování a vyřizování pojistných událostí. To současně vyvolává otázky týkající se vlastnictví a souvisejících rizik. 

Velké sady dat tvoří jádro modelů generativní AI – souboru algoritmů –, které mohou vytvářet zdánlivě realistický obsah, jako je text, obrázky nebo audio využívající tréninková data. Otázkou je, kdo vlastní co. Sběr velkých souborů dat vyvolává otázky ohledně vlastnictví dat a rovněž obavy týkající se kvality dat a jejich zkreslení. Toto vlastnictví je stále ještě nový fenomén, ale v USA a Spojeném království probíhá několik soudních procesů napadajících data používaná a vytvářená v generativních modelech AI. Nedávno byla několika umělci podána skupinová žaloba, jelikož jejich obrázky byly použity k tréninku nástrojů generativní AI. Mezitím několik platforem zakázalo umění generované AI. To představuje pro pojišťovnictví riziko, jelikož hromadné či skupinové žaloby mohou být nákladné. I když právní spory spolu s existující a novou legislativou napomohou ustavit určité základní principy, průmysl AI se bude pravděpodobně adaptovat na nové technikou generované narušení, a to podobným způsobem jako jiné sektory, jež byly dotčeny inovacemi. Například před 15 lety utrpěl hudební i filmový průmysl ztráty a bojoval o práva týkající se ilegálního stahování. Pak se na základě inovací objevily platformy umožňující spotřebitelům legálně online poslech a sledování obsahu, přičemž jsou současně kompenzována práva držitelů.

Další riziko, jež je relevantní pro pojišťovnictví, se týká toho, že veřejně dostupné systémy generativní AI mohou odrazovat lidi, pokud jde o využívání lékařského, právního a finančního poradenství. Tyto systémy provádějí prognózu toliko na základě používání tréninkových dat (tj. dat vložených do systému). Nepřistupují k datům v reálném čase, čímž mohou generovat zavádějící informace. Na základě takových informací se může příslušná osoba rozhodnout nevyhledat například lékařskou pomoc, když ve skutečnosti by měla být návštěva lékaře správným postupem. Výsledkem může být zhoršení zdravotního stavu vyžadující intenzívnější a nákladnější léčení v budoucnu a následně vyšší plnění ze zdravotního pojištění. Nelze opomenout ani potenciální dopady generativní AI na pojištění odpovědnosti členů orgánů společnosti a managementu.

Pokud je soubor tréninkových dat příliš omezený nebo jsou v něm zkreslení nebo nesprávnosti, předpovědi/odpovědi budou podobně zkreslené a nepatřičné. To by mohlo vést k pojistným událostem u pojištění odpovědnosti za škodu při výkonu povolání lékaře nebo soudním sporům v oblasti profesní odpovědnosti. Na druhé straně modely generativní AI mohou být „školeny“ (tj. zásobeny daty) na základě interních znalostí a procesů. Pojistitelé mohou modely generativní AI např. nasadit za účelem zlepšení efektivnosti vnitropodnikového manuálního upisování a procesů likvidace pojistných událostí.

Závěrem je namístě podtrhnout, že nová rizika nelze v politice řízení rizik opomíjet či podceňovat. Ta nová rizika, jež jsou případná pro danou pojišťovnu či zajišťovnu, je zapotřebí v pojišťovací nebo zajišťovací praxi sledovat, analyzovat, vyhodnocovat a zmírňovat. 

Resumé

Emerging risks and potencial impacts on insurers and reinsurers

The main objective of this article is to present some emerging risks especially on the basis of the relevant research of the Swiss Re Institute (SRI). But the author starts with some theoretical issues. He identifies notions as a risk, emerging risks, global risks and informs about the opinion of the World Economic Forum on the severity of global risks. Concerning the research of the SRI it is at first introduced its comprehensive approach to emerging risks and the set of 18 emerging risks and trends. Then due to a high explanatory value of the research study some following emerging risks are described in the more detailed way and that: impact of medical advances on life expectancy, new risks in Arctic, global debt distress, risks connected with protectionism, toxic chemicals and generative artificial intelligence. The author adds his comments, information and data which can underpin some conclusions. It is clear that emerging risks can not be underestimate. It is necessary to observe them, to analyze and to mitigate them if it is possible. 

Klíčová slova

riziko, globální riziko, nová a významně se měnící rizika, závažnost rizik, očekávaná délka života, globální dluh, toxické chemikálie, generativní umělá inteligence, Arktida

Keywords

risk, global risk, emerging risks, severity of risks, life expectancy, global debt, toxic chemicals, generative artificial intelligence, Arctic