Vytvořit nový právní rámec pro fungování pojišťovnictví v tržním prostředí bylo značně náročné a předpokladem se stalo i zavedení nové terminologie či nových klasických pojmů (např. pojistitel, obmyšlený), jež bylo zapotřebí přesně definovat. Bylo rovněž nezbytné opustit dosavadní pojetí pojištění a definovat tuto kategorii jako závazkový právní vztah se všemi jeho prvky (smluvní strany, předmět, obsah) a platnými pravidly pro tento vztah, např. rovnost účastníků a smluvní volnost. Významnou a nezastupitelnou roli v tomto směru sehrála i Česká asociace pojišťoven (ČAP).
Byla zahájena též osvěta v rámci vysokých škol, zejména na Vysoké škole ekonomické a Matematicko-fyzikální fakultě (MFF) UK, kde byly vytvořeny samostatné předměty – pojistné právo a pojistná matematika, včetně vypracování skript.
Je třeba zdůraznit především zásluhy prof. Petra Mandla, který v historické návaznosti výuku pojistného práva na MFF pro pojistné matematiky (aktuáry) zavedl. Za svoji celkovou činnost získal státní vyznamenání. Za tuto výuku získala dvakrát vyznamenání od Univerzity Karlovy i JUDr. Věra Škopová, vedoucí právního odboru generálního ředitelství České pojišťovny a v té době i předsedkyně legislativní sekce ČAP. Rovněž na Právnické fakultě UK byly zařazeny v rámci výuky občanského práva přednášky na toto téma. V tomto směru byla velmi účelná i oboustranná spolupráce s odborníky z Ministerstva financí.
ČAP sehrávala odpovídající úlohu i při zastupování a obhajování zájmů svých členů. Aktivně připomínkovala příslušné právní předpisy, ale nejen to. V řadě případů navrhovala konkrétní legislativní úpravy. Významně v tomto směru působila legislativní sekce ČAP, v níž byli zastoupeni již zkušení odborníci z členských pojišťoven. V tomto týmu a v úzké součinnosti s dalšími odborníky se připravovala i řada důležitých zákonů, např. návrh zákona o pojistné smlouvě (č. 37/2004 Sb.), který navazoval na historické kořeny a byl připravován dlouhou dobu i s pomocí odborníků z EU a zpracován odborně na Ministerstvu financí. Bohužel později byl znovu nahrazen úpravou v novém občanském zákoníku. S pomocí ČAP byla umožněna i účast pracovníků z pojišťoven na projednávání zákonů týkajících se této oblasti v Poslanecké sněmovně a Senátu Parlamentu České republiky. Koncem 90. let minulého století se projevila odborná erudice členů ČAP a jejích odborníků při přípravě návrhu zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podíl ČAP byl nesporně významný, nemluvě o tom, že příprava České kanceláře pojistitelů probíhala právě v asociaci, což vyžadovalo mimořádné právní, finanční i organizační nasazení.
K pozitivním výsledkům v oblasti pojistného práva přispěla v devadesátých letech celá řada skutečností. V prvé řadě je nutno uvést odbornou erudici i určitý entuziasmus, který se projevoval v orgánech ČAP. Mnohdy se pracovalo i v noci nebo intenzívně po několik dnů na výjezdních zasedáních. Za druhé fungovala velice dobrá odborná komunikace s regulátorem. Za třetí ČAP nalezla odbornou oporu v evropské federaci národních asociací pojišťoven (Comité Européen des Assurances – nyní Insurance Europe) a některých zkušených asociacích pojišťoven, především německé a rakouské. Tuto bilaterální součinnost zajišťoval především prezident a generální tajemník ČAP.
Kromě toho byl kladen značný důraz na vzdělávání pracovníků pojišťoven. Do ČAP byli zváni významní zahraniční odborníci, každoročně se pořádaly semináře právníků a postupně byly jednorázové akce doplněny ucelenou výukou. Pozitivní odezvu mělo zejména specializované studium „Základy pojistného práva“ v celkovém rozsahu 50 vyučovacích hodin zakončené ověřením znalostí a předáním osvědčení o úspěšném absolvování.
Z hlediska mezinárodního významu českého pojistného práva je třeba připomenout i vznik členství v mezinárodním sdružení pojistných právníků AIDA, o což se hlavně zasloužil JUDr. Vlastimil Uzel a JUDr. Boris Hlinecký. Se zásadní pomocí ČAP byla umožněna účast i vystoupení odborníků z České republiky na konferencích pořádaných touto společností i v zahraničí.
Lze konstatovat, že v uvedeném hektickém období tvorba právního rámce i rozvoj pojišťovnictví po odstranění monopolu i vznik a činnost dalších pojišťoven byly dostatečně zvládnuty. Monopolní Česká pojišťovna, která byla historickou nástupkyní První české vzájemné pojišťovny založené v roce 1827 v Praze ve Spálené ulici Matyášem hrabětem z Thurnu a Hohensteinu a Františkem Josefem hrabětem z Vrbny, jejíž činnost byla zahájena 31. 8. 1828, již v této podobě, bez ohledu na privatizační projekt, přestala existovat.
Nelze pominout ani záslužnou publikační činnost z té doby přechodu, šlo např. o komentování této úpravy v publikaci „Občanský zákoník, komentář“ a o řadu dalších samostatných publikací a také o množství článků uveřejněných v Pojistném obzoru a Pojistných rozpravách.
Na závěr je nutno zdůraznit, že od poloviny devadesátých let bylo jasné, že Česká republika směřuje do EU. To se odrazilo v činnosti ČAP a v mnoha výše uvedených aktivitách. Navíc se ale v ČAP začaly překládat právní akty EU k pojišťovnictví, které byly postupně zveřejňovány v časopise Pojistné rozpravy, což významně přispělo k pochopení evropského práva a vlastně to byla příprava na legislativní smršť spojenou s přistoupením České republiky k EU. Pokud jde o pojišťovnictví a pojistné právo, všechny úkoly spojené s přistoupením byly zvládnuty. Na tom mají nesporný podíl aktivity regulátora, dozoru, ČAP, pojišťoven a řady odborníků zahájené právě v „divokých“ devadesátých letech.
Tvorba pojistného práva dál pokračuje a vyžaduje jistě i teď velké úsilí související také s implementací evropského práva. Jde jistě o složitou, náročnou a zodpovědnou práci, k níž je a bude třeba odborníků i součinnosti s ČAP.
