Novelizace této vysoce technické směrnice obsahovala široké okruhy: nastavení pilíře 1, to znamená výpočtů solventnostních kapitálových požadavků pro uživatele standardního vzorce či interních modelů, dále pak pilíře 2, to znamená oblasti risk managementu a také nové oblasti, na které se tento článek zaměří. Jedná se především o detailní postupy v oblasti proporcionality a nové požadavky v oblasti udržitelnosti.
Proporcionalita: revoluce?
Když Evropská komise v září 2021 zveřejnila, jak by si představovala změny solventnostních požadavků v pojišťovnictví, bylo očekávání našeho trhu vysoké, a to především v oblasti požadavků na reporting a proporcionalitu. V oblasti správy pojišťoven novelizace mohla přinést praktické prvky v oblasti přiměřenosti. Celkový rámec Solventnosti II (směrnice, prováděcí nařízení, pokyny EIOPA a jiná doporučení) přesahuje 3 500 stran. Proporcionalita je zásadní pro to, aby se zabránilo zbytečným nákladům a zátěži, kdy zejména pro menší pojišťovny je velmi obtížné celou šíři předpisů v plném rozsahu absorbovat.
V praxi obecný princip proporcionality, který směrnice obsahovala, nefungoval. A to jak dle názoru trhu, tak na tento fakt upozorňovala EIOPA. Zlepšení proporcionality bylo jedním z hlavních cílů přezkumu do roku 2020, a to zvýšením prahových hodnot pro uplatňování Solventnosti II a umožnění malým pojistitelům – splňujícím soubor předem stanovených kritérií – automaticky využívat zjednodušení a proporcionální opatření, a tím vytvoření vhodnějšího rámce pro pojistitele označené jako „malí a nekomplexní“ (small and non complex undertaking „SNCU“).
Klasifikace SNCU: Novelizovaná směrnice umožňuje, aby malí pojistitelé, kteří splňují řadu předem stanovených kritérií, byli automaticky zařazeni do kategorie SNCU pojišťoven a tímto oproštěni od některých ze specifických pravidel Solventnosti II. Definice SNCU je ve směrnici vymezena velmi úzce1, a to následovně
Kategorizace SNCU bude upřesněna v aktu v přenesené pravomoci (DA), který připravuje EIOPA, a doufejme, že oblast působnosti nijak nezúží a nebude vršit dodatečné požadavky. Je také důležité, aby proporcionalita fungovala i pro pojišťovny, které nejsou v kategorii SNCU a mohly by, ne automaticky, benefitovat z některých úlev. Pojišťovny, které těsně nesplňují kritéria SNCU (např. jen o něco více než 100 mil. pojistného), by po schválení měly stejná opatření proporcionality jako SNCU, včetně zjednodušených požadavků na vykazování podle nového čl. 19a odst. 6 směrnice o účetnictví.
Novelizovaná směrnice také obsahuje dohledovou pravomoc na odmítnutí proporcionality a to by mělo být využito pouze ve výjimečných případech vážných obav týkajících se rizikového profilu pojistitele.
A jaké budou mít odlehčení SNCU pojišťovny? Opatření jsou uvedená v článcích 13 a 41a:
• 5letá RSR / úplná SFCR 3letá
• Pojišťovna může kombinovat klíčové funkce
• Žádná analýza makroobezřetnosti
• Dvouletá ORSA místo roční
• Výjimka z analýzy klimatických scénářů
• SNCU/SME mohou omezit podávání zpráv o udržitelnosti na základě standardů pro podávání zpráv o malých a středních podnicích
• Standardně není vyžadován externí audit (ale národní dohledový orgán může rozhodnout jinak)
• Použití harmonizovaného redukovaného souboru obezřetnostních scénářů (prudent harmonized reduced set of scenarios PHRSS) pro závazky s nehmotnými opcemi a zárukami EIOPA bude muset každoročně podávat zprávu (čl. 52 odst. 2 směrnice) o využívání opatření proporcionality pojišťovnami v každém členském státě. Aby bylo zajištěno komplexní a konzistentní uplatňování opatření proporcionality v Evropě, bruselská federace Insurance Europe dlouhodobě prosazuje stanovit vnitrostátní cílový podíl na trhu ve výši nejméně 20 % pro udělení opatření proporcionality v každém členském státě. To je v souladu se stávajícími pravidly pro výjimku ze čtvrtletního podávání zpráv (čl. 35 odst. 7 směrnice). Nicméně je otázka, jak bude národní dohled striktní nebo naopak otevřený k tomu, aby na úlevy v rámci proporcionality dosáhl větší počet menších či méně rizikových pojišťoven.
Přechodné „tranziční“ plány
Novelizovaná směrnice zavádí požadavek na vypracování a monitorování tranzičních plánů, včetně kvantifikovatelných cílů, procesů pro monitorování a řešení finančních rizik vyplývajících z faktorů udržitelnosti. Tranziční plán má obsahovat krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé cíle vč. přechodu na regulační cíle a právní akty vyplývající z faktorů udržitelnosti. Cíle, postupy a opatření k řešení rizik udržitelnosti obsažené v plánech musí být přiměřené. Kvantifikovatelné cíle mají být zveřejňovány každoročně. Větší míra detailu bude určena v levelu 2 prováděcích předpisů, které určí EIOPA. RTSbudou například obsahovat, zda pojišťovna má, či nemá zveřejňovat plány plus jaký má být zveřejněný obsah.2
Pro český trh je však důležitá subsidiarita: pokud existuje plán na úrovni skupiny zahrnující dceřiné společnosti, není třeba samostatný tranziční plán.3 Pokud jsou plány zveřejněny, musí být v souladu s plány ve směrnici o ročních účetních závěrkách, konsolidovaných účetních závěrkách a souvisejících zprávách některých forem podniků 2013/34/EU.
Analýza scénářů změny klimatu
Pro významné expozice rizikům změny klimatu musí pojistitelé (s výjimkou SNCU) provádět analýzy scénářů změny klimatu, a to nejméně jednou za tři roky. Pojišťovny musí vypracovat nejméně dva dlouhodobé scénáře změny klimatu (< 2 °C a výrazně > 2 °C).
Směrnice ve velké míře v této oblasti zplnomocňuje evropské orgány dohledu ESAs. Ty mají vypracovat pokyny k zátěžovému testování ESG, a to 12 měsíců poté, co směrnice vstoupí v platnost. EIOPA má jednou za pět let revidovat NAT-CAT parametry ve standardním vzorci a do poloviny roku 2025 vyhodnotí, do jaké míry pojišťovny v ORSA posuzují významnou expozici vůči riziku souvisejícímu se ztrátou biologické rozmanitosti.
Směrnice ale obsahuje důležitou revizní klauzuli, do 30. září 2024 EIOPA posoudí, zda by bylo odůvodněné zavést speciální obezřetnostní zacházení s expozicemi souvisejícími s aktivy nebo činnostmi, které jsou významně spojeny s environmentálními nebo sociálními cíli. Jedná se v překladu o zásadní debatu, zda by nastavení kapitálových požadavků v Solventnosti II mělo obsahovat „green supporting factor“ nebo „brown penalising factor“.
Řízení rizik a zásada obezřetnosti
V neposlední řadě z ESG novinek v novelizované směrnici: pojišťovny mají mít strategie, politiky, procesy a systémy pro identifikaci, měření, řízení a monitorování rizik udržitelnosti. Management řízení rizik bude nově mít povinnost zohlednit ESG rizika v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu, a to jak obecně, tak v investičním portfoliu. Při rozhodování o investiční strategii mají pojišťovny zohlednit jejich dopad na faktory udržitelnosti.
Dva a půl roku na implementaci
Revidovaná směrnice obsahuje přes tři sta stran, změn je tedy mnoho, a to včetně pilíře 1. Pojišťovny budou mít teoreticky přes dva a půl roku na přípravu, jelikož implementační lhůta je dvouletá od uveřejnění směrnice v Úředním věstníku EU a to je reálné až po volbách do Evropského parlamentu, pravděpodobně na podzim tohoto roku.
Zároveň ale bude stěžejní sledovat výslednou podobu prováděcího nařízení, který je teď v rukou Evropské komise a členských států. Jak tomu u evropské legislativy bývá, RTS a delegované nařízení budou trhu k dispozici nepříliš dlouho před implementační lhůtou a tím se prakticky zkracuje čas na interní implementaci v pojišťovnách.
1.Článek 29 a–e novelizované směrnice, její znění po hlasování na Evropském parlamentu je k dispozici v anglické verzi zde: Texts adopted – Amendments to the Solvency II Directive – Tuesday, 23 April 2024 (europa.eu). Oficiální verze, ta uveřejněná v ÚVEU, bude k dispozici ve všech jazykových variantách ke konci tohoto roku
2.Čl. 44 e, bod ii.: Where insurance or reinsurance undertakings apply the volatility adjustment referred to in Article 77d, their liquidity plans shall take into account the use of the volatility adjustment and assess whether liquidity constraints may arise which are not consistent with the use of the volatility adjustment.Insurance and reinsurance undertakings shall explicitly take into account the short-, medium- and long-term horizon when assessing sustainability risks. For the purposes of the assessment referred to in the fifth subparagraph, the supervisory authorities shall ensure that undertakings, as part of their risk management, have strategies, policies, processes and systems for the identification, measurement, management and monitoring of sustainability risks over the short, medium and long term.
3.Čl. 44 2b: Member States shall ensure that insurance and reinsurance undertakings develop and monitor the implementation of specific plans, quantifiable targets, and processes to monitor and address the financial risks arising in the short, medium, and long term from sustainability factors, including those arising from the process of adjustment and transition trends towards the relevant Member States and Union regulatory objectives and legal acts in relation to sustainability factors, in particular those set out in Regulation (EU) 2021/1119 of the European Parliament and of the Council. The targets and measures to address the sustainability risks included in the plans referred to in the first subparagraph of this paragraph shall consider the latest reports and measures prescribed by the European Scientific Advisory Board on Climate Change, in particular in relation to the achievement of the climate targets of the Union. Where the undertaking discloses information on sustainability matters in accordance with Directive 2013/34/EU, the plans referred to in the first subparagraph of this paragraph shall be consistent with the plans referred to in Article 19a or Article 29a of that Directive. In particular, the plans referred to in the first subparagraph of this paragraph shall include actions with regard to the business model and strategy of the undertaking that are consistent across both plans. Where relevant, the methodologies and assumptions sustaining the targets, the commitments and strategic decisions disclosed by undertakings to the public shall be consistent with the methodologies and assumptions included in the plans referred to in the first subparagraph of this paragraph. The targets, processes and actions to address the sustainability risks included in the plans, referred to in this paragraph, shall be proportionate to the nature, scale, and complexity of the sustainability risks of the business model of the insurance and reinsurance activities, in accordance with Article 29(3)
