O krok blíže k hromadnému řízení v ČR

Návrh byl po náročných vyjednáváních ve fázi po vypořádání připomínkového řízení konečně dne 16. srpna 2023 schválen vládou. Rovněž průběh projednávání v Poslanecké sněmovně byl neobvykle dlouhý a náročný. Garanční ústavněprávní výbor své jednání dvakrát přerušil, než návrh poslal do druhého čtení, a ve výborech i na plénu k němu byla načtena řada pozměňovacích návrhů, které se snažily prosadit další změny. Třetí čtení, které se uskutečnilo dne 10. března 2024, uzavřelo další diskuze na sněmovní úrovni, návrh byl schválen a odeslán do Senátu. Dne 30. května 2024 v pozdních večerních hodinách projednal oba návrhy Senát a schválil je ve znění předloženém Poslaneckou sněmovnou. Nyní tedy již mohou začít přípravy na aplikaci.

A jak tedy vlastně aktuálně vypadá právní úprava, která zavede zcela nový institut hromadného občanského řízení soudního (dále „hromadné řízení“) do českého právního řádu? Právě to se snaží ukázat tento článek. Přestože se návrh v průběhu legislativního procesu měnil, základní parametry zůstaly zachovány. Ačkoliv o nich bylo již napsáno mnoho, zmíní je i tento článek z důvodu zachování určité kompaktnosti, avšak pouze na velmi stručné a obecné úrovni. Zaměří se především na to, jak pozměňovací návrhy přijaté Poslaneckou sněmovnou změnily původní vládní návrh.

Podoba přijatá vládou

Návrh zákona upravujícího hromadné řízení byl koncipován jako minimalistická varianta transpozice evropské směrnice o zástupných žalobách². Cílem je zavedení nové formy soudního řízení do tuzemského právního řádu, resp. nového nástroje přinášejícího možnost společného projednání nároků s podobným skutkovým základem v jediném soudním řízení, a to (alespoň dle původního záměru předkladatele) toliko ve spotřebitelských záležitostech. Tím by mělo dle předkladatele dojít ke zvýšení efektivity civilního procesu, odbřemenění soudů, sjednocení rozhodovací praxe soudů a v neposlední řadě také k lepší vymahatelnosti a posílení práv spotřebitelů.

Žalobcem v hromadném řízení, které je v prvním stupni oprávněn vést pouze Městský soud v Praze, může být pouze právnická osoba zapsaná do seznamu oprávněných osob podle zákona o ochraně spotřebitele, který rovněž stanoví podmínky, za kterých může k takovému zápisu dojít. Po podání hromadné žaloby soud v první, tzv. certifikační fázi, posuzuje, zda je vůbec žaloba přípustná – tedy zda jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky na obsah žaloby, osobu žalobce, velikost skupiny apod. Pakliže žaloba je přípustná, soud o tom vydá usnesení, které je uveřejněno v rejstříku hromadných řízení. Tímto dnem je zahájeno hromadné řízení jako takové. Zákon upravuje specifika samotného řízení ve vztahu k postupu v řízení, jednotlivým subjektům, které se řízení účastní, jejich právům a povinnostem či úkonům, které v rámci řízení mohou provádět atp., a to v rozsahu odlišností od stávajícího tradičního řízení dle občanského soudního řádu (např. dokazování, náhrada nákladů či zcela specifický institut odměny žalobce). Tento se použije subsidiárně, tedy záležitosti neupravené ve speciálním zákoně o hromadném řízení se budou řídit občanským soudním řádem.

Řízení končí rozsudkem ve věci samé či schválením smíru, který má účinky pravomocného rozsudku. Bez rozhodnutí ve věci samé může být řízení ukončeno také zpětvzetím hromadné žaloby, přičemž v takovém případě dojde k zastavení hromadného řízení.

Hromadné řízení je postaveno čistě na principu opt-in (tedy založené na aktivním přihlášení), což považujeme za zcela zásadní a pozitivní výsledek. V průběhu legislativního procesu se objevovaly opakované snahy tento princip změnit na opt-out, a to buď obecně ve všech případech, nebo alespoň ve vztahu k bagatelním sporům. V tomto smyslu byl sice načten jeden z pozměňovacích návrhů, který však nebyl přijat a čistý opt-in princip tak zůstal zachován.

Změny přijaté Poslaneckou sněmovnou

Jak bylo uvedeno výše, při projednávání návrhu ve Sněmovně byla podána celá řada pozměňovacích návrhů. Podívejme se nyní podrobněji na ty nejzásadnější, které byly Sněmovnou schváleny a kterými tak došlo ke změně původního návrhu schváleného vládou.

Odměna žalobce

Zatímco vládní návrh zákona počítal s maximálním stropem odměny žalobce ve výši 5 % z přisouzeného plnění, ve druhém čtení byly načteny hned dva návrhy, které se snažily tento strop zvýšit. Jeden z nich přinášel zvýšení na 16 %, druhý dokonce na 25 % přisouzeného plnění. Poslanci se shodli na „zlaté střední cestě“ a odhlasovali zvýšení stropu odměny na maximálně 16 % z přisouzeného plnění, přičemž byla doplněna možnost stanovit odměnu paušálně, kdy v takovém případě nesmí odměna přesáhnout 2 500 000 Kč. Také je zde nově uvedeno, že pokud je výše odměny stanovena procentem z přisouzeného plnění a toto plnění přesáhne částku 100 milionů, může soud i bez návrhu procentuální výši odměny až o polovinu snížit, pokud je podle jeho názoru s přihlédnutím k délce a složitosti řízení nepřiměřená.

„Technické“ změny

Pozměňovací návrh obsažený v usnesení garančního ústavněprávního výboru č. 147 z 32. schůze konané dne 14. února 2024 byl při projednávání ve třetím čtení označen zpravodajkou Ožanovou jako „změny, aby mohl zákon lépe fungovat“, s tím, že se dle jejího názoru jedná ryze o technikálie. Z takového popisu se může zdát, že tomuto pozměňovacímu návrhu není třeba věnovat nijak zásadní pozornost. Pojďme se na něj ale přesto podívat blíže. Jaké změny byly vlastně v rámci tohoto návrhu přijaty? Došlo například ke snížení počtu poškozených z 20 na 10. To není záležitost, která by byla zcela bez významu, a jde spíše o věcnou, nikoli technickou úpravu. O počet osob ve skupině se vedly v průběhu legislativního procesu dlouhé diskuze. Nejprve se podařilo zvýšit původně navržený počet z 10 osob na 20, přičemž některé subjekty, a to včetně České asociace pojišťoven, prosazovaly až 50 členů jako minimální počet. Argumentem bylo především zamezení možnosti zneužití hromadné žaloby jako šikanózního prostředku. Nyní se tedy odhlasovalo opětovné snížení na 10 členů.

V konečném důsledku ale ani v tomto znění nelze očekávat nijak zásadní dopady do praxe, neboť kdo je schopen získat pro danou kauzu 10 členů skupiny, byl by velmi pravděpodobně schopen získat i 20.

Součástí změn je také požadavek, aby měly nároky v rámci hromadné žaloby i podobný právní, nejen skutkový, základ. To znamená zúžení spektra sporů, a omezuje se tím tak dopad návrhu nově pouze na ty případy, kdy není pouze skutková podobnost, ale skutková i právní podobnost sporů kumulativně, což je standardní požadavek v rámci hromadných řízení v jiných jurisdikcích.

Dále je obsahem pozměňovacího návrhu také odstranění lhůty pro posouzení přípustnosti žaloby soudem, kde je namísto původních 2 měsíců, což sami soudci uváděli jako nereálné, uveden požadavek na rozhodnutí v co nejkratší lhůtě, a to přednostně a se zvláštní pozorností. Věcně shodná změna byla provedena také ve vztahu ke lhůtě, ve které musí odvolací soud vydat rozhodnutí o odvolání. Naopak došlo k doplnění lhůty k rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření, a to tak, že předseda senátu rozhodne o takovém podání bezodkladně; případně není-li nebezpečí z prodlení, postačí rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření ve lhůtě 14 dnů od jeho podání. Pozměňovací návrh dále upravuje odlišně záležitosti týkající se spojení více hromadných řízení v téže věci, kdy nově není třeba souhlasu všech žalobců a soud může přistoupit ke spojení řízení z vlastního rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že bude v prvním stupni rozhodovat vždy Městský soud v Praze, dá se očekávat, že tak bude už z důvodu procesní ekonomie činit.

Ve věcech schvalování smíru je oproti původnímu vládnímu návrhu významněji akcentován aspekt spravedlivosti takového smíru jako jeden ze základních předpokladů, za kterých může soud smír schválit. Nově byl také odstraněn dovětek, podle kterého neměl původně smír účinek vůči osobám, které vzaly svoji přihlášku zpět, a schválený smír je tak nyní účinný vůči všem zúčastněným členům skupiny, což lze jen uvítat.

Přechodné ustanovení

Nově zavedené přechodné ustanovení říká, že zákon se bude vztahovat pouze na spory o práva a oprávněné zájmy, které vznikly po dni 24. listopadu 2020, tedy po datu nabytí platnosti směrnice. Důvodem je nutnost zajištění právní jistoty a předvídatelnosti a umožnění plynulé adaptace podnikatelského prostředí na tento nový právní institut. Jelikož tento zákon bude dopadat na spory o práva nebo oprávněné zájmy, které vznikly před dobou delší než 3 roky, lze očekávat, že většina těchto nároků již bude promlčena a faktický dopad přechodného ustanovení bude minimální.

I tento pozměňovací návrh byl formálně zařazen mezi výše rozebíranou skupinu „technických“ návrhů, avšak byl hlasován samostatně. Na tomto místě má svou vlastní podkapitolku, a to nejen pro jeho samostatné hlasování, ale také z důvodu, že se samozřejmě nejedná o technikálii, nýbrž věcnou změnu.

Rozšíření působnosti na malé podniky

Zcela novým tématem, které se objevilo až v průběhu projednávání v garančním výboru, bylo rozšíření působnosti zákona, a tedy dopadu právní úpravy hromadného řízení, i na malé podniky. Původní vymezení, podle kterého se měl zákon vztahovat pouze na spory se spotřebiteli, se tedy rozšiřuje tak, že spotřebitelem bude nově i podnikatel zaměstnávající méně než 10 osob, s ročním obratem do 50 milionů korun.

Předkladatel argumentoval, že k takto úzce vymezené věcné působnosti toliko na spotřebitele není vzhledem k účelu a smyslu navrhované regulace důvod, neboť je hromadné řízení účelné tam, kde je relativně velký počet poškozených s relativně malými nároky, takže jejich individuálnímu uplatňování brání vysoké procesní náklady, ať už se jedná o náklady finanční, osobní, či časové. Druhou stranou sporu je pak jediný subjekt, který je zpravidla výrazně ekonomicky silnější. Tato podmínka je dle jeho názoru splněna i v případě malých podniků či drobných živnostníků. Tento návrh byl inspirován zahraničím, konkrétně německým zákonem, kde kromě spotřebitelů se národní úprava vztahuje právě i na malé podniky, tj. podniky, které mají méně než 10 zaměstnanců a zároveň roční obrat nebo bilanci nepřesahující částku 2 milionů EUR.

Nepřijaté poslanecké návrhy

Nad rámec výše uvedených návrhů byly garančním ústavněprávním výborem a také na plénu ve druhém čtení vzneseny další návrhy, které byly více či méně problematické. Z těchto návrhů nebyl přijat žádný. Pojďme se však ve stručnosti podívat na to, jaké další snahy o změnu návrhu byly iniciovány, neboť se samozřejmě mohou kdykoliv v budoucnu znovu objevit.

Například bylo navrhováno, aby v bagatelních sporech, tj. sporech do maximální hodnoty 1 500 Kč u jednotlivého spotřebitele, byl připuštěn princip odhlašovacího hromadného řízení, tedy tzv. opt-out. Jako argument zaznívalo, že u nepatrných nároků se spotřebitelé do hromadných žalob zapojovat nebudou. Přihlašovací hromadné řízení dle předkladatele tohoto pozměňovacího návrhu dobře funguje u částek vyšších, kdy je rozumné od spotřebitelů vyžadovat, aby si do hromadného řízení podali přihlášku, nicméně u nízkých nároků v řádu desítek či stovek korun může i jednoduché přihlášení vytvářet překážku, která bude pro většinu spotřebitelů nepřekonatelná. S tímto odůvodněním se však poslanci neztotožnili a hlasovali pro zachování plného opt-in režimu.

Také proběhla marná snaha o zrušení povinného zastoupení advokátem, a to s argumentem, že se zaměstnanci spotřebitelských organizací, kteří mají právnické vzdělání, svými znalostmi a zkušenostmi dokážou vyrovnat advokátům, ba dokonce předkladatel vyjádřil přesvědčení, že s ohledem na úzkou specializaci mohou být jejich znalosti a zkušenosti v oblasti spotřebitelského práva na lepší úrovni, než kterou je schopna většina advokátů nabídnout. Proto je taková povinnost dle navrhovatele nadbytečná, zatěžující, a navíc prodražuje řízení. Ani s tímto postojem se poslanci neztotožnili.

Další pozměňovací návrh usiloval o to, aby spotřebitelské neziskové organizace měly zajištěno financování formou příspěvku na podporu spotřebitelské politiky. Ten by byl uložen žalovanému soudem ve výroku rozsudku, přičemž jeho výše by odpovídala 10 % hodnoty plnění přisouzeného zúčastněným členům skupiny v rozsudku. S argumentem nutné předvídatelnosti mimosmluvní odměny za zastupování advokátem v hromadném řízení zejména pro žalobce (neziskovou organizaci) bylo navrhováno jednoznačné stanovení tarifní hodnoty odměny advokáta ve výši 50 tisíc korun či vyloučení přiznání náhrady nákladů při přiznání odměny. Ani tyto návrhy nebyly odhlasovány.

Praxe ukáže

V době vzniku tohoto článku byl sice proces schvalování již ukončen, avšak zákon nebyl ještě publikován ve Sbírce zákonů. Nebylo tak zcela jisté datum nabytí účinnosti této nové právní úpravy, která má nastat k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení. Stane se tak ale nejspíše 1. července 2024. Věcně lze však konstatovat, že v tuto chvíli můžeme snad toto téma alespoň na nějaký čas uzavřít s dovětkem, že po dlouhých přípravách několika verzí návrhů, měsících diskuzí a tuhých bojích se podařilo vyjednat a přijmout zákon ve znění, které by mohlo znamenat efektivní právní úpravu hromadného řízení plnící jeho účel a sledovaný úmysl a zároveň být přijatelné pro všechny zúčastněné strany, aniž by některou z nich výrazně poškozovalo. Jen budoucnost ukáže, zda se účel zákona v praxi skutečně naplní, tento institut bude využíván a bude fungovat tak, jak bylo zamýšleno.