Podpojištění jako střet odpovědnosti: Kde končí role pojistníka a začíná role odborníka?

Institut podpojištění patří k tradičním stavebním kamenům majetkového pojištění. Jeho funkce je na první pohled prostá: zachovat přiměřenou ekonomickou rovnováhu mezi výší pojistného a rozsahem převzatého rizika. Je-li pojistná částka v době pojistné události nižší než skutečná pojistná hodnota majetku, pojistitel poskytne plnění pouze v poměru odpovídajícím vztahu pojistné částky k pojistné hodnotě. Občanský zákoník tuto konstrukci přejímá jako standardní řešení majetkového pojištění a současně vychází z toho, že pojistnou částku určuje zásadně pojistník, není-li ujednáno jinak. V souladu s ustanovením § 2814 občanského zákoníku pak odpovědnost za správné nastavení pojistné hodnoty nese ten, kdo usiluje o ochranu svého majetkového zájmu, tedy pojistník.¹ Pojistitel sice má právo hodnotu pojištěného majetku přezkoumat, není to však jeho povinností.

Tento model odpovídá klasickému pojetí majetkového pojištění jako kompenzačního institutu, jehož cílem je nahradit skutečnou škodu, nikoli vytvářet prostor pro zisk. Podpojištění přitom nepředstavuje sankci, ale je spíše logickým důsledkem rozhodnutí pojistníka přenést na pojistitele  jen část rizika. V praxi však nebývá situace zdaleka pokaždé takto přehledná. Hodnota majetku se mění, inflace a růst cen mohou během několika let výrazně proměnit relaci mezi pojistnou částkou a reálnými náklady na obnovu majetku. Navíc je samotné stanovení pojistné hodnoty často odborně náročné. Pojistná hodnota věci by proto měla být průběžně aktualizována podle změn okolností, které mají vliv na hodnotu pojištěné věci. Tato skutečnost pak může otevřít prostor pro otázku, zda je skutečně vždy namístě ponechat důsledky podpojištění výlučně na pojistníkovi.

V této souvislosti nicméně vstupuje do hry ustanovení § 2789 občanského zákoníku, které zakotvuje zvláštní poučovací povinnost pojistitele. Pojistitel musí upozornit zájemce na nesrovnalosti mezi nabízeným pojištěním a jeho požadavky, jestliže si jich je nebo musí být vědom. Tato úprava představuje posun oproti předchozí úpravě předsmluvních povinností pojistitele. Vychází totiž z předpokladu, že pojistitel je profesionálem v úzce specializovaném odvětví a má tedy zkušenost s typickými situacemi, v nichž může docházet k nesouladu mezi představou klienta a reálným obsahem pojistné ochrany.² Účelem normy však není převzít odpovědnost za podnikatelská rozhodnutí pojistníka, nýbrž korigovat zjevnou informační asymetrii.³

Klíčovým interpretačním problémem je pojem „požadavky“. Občanský zákoník nepracuje s neurčitým pojmem „potřeby“, ale s konkrétně formulovanými požadavky zájemce o pojištění. Pokud klient výslovně deklaruje, že chce pojistit budovu na její plnou reprodukční hodnotu, a pojistitel si musí být vědom, že navržená pojistná částka této hodnotě zjevně neodpovídá, vzniká povinnost na tento nesoulad upozornit. Naproti tomu v situaci, kdy klient požaduje pouze sjednání pojištění s konkrétní částkou bez dalšího upřesnění, bude prostor pro aplikaci ustanovení § 2789 výrazně užší. Rozhodující je totiž to, zda lze identifikovat konkrétní rozpor mezi tím, co zájemce požadoval, a tím, co je mu nabízeno. Současně je však třeba zohlednit, že ačkoli je pojistitel profesionálem v oblasti pojištění, zpravidla nebude vystupovat jako „plnohodnotný“ profesionál v oblasti oceňování konkrétních majetkových hodnot. Právě proto je namístě vykládat podmínku, že si pojistitel „musí být vědom“, spíše restriktivně, tedy jako požadavek zjevného či flagrantního rozporu požadavků pojistníka oproti nabízenému produktu.

V této souvislosti je však třeba zdůraznit ještě jeden významný  aspekt, který je pro výklad § 2789 občanského zákoníku klíčový, totiž že je nutné zohlednit, zda je druhé smluvní straně při uzavírání smlouvy nápomocen zprostředkovatel nezávislý na pojistiteli.⁴ Samotná konstrukce tohoto ustanovení totiž výslovně předpokládá, že intenzita poučovací povinnosti pojistitele se může lišit podle toho, zda zájemce o pojištění jedná přímo s pojistitelem, nebo prostřednictvím nezávislého zprostředkovatele. Je-li pojistník zastoupen pojišťovacím zprostředkovatelem, který není vázán na konkrétního pojistitele a vykonává svou činnost jako samostatný profesionál (makléř), nelze rozsah odpovědnosti pojistitele posuzovat izolovaně, bez zohlednění role tohoto odborného mezičlánku.

Nezávislý zprostředkovatel je profesionálem ve svém oboru. Jeho činnost spočívá zpravidla v analýze potřeb klienta, posouzení jeho rizikového profilu, zjištění hodnoty pojišťovaného majetku a následném vyhledání a vyjednání nejvhodnějšího a nejvýhodnějšího pojistného produktu. Při zastupování klienta komunikuje s pojistitelem, předává informace o pojišťovaném riziku a současně filtruje a vyhodnocuje jednotlivé nabídky. Zpravidla tak disponuje nejen informacemi o vůli zájemce o pojištění, ale i detailními údaji o pojišťované hodnotě, rozsahu majetku a širších ekonomických souvislostech případu. V praxi je to právě makléř, který se svým klientem komunikuje a má přímý přístup ke všem potřebným informacím, na rozdíl od pojistitele, který bývá od klienta naopak spíše „izolován“. Právě s ohledem na povahu této činnosti lze očekávat, že bude schopen posoudit, jaký pojistný produkt nejlépe odpovídá zájmům klienta a jaký rozsah pojistné ochrany je pro něj přiměřený.⁵ Součástí odborné role pojišťovacího zprostředkovatele může být i asistence při stanovení pojistné hodnoty. Makléř může vycházet z vlastní odbornosti, z obvyklých tržních ukazatelů, z cenových map, stavebních rozpočtů či jiných podkladů, a pokud to povaha věci vyžaduje, může klientovi doporučit využití znalce nebo specializovaného odhadce. Právě správné určení pojistné částky, a tím i prevence podpojištění, představuje jednu z jeho klíčových funkcí. Ve srovnání s pojistitelem má zprostředkovatel typicky bližší vztah ke klientovi, k povaze pojišťovaného zájmu i ke konkrétním potřebám, které mají být pojištěním kryty. Jeho úkolem je chránit klientovy zájmy a napomoci mu nalézt odpovídající pojistné řešení. Ani zvláštní předsmluvní poučovací povinnost pojistitele  podle § 2789 občanského zákoníku proto nemůže sama o sobě přerušit nebo vytlačit odpovědnost zprostředkovatele za odbornou službu, kterou klientovi poskytuje; takový závěr ostatně nevyplývá ani ze samotné konstrukce uvedeného ustanovení. Tomu pak odpovídá i judikatura ke starému občanskému zákoníku, která dovodila odpovědnost pojišťovacího makléře za škodu způsobenou porušením jeho odborných povinností vůči klientovi.⁶ Tato odpovědnost nebyla přijetím nového občanského zákoníku nijak oslabena ani popřena; naopak je systematicky potvrzena koncepcí makléře jako zástupce pojistníka. Pokud tedy dojde k podpojištění v důsledku nedostatečného zjištění hodnoty majetku nebo nesprávného doporučení rozsahu pojistné ochrany, je namístě primárně zvažovat odpovědnost toho, kdo měl povinnost klienta při sjednání pojištění odborně vést, tedy odpovědnost nezávislého pojišťovacího zprostředkovatele.

Za této situace nelze ustanovení § 2789 občanského zákoníku vykládat tak, že by pojistitel měl automaticky přebírat odpovědnost za odborné pochybení nezávislého zprostředkovatele. Smyslem tohoto ustanovení není vytvořit nadstandardní duplicitní poradenský režim, v němž by pojistitel nahrazoval roli makléře, či dokonce přebíral jeho odpovědnost za poskytování odborných služeb, ačkoliv právě makléř je ze zákona i z povahy věci povolán k ochraně zájmů svého klienta. Přítomnost kvalifikovaného a nezávislého profesionála na straně pojistníka proto představuje významný faktor vedoucí ke snížení intenzity poučovací povinnosti pojistitele. To ovšem nemusí vylučovat určitou odpovědnost pojistitele v extrémních případech zjevného nesouladu, avšak i v takových situacích je nutno respektovat rozdělení rolí a odpovědnosti mezi jednotlivé subjekty pojistného trhu a nelze přijmout kompletní přenesení odpovědnosti na stranu pojistitele.

Pokud se pak podíváme na úpravu poučovací povinnosti pojistitele v příbuzných právních řádech, zejména v právu německém a rakouském, dojdeme k obdobným závěrům. Německý zákon o pojistné smlouvě (Versicherungsvertragsgesetz) v ustanovení § 6 ukládá pojistiteli povinnost poskytnout klientovi poradenství ve vztahu k jeho požadavkům a potřebám (oba státy ostatně vychází z jednotné evropské úpravy) a zdokumentovat jeho obsah, zároveň však stejně jako v České republice odpovídá za stanovení pojistné  hodnoty pojistník. Pojistitel je navíc oprávněn vycházet z údajů poskytnutých pojistníkem a nemá přímou povinnost tyto údaje kontrolovat. Poradenství má však vycházet z konkrétního případu, tedy konkrétních potřeb klienta, a nesmí být abstraktního rázu, kdy je podle judikatury německých soudů možné dovodit porušení povinností pojistitele u případů zjevných nesrovnalostí, které měl pojistitel rozpoznat. Poruší-li pojistitel tuto povinnost, odpovídá za škodu, která klientovi vznikne v důsledku nesprávného nebo neúplného poradenství.

Německá úprava pak stejně jako úprava česká stanovují, že tato povinnost pojistitele se oslabuje, pokud je smlouva sjednána prostřednictvím nezávislého pojišťovacího makléře.⁷ Zákonodárce zde vychází z tradičního pojetí makléře jako zástupce klienta, který nese vlastní primární poradenskou odpovědnost vůči svému klientovi. Pojistitel pak může přepokládat, že makléř klientovi při sjednání pojistné smlouvy poskytuje rady. Výjimkou by však mohlo být, pokud by se pojistitel aktivně podílel na stanovení pojistné hodnoty nebo pokud by byl pojistníkem přímo požádán o pomoc.⁸

Rakouské právo vykazuje obdobné rysy jako právo německé i české. Také zde je základní konstrukce podpojištění postavena na odpovědnosti pojistníka za stanovení pojistné částky a na principu proporcionálního krácení plnění. Poradenské povinnosti jsou však výrazně  akcentovány v předpisech regulujících distribuci pojištění, zejména v zákoně o dohledu nad pojišťovnami. Distributor musí jednat v nejlepším zájmu zákazníka a zajistit, aby nabízený produkt odpovídal jeho požadavkům a potřebám. Odpovědnost je přitom diferencována podle toho, zda jde o činnost pojistitele, jeho vázaného zástupce, nebo nezávislého makléře.

V českém prostředí má role nezávislého pojišťovacího zprostředkovatele zásadní význam. Odborná literatura a zákon vychází z toho, že pojišťovací makléř odpovídá za odborné pochybení, jehož se dopustí při sjednávání pojištění.⁹ S ohledem na tuto okolnost musí být makléř „pojištěn pro případ povinnosti nahradit zákazníkovi škodu způsobenou porušením některé z povinností samostatného zprostředkovatele“.¹⁰ Jeho úkolem je analyzovat rizikový profil klienta, doporučit odpovídající rozsah pojistné ochrany a napomoci i při stanovení přiměřené pojistné částky.¹¹ Dojde-li proto k podpojištění v důsledku nesprávného odborného posouzení, je třeba v prvé řadě zvažovat odpovědnost makléře. Současně platí, že přítomnost kvalifikovaného zprostředkovatele významně ovlivňuje i rozsah poučovací povinnosti pojistitele. Je-li klient zastoupen odborníkem, nelze po pojistiteli bez dalšího požadovat, aby jeho poradenskou roli nahrazoval. 

Z praktického hlediska je zřejmé, že podpojištění, poučovací povinnost pojistitele a odbornou odpovědnost pojišťovacího zprostředkovatele nelze posuzovat izolovaně. Každý případ vyžaduje analýzu předsmluvní komunikace, rozsahu informací, které byly pojistiteli sděleny, způsobu stanovení pojistné částky a role případného zprostředkovatele. Spor o krácení plnění z důvodu podpojištění se tedy může transformovat ve spor o kvalitu předsmluvního poradenství ze strany pojistitele či pojišťovacího zprostředkovatele. Posuzovat se pak budou i otázky odborné péče, informační asymetrie a rozložení odpovědnosti mezi jednotlivé aktéry trhu.

Účelem však není oslabení institutu podpojištění jako takového, nýbrž jeho zasazení do širšího rámce moderního pojistného práva, které kombinuje smluvní autonomii s požadavkem profesionální loajality a transparentnosti. Podpojištění by mělo nadále plnit svou funkci ekonomického korektivu. Právě v této dynamice spočívá současná výzva pro teorii i praxi pojistného práva: nalézt rovnováhu mezi odpovědností pojistníka za vlastní majetková rozhodnutí a odpovědností profesionálů, kteří se na utváření pojistného vztahu podílejí.