| U příležitosti výročí 100 let Pojistného obzoru přinášíme komentované příspěvky zajímavých článků z jeho archivu. |
Přestože v administrativněpříkazovém a nemonetárním systému nebylo mnoho prostoru pro svobodné ekonomické myšlení, na druhé straně právě v období kolem roku 1968 došlo v naší společnosti k určitému zmírnění ideologizace ekonomie, ve společnosti se více ozývaly reformní osobnosti shromážděné kolem profesora Šika a pokoušely se o zabudování jistých pozitivních změn do administrativněpříkazového systému implementováním historicky prověřených tržních přístupů.
Životní pojištění
Odvětví pojišťovnictví se v polovině šedesátých let i v nemonetárním prostředí vcelku dynamicky, i když nerovnoměrně rozvíjelo, jisté zpoždění bylo možné zaznamenávat v životním segmentu, poněkud opožděný vývoj byl způsoben negativními zkušenostmi klientů z poválečného období, kdy tito o vložené prostředky do životních pojistek vesměs přišli, nejprve hned po válce, kdy byly zablokovány peněžní prostředky z pojistek a cenných papírů, následně pak znovu v roce 1953 v rámci měnové reformy, kdy byly i pojistné částky životních pojistek sjednaných již po únoru 1948 přepočítávány „trestným“ kurzem 1 : 20.
V této době již ale byl více chápán pozitivní vliv segmentu životního pojištění na měnovou rovnováhu a byla uznávána jeho další synergická makroekonomická pozitiva, v tehdejší době byl zdůrazňován zejména aspekt zabezpečování životních jistot. V tehdejší monopolní státní pojišťovně proto začal být připravován a posléze i v 70. létech politicky podporován tzv. „zrychlený“ rozvoj životního pojištění, který měl klientům částečně kompenzovat negativní poválečné zkušenosti a pokusit se dohnat zpoždění, které jsme mezitím proti srovnatelným ekonomikám nabrali. Část pojistně-technické rezervy, určená na výplaty pojistných částek nově zavedeného produktu důchodového pojištění, byla úročena nevídanými 4 %, byla upravena i osobní zainteresovanost sjednatelů pojištění zvýšením získatelské provize. Jak je ovšem v článku zmíněno, v tehdejší době, stejně jako v ostatních zemích východního bloku, neexistoval finanční trh. Pojistně-technické rezervy životního pojištění klientů ukládala tehdejší monopolní státní pojišťovna v jednostupňovém bankovním modelu u cedulové státní banky, která procesovala jejich nízké úročení. Pojistně-technické rezervy vytvářené na budoucí výplaty pojistných částek životního pojištění měly tudíž po dobu administrativně příkazového řízení svůj praktický odraz pouze v depozitech u naší cedulové banky.
Do komentáře ohledně faktorů ovlivňujících měnovou stabilitu té doby nutno zmínit závažnou změnu systému, který po válce zásadním způsobem ovlivnil měnové prostředí. V roce 1944 byla původními členy OSN přijata dohoda o vzniku Mezinárodního měnového fondu (MMF) a současně dala vzniknout mezinárodnímu měnovému systému pevných směnných kurzů, který měl usnadnit a po měnové stránce zjednodušit poválečnou obnovu světové ekonomiky. Tzv. brettonwoodský systém předpokládal omezenou směnitelnost národních měn za zlato, o směnu mohly požádat cedulové banky zemí OSN za fixní cenu 35 dolarů za unci. Systém omezené směnitelnosti s fixním kurzem zlata fungoval až do roku 1973, ve kterém prezident Nixon oznámil, že USA nebudou nadále zlato za americkou měnu směňovat.
Od té doby začala cena zlata samovolně stoupat, některé cedulové banky své měnové zlato prodávaly, mezi nimi i ČNB, a s ohledem na stále stoupající cenu si je pak musely za draho kupovat, ČNB např. na ražení pamětních zlatých mincí. Každopádně měnová politika zrušením zlatého standardu přišla o významnou kotvu měnové stability.
V druhé polovině devadesátých let ve světě stále více sílil trend stárnutí populace, který vytvářel zvýšený tlak na státní penzijní systémy a podporoval zvyšování zájmu o životní pojištění jako alternativu financování postaktivního věku. Také u nás se tento další aspekt zprostředkovaného pozitivního makroekonomického působení životního pojištění na měnovou stabilitu začal projevovat, i když z již zmíněných důvodů se rozvoj posouval kupředu ve srovnání s vyspělými ekonomikami z nízkého základu.
Po roce 1989, kdy se naše společnost a ekonomika vydaly na cestu k tradiční demokracii a tržní ekonomii, a tedy i k monetárnímu systému, posílila v ekonomice váha tzv. institucionálních investorů, kteří vybírali v rámci své činnosti menší finanční částky od klientů a sdružené je vraceli jako nabídku dočasně volných prostředků pro kapitálově deficitní subjekty na finanční trh. Finanční trh se záhy v devadesátých létech začal rozvíjet, což vedlo k významnému posílení finanční pozice pojišťovny, která jako instutitucionální investor spravovala rezervy pojistného svých životních klientů. Projevilo se to nejprve vyšší nabídkou úrokových sazeb na depozita pojišťoven, později sílila úloha pojišťoven na vzkříšeném finančním trhu.
Je určitým paradoxem, že z počátku finanční trh fungoval bez větších problémů a napomáhal rozvoji životního pojištění. Situace se však po vstupu do nového milénia začala měnit. Na prvním místě to byl negativní vliv neefektivity finančního trhu, zejména v oblasti konzervativních investičních instrumentů a záporné hodnoty peněz, k tomu přispívalo i určité vyhrocení konfliktu mezi pojišťovnami a zprostředkovateli ohledně provizního odměňování za sjednávání životního pojištění. Po provedených legislativních změnách se nabídka ze strany pojišťoven i zprostředkovatelů začala zaměřovat spíše na riziková životní pojištění. Tyto produkty ovšem mají nižší vliv na měnovou stabilitu a nejsou substitucí alternativního postaktivního financování.
V negativních souvislostech je nutno zmínit ještě naprosto nepochopitelný krok vládní garnitury na začátku roku 2021, kdy pod nesprávně aplikovanou záminkou odstraňování disproporcí v daňové soustavě byla z prostředků životních rezerv spravovaných komerčními pojišťovnami, ale patřících jednoznačně pojištěným životním klientům, odčerpána částka řádově kolem deseti miliard korun na pokrytí populistických veřejných výdajů pro vládní voliče.
Neživotní pojištění
Zcela jinak, než bylo dosud popsáno, se problém měnové stability manifestoval ve věcných, majetkových pojištěních. Míra správného fungování pojištění se odvíjela od míry intenzity odškodňování pojištěných škod na majetku, tedy v jakém poměru se jevilo odškodné z pojištění k velikosti vzniklé škody. Od počátku fungování znárodněného odvětví byla v případě pojištění majetku občanů zaznamenávána spíše podpojištěnost, sjednávány byly vesměs nízké pojistné částky, které v případě škod nestačily na jejich kompenzování, což se prokázalo při dvou povodňových vlnách.
Zcela deformované byly vztahy pojištění majetku podniků, byla zpochybňována otázka pojištění majetku podniků v socialistickém vlastnictví u instituce rovněž v socialistickém vlastnictví, navíc s empiricky stanovenými tarify pojistného, atd. K postupnému narovnávání směrem k monetarizaci ekonomiky byly činěny kroky až v devadesátých létech, s ohledem na skutečnost, že se u nás znovu vytvářel a přerozděloval pojistný trh, některé nově nastupující pojišťovny zvolily cenovou dumpingovou strategii a dostaly se do potíží, některé z nich posléze prodaly svůj neživotní kmen. Ostatně vcelku dramaticky probíhalo i narovnání cen pojistného, obzvlášť v pojištění motorových vozidel.
Současný pojistný trh
Nakonec se i přes zmiňované vývojové peripetie národní pojistný trh zastabilizoval a funguje. Těžko se píše komentář k poslednímu vývoji vlivu měnové stability na pojištění a v rámci celé ekonomiky vůbec. Ve světové i národních ekonomikách se nahromadily závažné nerovnováhy a disproporce mající celou škálu příčin, pandemie, geopolitický konflikt, energetická krize atd., hlavní je však zřejmá: je to stále rostoucí zadluženost ekonomik, v tomto ohledu je zrovna naše ekonomika jedním z přeborníků. O inflační destrukci ekonomiky se v současné době nejvíce snaží zcela zdivočelý trh s energiemi.
V době psaní tohoto komentáře se jeví jako velmi obtížné predikovat další společenský a ekonomický vývoj u nás. Jak i plyne z tohoto komentáře, odvětví pojišťovnictví prošlo v uplynulých pěti dekádách vcelku hektickým a turbulentním vývojem a dokázalo se vždy s jeho leckdy velmi nepříjemnými negativním stránkami vyrovnat, lze tudíž předpokládat, že překoná i nynější mimořádně složitou situaci a zůstane stabilním článkem finanční soustavy.
Scan z Pojistného obzoru z roku 1968
